Přehlídka nazvaná Města potrvá do 12. února a není prvoplánovou poctou, tak jako sám umělec nenavrhuje prvoplánově okázalé stavby.
Pleskot, jenž roku 2014 získal cenu Architekt roku a začátkem prosince oslaví sedmdesátiny, svou práci dovede dobře reflektovat. Svědčí o tom mimo jiné rozhovory z let 1989 až 2019, které začátkem roku knižně vydalo nakladatelství Arbor vitae. Jejich editoři Norbert Schmidt a Karolina Jirkalová na téměř 500 stranách ukázali člověka, jenž konzistentně promýšlí vlastní tvorbu i její vliv na prostředí. Totéž smýšlení tmelí nynější přehlídku na Kampě.
Vystavovat architekturu je z principu nemožné: objekty nelze přesouvat. Jistě, lze ukazovat fotky či nákresy, přiblížit například historickou architekturu po formální či stylové stránce. Kurátoři Schmidt a Jan Skřivánek však zvolili jiný koncept. Neomezují se na modely budov nebo reprodukce plánů, nevedou diváka jen k úvahám, jestli se mu ta či ona práce líbí, ale zda souzní s otázkami, na něž stavba odpovídá či které vyvolává.
Lidé tak mohou mimo jiné uvažovat i o tom, nakolik jsou spokojeni s tím, jak se v jejich obci o architektuře a prostoru jedná či kterak to místo utvářejí svým životem.
Proč je třeba investora
Výstava je rozdělena podle tří klíčových lokalit, v nichž byl Pleskotův vliv nejmarkantnější. První sál se věnuje ostravským Dolním Vítkovicím, nejrozsáhlejší industriální kulturní památce na světě. Ta se díky architektově přestavbě z nového tisíciletí neproměnila ani v neživou památkovou zónu, ani v zábavní lunapark, ale tepnu skutečného nového života Ostravy - za festivaly typu Colours of Ostrava nebo společenskými a vědeckými akcemi sem už přijely miliony návštěvníků. Stavby jako multifunkční sál Gong, který vznikl konverzí obřího plynojemu, nebo přeměna vysoké pece na kavárnu s vyhlídkou Bolt Tower patří na itinerář světové moderní architektury.
Museum Kampa sice nabízí model celého rozsáhlého areálu Dolních Vítkovic a formou projekce pohled na Gong v reálném čase, těžiště jako by ale leželo jinde. Je jím étos této oblasti, kde se od poloviny 19. století vyráběly kolejnice pro celé tehdejší rakouské mocnářství, kde se technologický rozvoj setkával s odvážnými byznysovými plány, kde se lidé a technika učili žít vedle sebe.
Proto k sálu symbolicky patří i současný majitel a mecenáš areálu, podnikatel Jan Světlík, jelikož architektura - zvláště takováto - nemůže vzniknout bez hluboce zainteresovaného investora. V kontextu toho, kolik zoufale špatných rozhodnutí v oblasti rozvoje Česko za poslední dekády zažilo, je dobré to připomínat.
O budoucích vizích této části Ostravy na výstavě svědčí představené plány a modely takzvaného Městoparku, nové čtvrti, která propojí centrum města s brownfieldem Pod Žofinkou i Dolními Vítkovicemi a nabídne futuristické zelené bydlení až pro 15 tisíc lidí. Sanace brownfieldu však potrvá do roku 2031.
Vzor k následování
Druhý sál na Kampě přibližuje východočeskou Litomyšl. S tímto městem je Pleskot intenzivně spojen od začátku milénia. Vytvořil zde spoustu prací ve veřejném prostoru, jako byla podloubí v budově pošty, úprava nábřeží řeky Loučné či rekonstrukce předzámčí, nyní náměstí Václava Havla. Pracoval na veřejných budovách: při opravách zámeckého pivovaru, kde se narodil Bedřich Smetana, nebo Regionálního muzea, což bylo původně piaristické gymnázium. Umělecké instalace pro město vytvářel se sochařem Alešem Veselým.
Ani v této části výstavy nejde jen o architekturu, tentokrát přítomnou na fotografiích, ale také o prostředí, v němž vzniká. To tvoří jednak "obraz města", dynamický souhrn všeho, co jej formovalo a stále tvoří, jednak lidé, kteří o něm rozhodují. Litomyšl je výjimečná tím, že zde politici jako starosta Miroslav Brýdl víceméně kontinuálně od revoluce dbali o městskou architekturu a její rozvoj.
V centru expozice na Kampě stojí kulatý stůl. Nejenže evokuje potřebu společenské debaty o rozvoji místa, stává se skutečným prostorem pro rozhovory, které muzeum k tomuto tématu naplánovalo s různými osobnostmi Litomyšle.
Je úctyhodné, jak se malé město, které jinak příliš nevybočuje z celostátních srovnání, stalo živým a mezinárodně uznávaným vzorem pro práci s architekturou. Věnuje se mu například tři roky starý německo-anglický svazek z mnichovské edice Detail od architekta Floriana Aichera nazvaný Das Potenzial der kleinen Stadt, Potenciál malého města Litomyšl.
Dnes se těší pozornosti nejen díky historické architektuře, ale také coby rodiště Bedřicha Smetany, působiště Josefa Váchala, místo slavného setkání středoevropských prezidentů v roce 1994 či dějiště hudebního festivalu. Naposledy tu bylo letos zahájeno české předsednictví Radě Evropské unie.
Všechno je to organicky spojeno se vzorovým zájmem o městskou architekturu, v čemž Josef Pleskot sehrál klíčovou úlohu na mnoha úrovních. Výstava na Kampě nepředkládá Litomyšl jako nedostižný vzor, ale příklad dobré praxe, která vybízí k následování.
Stará Praha a Praha magická
Samostatné patro a třetí část se zabývá projekty v Praze. Mapa obsahuje téměř 120 položek, které tu Josef Pleskot realizoval či zpracoval jako studie: průchod valem Prašného mostu na Pražském hradě, zelení zastřešené ústředí ČSOB v Radlicích nebo administrativní budovy Metrostavu na Palmovce.
Ani zde nejde jen o konkrétní stavby. Právě v kontextu metropole kurátoři pomyslně dotahují Pleskotovu tvůrčí metodu. Spojují podněty, které jsme jako diváci dosud nabrali, nabízejí určitý klíč a zároveň potvrzují snahu výstavy dynamicky architekturu zachytit, nikoli jen staticky "ukázat". Cílem je výzkumně odkrývat, vyvolávat otázky, nikoli směrem ke konkrétnímu dílu, ale architektuře jako takové, včetně možností jejího vystavování.
Sál otevírá na celou předělovou stěnu zvětšená reprodukce panoramatu Prahy od Carla Thiema z roku 1844. Biedermeierovsky idylický pohled z Letné zachycuje město v předmoderní podobě, je to ona Praha gotická a barokní, ideál následujících generací památkářů. Za chvíli sem ovšem přijede první vlak a všechno se začne rozrůstat, modernizovat, nenávratně měnit. Idyla končí, nic nemůže ustrnout v podobě vlastního obrazu, má-li to žít.
Na druhé straně stěny se setkáváme s fotografiemi a kresbami Prahy od umělců Františka Drtikola, Josefa Sudka, Václava Chocholy či Miroslava Háka, v jejichž středu jsou ukázky ilustrací Karla Teigeho k básnické sbírce Praha s prsty deště od Vítězslava Nezvala. "Starou" Prahu tak doplňuje rozměr nový, moderní, avantgardní, čehož výsledkem je teprve ona známá "Praha magická".
Jinými slovy: až pochopení všech vrstev místa, historických, topografických i uměleckých, jejich dynamické nahlížení v kontextu života, stejně jako otevřenost minulosti i budoucnosti, jsou základem Pleskotova přemýšlení. Na výstavě to potvrzuje zde jako faksimile prezentovaná pozapomenutá strojopisná práce Vinohrady, obraz města 19. století, kterou na Fakultě architektury ČVUT roku 1982 napsal významný teoretik Jiří Ševčík s Janem Bendou, Alenou Hanzlovou a právě mladým Pleskotem.
Obsahuje mnohé podněty, které architekt dodnes rozvíjí. "V letech 1976 až 1983 jsem měl možnost úzce spolupracovat s Jiřím Ševčíkem. Dnes, po více než čtyřiceti letech, mohu s hrdostí říct, že byl mým hlavním a milovaným učitelem, přítelem," vzpomíná Pleskot. "Práce Vinohrady, obraz města 19. století, na které jsem se pod jeho vedením podílel, se bez nadsázky stala základem pro celý můj profesní život," dodává.
Několik velkoplošných panelů v sále dále přibližuje, jaká témata Pleskot v Praze otevírá: otázky urbanistického řešení severojižní magistrály a jejího oživení, studii parku Parukářka jako téma města a krajiny, další rozvoj okolí ústředí ČSOB v radlickém údolí nebo řešení zvláštní "černé díry" na Praze 8, totiž křižovatky Palmovky a předmostí Libeňského mostu.
V neposlední řadě vidíme architektonické intervence do historických budov, jako byly přestavba dominikánského kláštera na Starém Městě nebo úprava liturgického prostoru v kostele Nejsvětějšího Srdce Páně na Vinohradech. Kurátoři je nazývají "akupunkturními zásahy". Panely s nákresy, fotografiemi, črtami a vpisky samy o sobě působí esteticky, do sálu vnášejí autenticitu ateliérové tvorby a zároveň evokují dynamiku i kolážovitost vrstvení materiálů a myšlenek, z nichž posléze vyrůstá nová architektonická idea.
Intelektuál mezi architekty
Vše završuje čistě lidská pocta Pleskotovi a jeho AP ateliéru, který založil roku 1991. Poslední místnost představuje jeho spolupracovníky i díla, která architekt sbírá a jimiž se obklopuje. Fotky jeho zahradního domu v jihočeské Čížové a okolí nás uvádějí do Pleskotova tuscula, tam, kde pozoruje krajinu a přírodu, které s uměním tvoří oporu jeho tvorby. Okna sálu jsou navíc pro účely výstavy výjimečně odtemněna. Poprvé nabízejí výhled na Prahu.
Josef Pleskot je intelektuál mezi architekty. Dovede poutavě, srozumitelně, přitom stále hluboce a nově mluvit o stavbách, umění, krajině, spiritualitě, stejně jako o veřejném prostoru a politice. Výstava na Kampě představuje odvážný a náročný pokus tuto mnohovrstevnatost zachytit. Je výmluvné, že doprovodná brožura se rozrostla na 96 stran.
Divák nakonec nepoznává jen Pleskotovu tvorbu, neodchází pouze s tím, zda se mu líbí, nebo ne. Může se zamyslet nad tím, kde žije, jak to místo vzniklo a kterak ho sám ovlivňuje. Nebo co by pro ně mohl udělat.
Výstava
Josef Pleskot: Města
Museum Kampa, Praha, výstava potrvá do 12. února.
