Bad Seed neznamená špatné semeno, z něhož nic nevyklíčí. Anglické sousloví označuje v jádru zkažené jedince libující si v neřestech a špatnostech, jimiž často nakazí své okolí. A mají z toho upřímnou radost.
Soubor vznikl roku 1983, prošlo jím na dvacet muzikantů. Jedinou konstantou zůstává Nick Cave, australský zpěvák žijící v Anglii a Americe. Teď pojedenácté přijedou do Česka, zahrají 17. října v pražské O2 areně. Lístky jsou téměř vyprodány, přestože v posledních letech o Bad Seeds moc slyšet nebylo.
Nick Cave jako by své písně donedávna rozpouštěl v krystalickém hučení syntezátorů a konkrétní zvuky spíš odřezával. Může to být reakce na sérii tragédií, které frontmana postihly. Jeho patnáctiletý Arthur zemřel v roce 2015 po nešťastném pádu z útesu, jednatřicetiletý Jethro zesnul předloni. Takřka abstraktní album Ghosteen z roku 2019 znělo jako z nějaké sféry duchů. Na právě vydané desce nazvané Wild God se ale Bad Seeds, v jádru rockeři, znovu rozburáceli.
"Jsou to mohutné a rozpínavé písně. Album je nahrané tak, aby fungovalo naživo. Odpovídá konceptu kapely," říká kytarista George Vjestica v telefonickém rozhovoru pro Aktuálně.cz. "Většina songů bude na koncertech fungovat skvěle," věří.
Umění naslouchat
Sedmapadesátiletý muzikant se srbochorvatskými předky George Vjestica se narodil v anglickém městě Stoke-on-Trent, roky žije v Londýně. Poprvé zkusil prorazit v 90. letech minulého století s kapelou, kterou už zpětně ani nechce jmenovat. Říká, že na stole měli smlouvu s velkým vydavatelstvím. "Nakonec to celé bylo jen o egu a politice. Bylo to úplně na hlavu, takže jsem se rozhodl hrát na kytaru pro druhé," vysvětluje, jak zkraje tisíciletí začal jezdit na turné a nahrávat například s elektronickým duem Groove Armada.
S Nick Cavem a jeho blízkým spolupracovníkem Warrenem Ellisem zprvu natočil hudbu pro westernové filmy Proposition a Země bez zákona, jimž Australan napsal i scénáře. Během příprav alba Push The Sky Away pak frontman zavolal Vjesticovi, zda by do několika písní nenahrál dvanáctistrunnou kytaru. Následně ho pozval na evropské turné.
"Kapela typu Bad Seeds může při pohledu zvenku působit strašidelně, možná děsivě. Já to tak ale necítil. Všechny jsem už dlouho znal," popisuje Vjestica svou proměnu ve "zkažené semeno", jímž se stal roku 2013.
"Před turné jsme strávili dva dny ve zkušebně. Najednou stojím na hlavním pódiu festivalu Primavera. Po konci šňůry mě Nick Cave požádal, jestli bych s nimi nepokračoval do Ameriky. A najednou jsem k nim patřil," líčí.
Na velké koncerty byl zvyklý, běžně hrával na hlavních scénách. Bad Seeds mu ale nabídli úplně nový druh prožitku. "Nick je velmi náročný, hlavně sám na sebe. Na pódiu to může být divoké, protože naše koncerty jsou velmi skutečné. Jsme těleso, napojeni jeden na druhého," vypráví.
Co je nutné pro to, aby člověk mohl vstoupit do Bad Seeds? "Musíte umět skutečně poslouchat," zamýšlí se Vjestica. "Všichni muzikanti, kteří sestavou prošli, měli vlastní identitu. Každý do písní vnesl kus sebe. Nick je ale skvělý leader, připomíná mi třeba Igora Stravinského. Dokáže nás nasměrovat i na pódiu. V jeden moment je takové ticho, že byste slyšeli špendlík upadnout. Kapela šeptá. A pak přijde bouře. Musíte si vyvinout velký cit," líčí živelnou dynamiku, již Pražané naposledy zažili roku 2022 na festivalu Metronome.
Podle Vjestici však kouzlo Bad Seeds spočívá ve striktním minimalismu. "To je skutečná kvalita. Písně nejsou přeplněné. Musíte si uvědomit, co každá z nich vyžaduje. Musíte vnímat," zdůrazňuje.
Pravdivý song
Na dotaz, co se mu nejvíc líbí z nového alba Wild God, jmenuje skladbu Frogs. "Je skoro filmová. Miluju, jak se proměňuje," říká o písni, jejíž tempo určují táhlé syntezátory připomínající zasněné sirény.
Za mimořádnou kytarista označuje také O Wow O Wow (How Wonderful She Is). "Skoro řeže," popisuje nadpozemsky vyznívající kompozici, již frontman věnoval australské hudebnici Anitě Lane. Zemřela v dubnu 2021, bylo jí 61 let.
S Cavem se jako sedmnáctiletá potkala ještě v Austrálii. Několik let spolu randili, splynuli při práci na písních pro apokalyptický soubor Birthday Party, v němž oba působili.
Anita Lane pak napsala několik textů a skladeb také pro Bad Seeds, jichž byla krátce součástí. Hrála na kytaru a zpívala, občas i hlavní party. Její hlas uzavírá novou píseň. Ta má lehce poťouchlý rytmus, udávaný napůl klasickými bicími, napůl elektronicky. Warren Ellis tu dokonce hvízdá jako kdesi na louce. Celé se to skládá v jednu z Caveových nejpozitivnějších písní.
Jakási nadpozemskost se do jeho tvorby začala vpíjet na albu Pust the Sky Away. Šlo o první, na němž se nepodílel dlouholetý kytarista Mick Harvey. Roli "druhého muže" zastal vousatý hráč na elektrické housle a experimentátor Warren Ellis, který má vždy po ruce malý syntezátor nebo automatické bicí. Tehdy došlo k jedné z mnoha proměn Caveovy hudební řeči.
Aktuální album Wild God skutečně má všudypřítomný božský motiv z názvu, hlavním tématem je ale radost. Znovuobjevená a o to silnější. Deska často zní smířlivě a na muzikantovy poměry nebývale lehce. Mohla být zádušní mší za jeho první velkou lásku nebo syny, místo toho oslavuje život.
Záznam telefonního rozhovoru s Anitou Lane tu nezní jako hořkosladká vzpomínka, nýbrž pozdrav z nejkrásnějšího místa na světě. "Je to naprosto přímý, upřímný a pravdivý song," komentuje to George Vjestica. "K takovým se dokáže vztáhnout každý," dodává.
Trochu jiné koncerty
Často se na novém albu objevuje také motiv koní. Ve skladbě Song of the Lake patří jakémusi králi, v jiné to jsou "skořicoví koně" a pasou se mezi "terpentýnovými stromy".
Divoké a leckdy surrealistické obrazy nicméně skrývají skutečné lidské příběhy.
"Nick je velmi osobní ve všem, co dělá," poznamenává kytarista. Zatímco to zůstává konstantou, jejich koncerty se proměňují.
Dříve šílené chaotické výjevy s postupem let začaly připomínat jakási náboženská setkání, při nichž lidé v prvních řadách natahují ruce k Nicku Caveovi a on je například nechá, aby mu sáhli na srdce.
Bad Seeds zpívají o lidech a jejich často bolestných zkušenostech. Téma aktuální nahrávky by šlo opsat názvem písně Final Rescue Attempt, tedy Poslední pokus o záchranu. Poté co muzikant po sérii úmrtí zažíval temnější období, jako by nyní za smutkem udělal tlustou čáru. Obloha se po letech vyčasila.
"Ať už se Nick Cave ocitne v jakémkoliv místě a rozpoložení, zůstává naprosto věrný svému umění. A my jsme součástí jeho světa. Víme, o čem ty písně napsal, a vždycky stojíme za ním," uzavírá George Vjestica.
