"Uzávěry plynu, všechny ty Gazpromy a tak, prostě jsem to tam nacpal," popisuje umělec, co inspirovalo objekt nazvaný Chrlič. Na první pohled vypadá jako dvoumetrové křídlo pomyslné gotické vážky. Ve výstavním sálu před člověkem visí průhledná plastová blána, na jejímž povrchu běží televizní záběry. Za instalací se skrývá malý model planety. Je černá, z jejího povrchu vystupují ruiny měst a ventily. Mohla by to být nemocná Země v blíže nespecifikované budoucnosti. Jakýmsi plastovým "trychtýřem" upouští vše, co ji zadusilo.
Chrlič je připojen na internet a blána živě přenáší ruský státní kanál Rossija 24, který vysílá prakticky jen propagandu. Výtvarník obraz namnožil do animace, takže se v okýnkách kaskádovitě šíří jako signál ve vesmíru nebo přírodní pohyby typu tsunami a zemětřesení. Občas mluví hlava propagandisty, jindy tu běží reklama.
"Původně jsem ta okna chtěl udělat mnohem menší. Aby je člověk vnímal jen jako neškodný dekor nebo kaleidoskop. Ale to možná přijde s další verzí, která by mohla být větší," připomíná Jakub Nepraš u cirka dvoumetrového objektu, že jeho koncepty mívají tendenci růst.
Podobně jako jeho planeta chrlí negativní energii, snažil se jedenačtyřicetiletý vizuální umělec při práci uvolnit frustraci z aktuálního dění. "Hlavně z toho, co jednotlivec nemůže ovlivnit. Například jestli nám tady začnou lítat atomovky. Denně jsem nucen číst šílené zprávy, nosím to v hlavě a potřeboval jsem je nějak ventilovat," vysvětluje Nepraš v potemnělém sále holešovické Trafo Gallery, který nasvětlují pouze exponáty. Dojem autonomního a semknutého světa dokreslují nenápadné zvuky oscilující mezi ambientní hudbou a ruchy.
Umělá inteligence dostala tvář
V zahraničí oceňovaný autor, který začátkem tisíciletí vystudoval pražskou Akademii výtvarných umění a vloni zastupoval Česko na dubajském Expu, dosud v metropoli představil pouze výseky své práce. Většinou připravuje náročnější instalace na míru konkrétnímu prostoru. Nemívá ani moc novinek najednou.
Jeho díla bývají označována za videokoláže nebo videoinstalace, kombinují klasickou sochařinu nebo reálné prostorové objekty z přírodních materiálů jako pryskyřice, kamenů či větví s videomappingem a digitálními animacemi. Jinými slovy spojují živé s neživým, reálné s virtuálním.
V podchodu u hlavního sídla Městské knihovny na pražském Mariánském náměstí od začátku roku visí Neprašova lampa, respektive "datová socha", jež mění animaci a světelnost podle aktivity dezinformačních webů. "Když vyjde hodně fake news, zakalí se bouří. Přestane svítit na cestu a člověk se musí v orientaci spoléhat sám na sebe," vysvětluje symbolicky Nepraš, který také tento objekt připojil k internetu.
Nyní lze v Trafo Gallery vidět rovnou 11 děl pohromadě. Vytvářejí barevný, mihotavý a kompaktní svět s mnoha průsečíky do toho skutečného. Autor označuje výstavu za své "uvažování během roku 2022, je v tom cítit válka i planetární problémy, které tu teď máme", odkazuje ke klimatické krizi.
Stále probíhající ruská agrese na Ukrajině prosákla do práce nazvané Rozklad jedné propagandy. Ta leží na zemi a tvoří ji třímetrová větev zkombinovaná s digitálním videem. Dřevo našel Nepraš kdesi v norských fjordech, dlouho se mu pak ale válelo v ateliéru. "Přišlo mi, jako bych ten kmen po letech někde vykopal. Pořád jsem z něj cítil pozůstatky přírody, vyšší moci," líčí.
Mezi propletenými větvemi se objevují záběry opět ruské státní televize, které však tentokrát rozežírá jakýsi virus či plíseň. Příroda si nakonec vezme vše zpět, bez ohledu na to, jak moc lidstvo zdevastuje planetu, jako by připomínal Nepraš. V tomto případě nechal televizní záznam snímek po snímku pozměnit programem Disco Diffusion, který upravuje fotografie i videa podle zvolených klíčových slov.
S umělou inteligencí začal výtvarník experimentovat na jaře. "Pořádně jsem se k tomu ale vrátil až v září, když jsem si půjčil výkonný počítač a kamarád mě zasvětil do nových aktualizací," vysvětluje s tím, že software se mění téměř každý den.
Přestože vědci nebo vývojáři počítačových her ji využívají dávno, s nástupem grafických programů typu Midjourney, rozvíjejících sílu lidské představivosti, dostala tvář a začala být tématem v širší společnosti. A zatímco se zdi sociálních sítí plní působivými experimenty uživatelů této aplikace, výtvarník s pomocí umělé inteligence vytvořil velkou část aktuální výstavy.
Grafiky a ilustrátory výstupy inteligentních algoritmů děsí, program během pár kliknutí vygeneruje obrazy, které by člověku zabraly hodiny a dny. Také když se ho naučil ovládat Jakub Nepraš, jeho pracovní tempo znatelně zrychlilo.
K věci přesto chová respekt. "To, co nás čeká, bude šílené. A myslím, že nemluvíme o letech, ale měsících," glosuje exponenciální rozvoj technologií. "Člověk se nesmí bát. Je to rozjetý vlak a naší jedinou šancí je nasměrovat ho na správnou kolej," dodává rychle.
Louže života
Neprašovy objekty připomínají organismy, v nichž se příroda střetává s digitálním a technicistním světem. Název výstavy Digitální endemity lze číst v mnoha rovinách. Slovo endemit označuje organismus, který vznikl a je rozšířený jen na omezeném území. Výtvarník tedy například pokládá otázku, zda může taková forma života přežít v globalizovaném, čím dál propojenějším světě.
Klíč k názvu možná představuje Samoorganizace, nenápadné dílo v rohu výstavního sálu, které na kus vápence promítá jednoduchou animaci dotvořenou AI. V tomto případě Nepraš do počítače nahrál cca 20 tisíc fotografií ze svého telefonu i fotoaparátu. Několikrát je nechal "zprocesovat" umělou inteligencí. Aby data nezaplevelily vnější vlivy, vizuální model naprogramoval pouze offline výpočtem. Výsledkem je syrový pohyblivý obraz, který sám přirovnává k digitální jeskynní malbě.
"Umělá inteligence z fotek udělá abstraktní obrazy, člověku ale připomínají místa, která si fotil během deseti let. Někde vzadu v hlavě ti to spouští vjemy a říkáš si: Co mi to připomíná?" popisuje svou slabost pro podprahová sdělení v animaci.
Vedle Samoorganizace vře další práce jménem Prebiotická polévka. Odkazuje na stejnojmennou teorii vzniku života na Zemi. Téměř sto let stará teze ruského vědce Alexandra Ivanoviče Oparina tvrdí, že první organické molekuly začaly před miliardami let vznikat v izolovaných "loužích" z anorganických látek, kde se stovky tisíc roků držela stejná teplota, nebo do nich naopak dopadaly vyvřeliny či úlomky asteroidů.
Nepraše evoluce fascinuje dlouhodobě. Nad tímto dílem se rozpovídá o knize nazvané Evoluce svým vlastním tvůrcem, ve které dnes již nežijící právník a přírodovědec Miroslav Veverka roku 2013 shrnul tehdejší stav vědeckého poznání. Pochválili ho za to filozof Miroslav Petříček nebo biochemik Václav Pačes. "Veverka píše, že určité částice v lázni ležely například vedle krystalů tak dlouho, až se začaly inspirovat jejich dokonale geometrickými tvary, slučovat se a podobně. Jako by měly vědomí," vypráví umělec.
Prebiotickou polévku tvoří na vrchu broušené plexisklo, pod nímž běží opět digitální animace. Na videu se taví horniny, hoří oheň, prolétá družice nebo pulzují gravitační vlny. "A mezi tím vším plavou lidi v bazénu, jako by ani nevěděli, že jim ubíhá čas," ukazuje výtvarník na tikající hodiny.
Hypnotická koláž barvami a dynamikou připomene obrazy Vasilije Kandinského, ruského průkopníka abstraktní malby, který zemřel v roce 1944.
Přestože Nepraš používá nejmodernější technologie, jeho objekty si uchovávají rukodělnost a podprahově i vztah k mistrům. Těžká a komplikovaná témata odlehčuje provedením i humorem. Uprostřed sálu Trafo Gallery stojí objekt jménem Digitální hojnost, který vypadá jako skutečná kamna. Akorát že v nich na animaci místo dřeva hoří diamanty. Navzdory instinktu jsou ledová, podle autora jejich majitel v dnešní době alespoň ušetří za energie.
U stropu pak křídly máchá stvoření podobné netopýru jménem Únik. "To je svoboda, takovej divnej pták. V kuchyňce jsem natočil dvě utěrky na zpomalený záběr, uprostřed je prachovka," popisuje výtvarník záběry, které také nechal dokreslit umělou inteligencí.
Pod "utěrkami" přitom víří animace napojená na server NASA monitorující sluneční aktivitu. Slunce zde zastupuje vyšší moc, jež může ovlivňovat fungování elektronických zařízení na Zemi, ale také lidské chování. "Animace se zrychluje nebo zpomaluje podle toho, jak je Slunce aktivní. Vidíš, jestli sem ty částice letí, nebo ne," říká u abstraktního vesmírného budíku.
V Trafo Gallery se hypermoderní potkává s tradičním, budoucnost s minulostí, zrod se zánikem, fatální témata s lehkostí. Digitální endemity působí jako velký třesk, pukají ale potichu a elegantně. "Každá evoluce má klidná období a exponenciální výkvěty. Teď jsme na hraně něčeho zlomového," shrnuje mimoděk Jakub Nepraš nejsilnější dojem z výstavy.
Výstava
Jakub Nepraš: Digitální endemity
Kurátor: Radek Wohlmuth
Trafo Gallery, Praha, výstava potrvá do 15. ledna.
