Plátna, která Nováková namalovala za poslední dekádu, jsou si volbou motivů blízká. "Autorka se jedním tématem vždy zabývá poměrně dlouhou dobu, maluje převážně v plenéru, takže i její tvorba je celkově pomalejší než u jiných umělců. Dává si načas a s těmi obrazy si hraje," popisuje kurátorka Johana Kabíčková.
Podle ní je pro Novákovou vedle přírody důležitá hudba, které se aktivně věnovala už v dětství. "Nejvíce ji inspirují impresionistické skladby Clauda Debusssyho, které jsou samy inspirované přírodou. A ona se snaží zachytit tu skladbu na plátno, takže vyloženě nezachycuje zrovna přírodu okolo sebe, spíše takovou vnitřní přírodu, kterou jí evokuje ta skladba," vysvětluje Kabíčková. Také když autorka před třemi roky vystavovala v Rakovníku, kunsthistorik Jaromír Zemina řekl, že její lyrické abstrakce nejsou až tak abstraktní, neboť mají reálný základ v přírodních předobrazech.
Samostatnou výstavu děl Novákové pořádá Oblastní galerie Liberec poprvé. Jedno její dílo ale už vloni zahrnula na přehlídku prací, které zakoupila do sbírek. Šlo o olejomalbu nazvanou Zahrada z roku 2005.
Jičínská rodačka Zdenka Marie Nováková začátkem 60. let minulého století absolvovala Fakultu architektury Českého vysokého učení technického v Praze, později pracovala v ateliéru architekta Karla Pragera z Krajského projektového ústavu. Soukromě však také studovala malbu, od té doby vždy působila v obou oborech. Dosud měla zhruba padesátku samostatných výstav, poslední dobou převážně v menších galeriích jako pražské Nové síni v roce 2016. Obrazy Novákové vlastní Národní galerie nebo Galerie hlavního města Prahy, před šesti lety novinář Petr Volf napsal knihu Křídla o jejím životě a díle.
Nováková učila na pražské Akademii výtvarných umění, kde byla roku 1981 jmenována docentkou jako první žena za 189 let existence školy.
Coby architektka se do povědomí zapsala hned souborem budov zahraničního obchodu Chemapol-Investa v pražských Vršovicích, na němž pracovala s Dagmar Šestákovou mezi roky 1964 až 1970. Pojaly ho v duchu poválečných amerických staveb Ludwiga Miese van der Roheho. V době, kdy vyhrály zakázku, bylo Novákové teprve čtyřiadvacet let.
Urbanisticky řešená budova z 60. let ležící mezi ulicemi Kodaňská, Moldavská a Kavkazská se dnes jmenuje 4D Center, respektive Kodaňská Office Center, a poslední roky jí hrozí demolice. Proti té se postavil Klub Za starou Prahu, podle nějž stavba patří k nejdůležitějším příkladům československé architektury 60. let. Petici podepsali mimo jiné architekti Emil Přikryl s Davidem Vávrou či teoretici Zdeněk Lukeš a Osamu Okamura.
Značné emoce vzbudilo, když plášť budovy začátkem milénia přebarvil do duhova izraelský umělec Yaacov Agam.
Zdenka Marie Nováková dále spolupracovala se slavným architektem Františkem Cubrem. Je známá jako autorka Památníku českého státu v románské rotundě na hoře Říp, který vytvořila v 70. letech. Vymyslela architektonickou podobu stálé expozice sbírky starého českého umění Národní galerie v Jiřském klášteře, spolupracovala na části interiérů pražského hotelu Intercontinental nebo na rekonstrukci interiérů československého velvyslanectví v Moskvě.
Vymyslela též řešení interiéru přesunutého kostela Nanebevzetí panny Marie v Mostě s expozicí starého severočeského umění, za kterou roku 1988 dostala cenu ministra kultury z KSČ. V roce 2018 obdržela Cenu Jože Plečnika za celoživotní přínos architektuře.
