Obvykle bývá označován za slovenského muzikanta, ale to není úplně přesně. Patejdl pocházel ze smíšeného česko-slovenského manželství a narodil se v Karlových Varech. Na Slovensko se s rodiči odstěhoval až jako pětiletý. Poslední dobou žil většinou v Čechách.
Svou vrcholnou éru nicméně strávil na slovenské scéně. Už v roce 1968, tedy jako čtrnáctiletý, se spolužákem Jožem Rážem založil skupinu Elán. S ní pak v 80. letech vytvořil jeden ze základních kamenů československé populární hudby.
Slovenská pop-music prožila v poslední čtvrtině 20. století neuvěřitelný vzestup. Mělo to řadu důvodů. Tím hlavním je fakt, že přijetí ústavního zákona o federaci z podzimu 1968 otevřelo pro slovenskou kulturu daleko větší prostor ve sdělovacích prostředcích. Na tamní scéně shodou okolností začala zrát silná generace umělců, daleko méně spoutaných nehudebními vlivy. Ján Lehotský, Miroslav Žbirka, Marika Gombitová, Laco Lučenič a Elán představovali první slovenskou vlnu, jež využila nově vzniklého prostoru a díky modernějšímu soundu úspěšně oslovila i české publikum.
Vašo Patejdl byl jednou ze tří klíčových osobností Elánu. Hrál na klávesové nástroje, dobře zpíval, a hlavně proslul svým smyslem pro melodii. Jeden z prvních hitů Elánu, Kaskadér z roku 1980, působil v kontextu tehdejší usedlé a klišovité československé pop music jako zjevení. Však s ním také získal druhé místo na každoročním festivalu Bratislavská lyra.
S Elánem působil Patejdl do roku 1985, kdy se vydal na sólovou dráhu. Říkal, že vedle kreativních kolegů Joža Ráže a zpívajícího kytaristy Jána Baláže nemá dost prostoru pro uplatnění svých skladeb. "Elán přerostl do takových rozměrů, že jsme hráli dvě stě koncertů za rok a mně se to zdálo strašně moc. Chtěl jsem zvolnit," zmínil také v časopisu Muzikus.
Hned jeho první sólové album Chlapčenský úsmev z roku 1986 mělo velký ohlas. Dobře se dařilo i dalším dvěma deskám, ale to hlavní přišlo s filmovou trilogií Fontána pro Zuzanu, z níž pocházelo několik velkých hitů včetně jedné z nejslavnějších slovenských písní 80. let Ak nie si moja. Všechny tři díly Fontány pro Zuzanu režíroval Dušan Rapoš, ten poslední měl premiéru v roce 1999.
Patejdl byl hitmakerem své doby. Spojujeme si ho s typickým soundem 80. let. Dokázal napsat melodie, které posluchači vlezly do ucha, navíc měl smysl pro lyrickou atmosféru a chytlavé pomalé skladby, ploužáky. Byl mistrem silných, často vygradovaných refrénů a nebál se milostného patosu.
Na rozdíl od většiny generačních druhů dokázal psát nejen pro sebe, ale také pro jiné. Pamětníci si připomenou píseň Po schodoch od Richarda Műllera a jeho skupiny Banket nebo Sme také, aké sme od Beáty Dubasové.
Nejslavnější skladbou, kterou vytvořil pro jiného interpreta, je ale pravděpodobně Voda, čo ma drží nad vodou, zkomponovaná pro Joža Ráže. Titulní skladba z třetího dílu Fontány pro Zuzanu zůstane v historii populární hudby zapsána jako první slovenská píseň, která se po rozpadu Československa dostala na vrchol českých rozhlasových hitparád. Navíc na tomto vrcholu v letech 1999 až 2000 vydržela patrně nejdéle.
Patejdl se sice roku 1996 jako klávesista a zpěvák vrátil k Elánu, rád ale skládal pro české interprety. Pro Hanu Zagorovou napsal Žádám, bože náš, pro Helenu Vondráčkovou Tam, kde jsi ty, Lucie Bílá a Pavol Habera zpívali jeho Lásku šialenou, Iveta Bartošová zase Podobáš se lásce mý a Karel Gott měl v repertoáru jeho svižnější melodii Chci tě.
V roce 2007 pražské Divadlo Kalich uvedlo Patejdlův muzikál Jack Rozparovač, který později zaznamenal velký úspěch v Jižní Koreji.
Patejdlova smrt přišla nečekaně. Ještě před necelými třemi nedělemi vystoupil na festivalu Benátská s Impulsem, jeho internetové stránky jsou plné termínů koncertů na poslední třetinu letošního roku, s Elánem hodlal v září 2024 oslavit sedmdesátiny v pražské O2 areně.
Odešel inspirativní, poctivý muzikant pověstný vstřícností a porozuměním, skladatel, který žil především hudbou.
