Slavný soubor Sudkových fotografií z rozestavěného Chrámu svatého Víta kontrastuje s malbami významného současného výtvarníka Jakuba Špaňhela. Katedrála oba umělce dlouhodobě inspirovala ke snaze zachytit prožitek v chrámu symbolizujícím českou národní identitu.
"Výstava ukazuje, jak se dá dvěma odlišnými médii ztvárnit sakrální prostor. Je postavena na vizuálním zážitku, je to výstava pro radost. Nepotřebuje složitý výklad, její rámec je jednoduchý a koncept krystalicky čistý," poznamenává kurátorka Helena Musilová.
Fotografie a malby doprovází texty katolického spisovatele Jaroslava Durycha, které byly v albu Sudkových snímků vydaném roku 1928. Novodobé kontrastní texty vytvořil současný brněnský literát Jan Němec.
Katedrála svatého Víta, Václava a Vojtěcha se stavěla průběžně od poloviny 14. století, dokončena byla v roce 1929. Sudek, který dostal zakázku dostavbu dokumentovat, do ní vstoupil v roce 1924 a byl uchvácen. "Zažil jsem zjevení," uvedl.
Popsal, jak paprsky slunečního svitu procházely prostorem s rozvířeným prachem a vytvářely fantastickou hru světla a stínů. Sudek, který si vedle oficiálních snímků na zakázku fotil také pro sebe, v průběhu dvou let vytvořil soubor záznamů zahrnujících jak pohledy do hlavní lodi, tak mnoho detailů.
Celkem 31 fotografií z 20. až 40. let minulého století pochází ze sbírek Uměleckoprůmyslového musea v Praze. Dvě třetiny, jež mají osobnější ráz, jsou vystaveny poprvé. "Jde o věci, které nejsou vytvořeny na zakázku," upřesňuje Musilová.
Právě tyto snímky později fascinovaly malíře Jakuba Špaňhela. Ten zaznamenává kostelní interiéry od roku 2002, kdy na pražské Akademii výtvarných umění vytvořil diplomovou práci věnovanou právě svatému Vítu.
Sedm z 12 pláten teď namaloval přímo pro výstavu v Plzni. "Josef Sudek je můj zamilovaný autor," říká. Dodává, že by se výstava mohla výhledově zopakovat a rozšířit o velké obrazy katedrál.
Autorem architektonického řešení přehlídky je fotograf Jaroslav Bárta, jehož záměrem bylo oba autory propojit a nechat téměř 100 let staré fotografie komunikovat se současnými malbami. "Fascinuje mě jejich schopnost zachytit světlo a neuvěřitelně silnou emoci, která je s tímto jedinečným místem spojena. Čas jako by neexistoval a obsahoval to vše v jednom momentu: zjevení posvátného prostřednictvím světla a stínu," dodává Helena Musilová.