"Apes, spolu jsme strong / Když jedem spolu, ani jeden neni broke," rapuje Sheen přebuzeným hlasem do zlámaných beatů, jež duní basou.
Album Planeta opic začíná přibližně tam, kde skončila nahrávka Roadtrip, kterou Sheen v únoru vydal s brněnským zpěvákem a raperem Calinem. Proměna zvuku přesto nemůže být markantnější.
Zatímco poslední track Roadtripu nazvaný Luna plynul kupředu na jemném breakbeatovém podkladu podšitém zastřenou klávesovou melodií, v novince Ape Song do třeštících bicích a basy hučí sirény. Spolu s hudbou zhrubla i slova.
Kmenovost a teritorialita, k níž verše o apes neboli opicích odkazují, jsou odvěkým tématem hip hopu. Na přelomu milénia ale tímto žánrem zároveň začala prorůstat melancholie. Živily ji pochyby o světě i sobě samém a především mladší generace hudebníků stylu obrousily hrany. V Česku tento pohyb nikdo nedokázal artikulovat věrněji než Viktor Sheen.
Dokládají to i čísla. Mezi 15 nejposlouchanějšími deskami se nyní Sheen rozpíná na pěti příčkách. Jeho album Černobílej svět se na čelných pozicích drží od května 2019, už celých 226 týdnů. Planeta opic hned po vydání skočila na první místo a kromě toho se stala devátou celosvětově nejposlouchanější novinkou na Spotify. Na platformě, kterou užívá více než půl miliardy lidí, Sheen globálně boduje už podruhé. Poprvé se do tohoto žebříčku dostal začátkem roku s Calinem. Jejich album Roadtrip bylo dokonce druhé.
Nyní se jméno kladenského rapera s kazašskými kořeny objevilo na jedné soupisce s portorikánským raperem a zpěvákem Bad Bunnym, který je oficiálně nejposlouchanějším sólovým umělcem světa. On se však může spolehnout na globální publikum lidí hovořící anglicky nebo španělsky, na Spotify má přes 83 milionů stálých posluchačů, zatímco česky rapující Sheen "pouze" 822 tisíc.
Aby jeho Planeta opic do takového žebříčku pronikla, musely si ji hned po zveřejnění pustit stovky tisíc mladých Čechů, což nepřekvapí. Generace Z, to znamená lidé narození přibližně mezi lety 1995 a 2010, v tomto ohledu nemá příliš na výběr. Doba chlapeckých a dívčích kapel pro náctileté je dávno pryč, soubory typu Mirai mohou na leckoho působit vyumělkovaně. Nikdo se na mladé publikum nedokázal napojit tak jako hiphopeři.
Mluví současným jazykem, rytmickým hybridem češtiny a angličtiny popisují vlastní životy i fantazie, které sdílí s posluchači. Český rap má u generace Z monopol a na pomyslném vrcholu stojí právě Viktor Sheen. Předloňskou nahrávkou Příběhy a sny uzavřel triptych, na němž do hip hopu nepodbízivě vpíjel pop. Teď vydal svou nejostřejší nahrávku. A změna výrazu funguje.
Opice já, opice ty
Metaforu zvířete coby čehosi pudového v člověku už použil například Vladimir 518, když na albu Gorila vs. Architekt z roku 2008 vybalancoval dvě části své osobnosti, hédonistu a workoholika oddaného umění. Viktor Sheen s tématem pracuje jinak: podle něj jsme lidoopy všichni.
Téma absurdní džungle prostupuje celou nahrávku trvající 41 minut. Během nich hudebník několikrát pootočí perspektivu.
"Staráme se jeden o druhýho, i když každej máme vlastní strom / Apes, spolu jsme strong," upomíná dál ve skladbě Ape Song na společenství, která na rapové scéně organicky vznikají a zanikají. Když ale v půlce tracku svůj hlas zlověstně podladí, bere na sebe roli politika či miliardáře. "Vítej v naší džungli na předměstí / Tady milujeme války a neštěstí / Pro nás nahoře je všechno beztrestný / Jedině, když dole v kapsách cash chrastí," rapuje. Úhel pohledu se mění, metafory džungle či opic zůstávají.
Stabilním tématem Sheenových písní je cesta, již ušel - z dítěte přistěhovalců vyrůstajícího na předměstí se vypracoval v respektovaného umělce, který vydělává miliony. Texty ale našeptávají, že šampaňské bouchá s hořkým úsměvem. "V tejdnu jsem si koupil další dva mercedesy / Jenom pro jistotu, kdyby nestačily tři / Divím se, že umím napočítat do pěti," připodobňuje se v tracku Na větvi k opici bezhlavě se honící za banány.
Slast z bohatství si užívá s vědomím její pomíjivosti. Konzumní styl života působí jako anestetikum. Člověk neustále cítí potřebu navyšovat dávky, přesto mu nikdy nepřinese pocit permanentní úlevy. "Nedělá to se mnou nic, baby, já necejtím nic / Mám vyčerpanej dopamin / Divný, že necejtim už ani strach," odříkává polozpěvem v tanečním beatu skladby Dopamin.
Královské město Kladno
"Chtěla's vidět, jak vypadá den se mnou / Hnusný město a v něm se lidi kroutí / Čum, jak tě ty smažky tím pohledem soudí," zve posluchače do domovského Kladna v tracku Království.
Pokud se budeme řídit poslechovostí na Spotify, právě sedmdesátitisícové město je dnes centrem českého rapu. Oproti roku 2001, kdy Peneři strýčka Homeboye oslavovali Prahu coby středobod žánru i milovanou metropoli, jde o výrazný obrat. Už jen proto, že hip hop byl vždy hudbou velkých metropolí.
S rozšířením internetu se rap dostal do dalších měst, která jsou dnes minimálně stejně silná: populární label Ty nikdy je rozkročený mezi Zlínem a Libercem, centrála labelu Milion+ sídlí v Pardubicích, kdežto Viktor Sheen žije a tvoří na Kladně.
Industriální město nikdy neidealizoval a nedělá to ani teď. "Na hlavní vyhořel dům, oni říkali plyn, ale bylo to párno," líčí s odkazem na vybuchlou varnu pervitinu. "Jedu si károu, co prodal mi fotr za čtyřicet na dluh," vrací se do let, kdy s hudbou začínal. Tehdy kluk z Kladna neměl peníze na to, aby si kupoval oblečení trendy značek. Dnes ho tytéž firmy prosí o spolupráci.
Zatímco na posledních albech se ale Sheen profiloval jako workoholik, otec a živitel rodiny, na Planetě opic spíš jen pozoruje okolní chaos. Introspektivní texty vyvažuje nelíčeným popisem světa, který svírají konzum, chudoba a války.
Až na Měsíc
"Nemusel jsi umět zpívat, nemusel jsi umět na nic hrát," vzpomínal v televizním dokumentu Rapstory, čím si ho hip hop získal. S úspěchem ale roste ctižádostivost a na posledních deskách se Viktor Sheen snaží zpívat i bez studiové ladičky, která je pro jeho projev zásadní. Někdy to vyjde lépe, někdy hůř.
"Doufám, že omluvíš mi můj vykřičenej hlas / Promotér mi zku*vil hustle a na show mi dotáhl bedny, co neměly bass," vzpomíná v tracku Můj space na vystoupení, při němž se kvůli nekvalitní technice na pódiu neslyšel, musel křičet, a tak přišel o hlasivky. Hustle znamená kšeft neboli koncert.
Přestože už roky chrlí jeden hit za druhým, opotřebovaný chraplák mezi řádky připomíná, že úspěch není tak samozřejmý, jak se může zdát navenek.
Oproti tomu píseň nazvaná Sám proti sobě je experiment, co se nepovedl. "Když jdeš sám proti sobě, kdo z vás dvou vyhrává? / Kterej z nich má pravdu a kterej z nich jsem já?" ptá se Sheen za zvuku zkreslených kytar s podivně orientálním nádechem a sborovými zpěvy odkazujícími ke středověku. V refrénu skladbě pokaždé spadne řetěz.
Naopak k nejzábavnějším momentům alba patří energické WHO, ve kterém si Sheen s hostujícím chebským raperem P.T.K. utahují z kohosi předstírajícího důležitost. "Přišel ke mně typ a ptá se ‚Víš ty, kdo já jsem?‘ / ‚Víš, kdo je můj fotr? / Asi si trochu lokl," rapují oba do beatu se střihem staré školy.
Planeta opic je svižná nahrávka, na níž Viktor Sheen vykročil ze svého standardu. Vedle silných tanečních "bangerů" neboli hitů obsahuje i slabší kusy, přesto není důvod předpokládat, že brzy opustí žebříček nejposlouchanějších alb.
Jedním ze zásadních momentů mladého rapu v Česku byla roku 2019 píseň Až na Měsíc. Její klip na serveru YouTube nedávno překonal 41 milionů zhlédnutí, na Spotify má dalších skoro 31 milionů přehrání. "Jsme výš, pak níž, dál, blíž / Až na Měsíc, až na Měsíc," načrtli tehdy Viktor Sheen a jeho generační kolegové Calin, Hasan a Nik Tendo trajektorii svých kariér. Planeta opic naznačuje, že posádka téhle rakety možná není ani v půli cesty.
Album
Viktor Sheen: Planeta opic
Viktor Sheen/Warner Music 2023
