V první řadě je potřeba vyjasnit si pojmy. Nemá smysl hledat odpověď na otázku, zda Kazma natočil dobrý film, neboť podobný pokus je předem odsouzený k neúspěchu. Otázka by ani nedávala smysl. Pokusme se nicméně alespoň poodhalit, v čem je tento audiovizuální ekvivalent cirkusu či loterie problematický.
Známý šprýmař a provokatér Kamil Bartošek řečený Kazma Kazmitch dosud intervenoval do společenského a mediálního dění prostřednictvím pořadu One Man Show a sociálních sítí, byť jeho kousky si obvykle braly jako rukojmí i lidi ze skutečného světa. Vždy byly spíš komplikované než promyšlené, vždy maximálním možným způsobem cílily na emoce a někdy lépe, někdy hůře vyvolávaly zdání, že jde o příspěvek do nějaké společenské debaty. Že v pozadí stojí kritický pohled na některé instituce či jevy - nejzdařileji asi v jeho "vloupání se" do televizního pořadu Prostřeno, kde režíroval fiktivně psychicky nemocného soutěžícího.
Svému nejnovějšímu činu se Kazma rozhodl dát tvar celovečerního filmu. Už to je samo o sobě překvapující, protože jde o jeho nejhorší a nejvyprázdněnější hokus pokus, jehož rukojmími tentokrát navíc nejsou známé celebrity či televizní pořady, ale obyčejní lidé včetně všech platících diváků. A těm se Kazma ve filmu opakovaně vysmívá, že mu sedli na lep.
Jen těžko si představit mrzčí způsob obohacení. Když už jdete do cirkusu, čekáte slony, akrobaty a klauna, ne chlápka s nulovým charismatem a tmavými brýlemi, který se vám otevřeně směje, jak vás obral o peníze.
Základním rozdílem oproti Kazmovým předchozím počinům není velké plátno a větší stopáž. Rozdíl spočívá právě v tom, že za tento poslední cirkusácký čin vybírá vstupné. A také v tom, že jediným "tématem" jsou prachy.
Co je na tom špatného? Není to snad základní interakce mezi diváky a umělci? A není normální, že některá vystoupení se nepovedou? Základní problém tkví v tom, že Kazmovi se nestalo to, co mnoha tvůrcům, že by chtěl pobavit a neuspěl. Celou dobu přiznává, že chtěl jen natáhnout do kina davy coby aktéry své show s parametry nepříliš zdařilého cirkusového vystoupení. A v rekordních počtech.
Onemanshow: The Movie je po určitou část zdánlivě žánrový film. Kazma hraje hlavní roli, tak trochu sám sebe, ostatně často tvrdí, že to není snímek, ale realita. Co na tom, že později titulek označí všechny postavy a události za smyšlené. To je jen jeden z příkladů, jak se tvůrci pokouší alibisticky vyhnout tomu, aby filmem cokoli řekli. Je to jen plané vodění za nos.
Hrdina Kazma plánuje vydělat podvodem balík peněz. Což má různé důvody, mezi něž patří nevěra, vydírání a pomsta. K ruce má legračního kníratého poskoka, který připomíná figurky z děl režiséra Guye Ritchieho, mluví mu do toho chlápek, co vypadá a má vypadat jako Ivo Rittig. A časem naberou celou partu podivínů, jak už to chodí v lupičských filmech, na jejichž kostře projekt zčásti stojí. Především ale Kazma přizval režiséra známého jako Andy Fehu, který umí chodit v žánrových vodách, aby mu pomohl dát dílu svěží punc.
Jakmile jde o různé diverzní akce typu "pronajmi pozemek pod zástěrkou natáčení válečného snímku a zakopej tam nepozorovaně kontejner s autem, v jehož kufru je balík peněz", umí na okamžik pobavit údernými, obvykle sprostými vtipy, tempem, svižným střihem, zkrátka zdařile kopíruje funkční žánrové vzorce. Postrádá však to hlavní: jakkoli zajímavé či uvěřitelné postavy.
Kazmova image - ať už záměrně, nebo prostě kvůli nedostatku charakteru - stojí na tom, že je to otravný, sebestředný člověk. A stejně se prezentuje coby pseudofiktivní hrdina filmu. To je hlavní důvod, proč snímek mnozí označují za nezajímavý a nudný, protože málokoho může zajímat, co se v životě někoho takového děje, jakým způsobem překračuje hranice zákona či etiky.
Že jde ale o nefunkční "žánrovku", stále představuje ten nejméně podstatný problém.
Snímky o gangsterech a padouších nemají mít v centru Mirka Dušína, potřebují někoho uvěřitelného, navzdory pochybnému charakteru alespoň trochu sympatického. Filmový Kazma však působí nikoli jako grázlík a zlodějíček z děl, která měla stát tomu jeho vzorem, ale jen coby další verze youtuberů, jako je například Marcus Revolta, kteří se snaží prodat dětem pseudomotivační řeči působící jako ta nejhorší karikatura amerického snu.
Tito influenceři obvykle buď předstírají, nebo možná i věří, že dělají správnou věc, že pomáhají lidem, aby byli lepší, výkonnější, plnili si sny. Kazma má podobné proslovy k divákům během filmu také, ale snad ani školák propadlík by je nemohl brát upřímně.
Protagonista vzkazuje publiku, ať ho následuje, ať se nebojí mít velké sny. Takže, milé děti: pokud vám někdo bude tvrdit, že je super okrást sázkovou kancelář, abyste vyplatili člověka, který vás vydírá, protože jste se opili a zfetovali a pak byli nevěrní holce svého života, tak kecá. Není to vůbec super. To se vám jen Kazma otevřeně vysmívá, že jste dali peníze za lístek a sledujete jeho nedomrlou variaci na lupičský film, sloužící jen jako zástěrka, aby si jeden nedospělý cirkusák mohl hladit ego, jak se všemi vyběhl.
Kazmův snímek je zjevně - tak jako všechny jeho počiny - součástí širšího celku. Hledání auta s balíkem peněz v kufru byl prank neboli předem naplánovaný žert, kterým provokoval už před covidem. Ve filmu v tom pokračuje a znejišťuje diváky, co je realita a co ne, zda a jakým způsobem mohou díky koupi vstupenky přijít k milionům.
Předem bylo takřka jisté, že snímek bude mít dohru, aby Kazma opět ukázal, jak všechny přechytračil.
Jenže to je vlastně úplně jedno. Filmový Kazma podvedl sázkovku, skutečný Kazma podvedl diváky, kteří mu skrze vstupenky donesli obrovskou částku peněz - snímek v kinech nakonec vidělo přes 544 tisíc diváků, utržil přes 100 milionů korun.
Je však nepodstatné, zda je Kazma trochu naivní, nebo jen vychytralý a bezskrupulózní. Trik mu vyšel. Každý text jako tento představuje jen vodu na jeho dokonale alibistický mlýn.
Přesto je potřeba vyjadřovat se kriticky k podobnému cirkusáctví, v němž jedinou hodnotou jsou peníze. Ať už je člověk získá jakkoli. K cirkusáctví, které jde dokonce tak daleko, až zneužívá současnou situaci na Ukrajině a chce se ze svého jednání vykoupit tak, že tamním dětem "hrdina" Kazma doveze plyšáky.
Když své pseudohumanistické či moralistní kousky páchal na Leoši Marešovi či pořadatelích Českého lva, vybíral si rovné cíle. Ale pokud má tentokrát jako protivníka běžné lidi a emoce si na svou stranu zkouší naklonit vývozem plyšáků ukrajinským dětem? Tady by se místo slov hodil jediný lakonický "blicí" smajlík.
Pokud však máte hroší kůži a dovedete to celé brát jako cynickou hru, jejímž terčem jste vy sami, pak pro vás Kazmův film může být stominutovou verzí stíracího losu. Místo jednoho škrábnutí nehtem palce však budete muset aktivně a dle tvůrců opakovaně trpět, abyste odhalili všechny indicie potřebné k zisku milionových výher.
Film
Onemanshow: The Movie
Režie: Kazma Kazmitch
Bontonfilm, v kinech od 17. srpna.
