První československá gobelínová manufaktura založená roku 1898 do metropole přivezla také tapiserie utkané dle obrazů Mikuláše Medka, Karla Malicha, Jiřího Sopka a Petra Nikla. Výstava nazvaná Znovuzrození v gobelínu, kterou s firmou pořádá Kancelář prezidenta republiky, potrvá do 23. dubna.
Gobelíny neboli tkané nástěnné koberce podle expresivních linořezů Josefa Čapka z let 1915 až 1919 vznikaly ve Valašském Meziříčí loni. "Záměr monumentalizovat tato rozměrem drobná grafická díla v gobelínu u mne zrál déle než dvacet let," říká ředitel manufaktury Jan Timotej Strýček. "Mezi gobelínem a linořezem existuje jakási zvláštní vnitřní spřízněnost, nejen zrcadlovým otočením motivu při realizaci, ale především exaktně definovaným tvaroslovím a graficky čistě vyjádřenými světelnými přechody," míní.
Bezprostředním impulzem k zahájení prací se pro šéfa firmy stala aktuálnost nekompromisního postoje antimilitaristy Čapka k rostoucímu zlu nacismu. "Dnes jsme konfrontováni s obdobnou zlou, nadřazenou zpupností a neúctou k životu. Proto je, myslím, zapotřebí, aby Josef Čapek byl tady teď s námi stále přítomný," uvažuje Strýček v narážce k ruské válce na Ukrajině. Čapka v září 1939 zatklo a uvěznilo gestapo. Prošel koncentračními tábory Dachau, Sachsenhausen a Bergen-Belsen, kde roku 1945 zemřel ve věku 58 let.
Zaměstnanci manufaktury restaurují historická díla a také ručně tkají klasické gobelíny, koberce a umělecké tapiserie. Společnost založená ještě v 19. století má bohatou historii, například za první světové války její výroba stagnovala kvůli nedostatku kvalitního materiálu pro tkaní. Postupně přežila hospodářské krize i změny režimu.
Po listopadu 1989 byla déle než rok uzavřena, neboť patřila Ústředí uměleckých řemesel a při privatizaci přišla na řadu jako jedno z posledních středisek. Od obnovení činnosti má na kontě mimo jiné obnovu mnoha staletých gobelínů a tapiserií.
Absolvent oboru textilní výtvarnictví na pražské Vysoké škole uměleckoprůmyslové Jan Timotej Strýček zde působil mezi roky 1978 až 1988 jako umělecký vedoucí. Pak na pět let odešel, načež se roku 1993 vrátil už jako vedoucí. Tím je dodnes, za své působení mimo jiné obdržel Cenu města Valašského Meziříčí. "Dělat gobelínce ředitele je řehole, devadesát procent tvůrčí práce věnuji jiným výtvarníkům, dotahuji nápady do textilních forem. Vždy se ale najde okamžik, třeba když nemáme žádnou konkrétní zakázku a já mohu pracovat na svých věcech," řekl v rozhovoru pro rozhlas.
Do Valašského Meziříčí už předminulý měsíc zavítala Čapkova vnučka Kateřina Dostálová. "S tapiseriemi z Moravské gobelínové manufaktury se setkala v roce 2008 při naší rozsáhlé výstavě v Uměleckoprůmyslovém muzeu v Praze. Byla tehdy ještě v muzeu zaměstnaná," objasňuje ředitel. "Naše usilování o spojení dokonalého řemesla s výsostnými českými umělci ji zaujalo. Proto, když jsme ji požádali o spolupráci při transpozici Čapkova obrazu z cyklu Touha, vyšla nám laskavě vstříc," zmiňuje.
