Ve „Špálovce“ teď dostal prostor deset let po své první samostatné výstavě, na které účinkoval pod vlastním jménem a tím se začal etablovat v galeriích. „Bylo to v galerii Trafačka na její vysočanské adrese. Jmenovala se 00 nic a vystavil jsem tam svá plátna a tisky,“ vzpomíná umělec a trochu překvapivě dodává, že pronikání do galerijního světa může být stejně dobrodružné jako malovat na ulici.
Posprejovanou Špálovu galerii, kde neušetřil ani skleněná průčelí, nebere bývalý writer Tron jako nějaký „zářez“, kterým by se mohl pochlubit v komunitě.
Návštěvník má sice pocit, že se ocitl ve squatu, na území dobytém pouličními živly, protože kromě počmáraných zdí tam kdosi natahal městské harampádí - nákupní vozík se zapomenutým svetrem, desítky plechovek, hliníkový plot či hromadu pneumatik. Autor ale přetvořený prostor za graffiti nepovažuje.
„Graffiti je živelná kultura ulice, nejde přenést do galerie, ani mi o to nejde. Sice z ní čerpám inspiraci, mám to rád, sleduju to, ale graffiti už nedělám, ani se je nesnažím do svých děl za každou cenu dostat,“ tvrdí Škapa.
S prací na ulici ovšem tak docela neskončil. Během telefonického rozhovoru je slyšet typický zvuk spreje. Když Škapa poznamená, jak doufá, že při mluvení nespadne ze žebříku, situace vyjde najevo: zrovna dodělává mural, tedy malbu na zdi olomouckého S-klubu.
K venkovní tvorbě se dostává už jen na legálních plochách. Jinak tvoří hlavně v ateliéru, který má ve smíchovském centru MeetFactory. A do konce pražské výstavy také ve Špálově galerii: v patře si z překližek postavil pracovní kout s oknem, přes které mohou návštěvníci sledovat umělce při práci.
Dosud tam byl jen sporadicky, tento týden se ale chystá být přítomný skoro denně. „Chtěl jsem si vyzkoušet, jaké to je, být v té výstavě, přesídlit na exkluzivní adresu Národní 30. Baví mě si povídat s návštěvníky, kteří zas můžou vidět, jak mé práce vznikají,“ říká.
Myšlenka navrchu
Výstava se jmenuje T2B, což je výraz ze slovníčku graffiti a znamená Top To Bottom, tedy odshora dolů. Tak se označuje posprejovaný vagon a Škapa se tím hlásí k principům graffiti.
Sdělení však míří dál. Počmárané zdi jsou jen efektním způsobem, jak nastolit téma jako město a jeho přeplnění. Možná je to také obraz civilizace, nános myšlenek, pravd a ideologií, které se překrývají, korodují a dominuje ta navrchu.
První místnost je černobílá. Exploze barev nastává v zadní části, kde uprostřed stojí socha, jakási komplikovaná konstrukce připomínající model kompletně posprejovaného města. Model stejně jako zdi pokrývá hustý text v neznámém písmu, které si Michal Škapa vymyslel. „Mohou to být popsané příběhy lidí, kteří v tom městě žijí,“ naznačuje.
V patře se chaos nápisů a drobných obrazců postupně mění v gigantické nástěnné malby s futuristickým, dystopickým vyzněním. Je tu barevný vesmír jako ze stránek komiksového časopisu, velké tváře a upíří rty.
Třetí část výstavy tvoří instalace v suterénu. Tmu prořezávají blikající obrazy z neonových barevných trubek, které doprovází zvuková nahrávka laseru. Neonové obrazy se zdají být čirou abstrakcí, v jednom ale návštěvník po chvíli rozezná známý plánek metra: tři barevné trasy protíná čtvrtá klikatá čára modré barvy symbolizující Vltavu.
Najednou si člověk není jistý, jestli i ostatní obrazy nezobrazují cosi konkrétního. Zkoumání ale komplikuje neustálé zhasínání neonů - jako by šlo o blikající reklamu, jež nemá být rozluštěna.
Kostlivec v kamionu
Třiačtyřicetiletý Michal Škapa patří k vyhledávaným současným tvůrcům, jeho práce nechybějí například na aktuální výstavě Vanitas v Centru současného umění Dox. Velkou sólovou přehlídku měl před třemi lety v pražské Ville Pellé, samostatně se představil o rok později v opavském Domě umění a loni opět v hlavním městě v Galerii U Betlémské kaple.
Je také vyhledávaným autorem velkoplošných muralů. V někdejší proluce na pražské Národní třídě nakreslil vrakoviště aut s velkým kamionem, za jehož volantem sedí kostlivec. Freska nezanikla ani při stavbě administrativní budovy nazvané Drn - stala se její součástí.
Loni Michal Škapa vytvořil jednu z největších venkovních maleb světa. Je velká 5250 metrů čtverečních, vznikla za 23 dní a vzešla ze soutěže, kterou spolupořádalo ilustrátorské studio Drawetc. Nejlépe je vidět při odletu a přistání na Letišti Václava Havla, protože je umístěna na zdi velké skladové haly poblíž přistávací dráhy.
Výstava
Michal Škapa: T2B
Galerie Václava Špály, Praha, výstava potrvá do 17. října.
