Vary rozjedou příval monstrózních opusů i drobných masakrů

Tomáš Stejskal
Aktualizováno 4. 7. 2014 12:06
Podívejte se, které filmy o víkendu na karlovarském festivalu přitáhnou největší pozornost cinefilů, jež ani vzdáleně nezajímá příjezd "antisemity a násilníka" Mela Gibsona.
Na karlovarském festivalu bude těžké vybírat. Jako obvykle.
Na karlovarském festivalu bude těžké vybírat. Jako obvykle. | Foto: Aktuálně.cz

MFF Karlovy Vary 2014 - Dnes to opět vypukne. Ať už to letos bude s kvalitou soutěžních sekcí jakkoli, ať už si o hlavních hvězdách myslíme cokoli, nedá se svítit. Karlovy Vary jsou stále jediným českým festivalem, který alespoň částečně dokáže na své diváky přenést atmosféru velké akce.

Můžeme mít raději jihlavský festival dokumentárních filmů kvůli jeho důležitosti pro domácí dění i kvůli sympatické, sevřené koncepci, můžeme se raději válet na „punkovějších“ trávnících v Uherském Hradišti, ale co naplat, největší filmová (a pravděpodobně i kulturní) událost se odehrává na kolonádě mezi hotely Thermal a Pupp.

Pátek: Dobré filmy na dvě a půl hodiny!

Než od zítřka spustíme blogovou (Aktuální varování) a recenzní smršť, přinášíme pár tipů na první festivalové dny, protože dobře víme, že kvalitní naplánování je základ. A letos obzvlášť. S kolegy si už několik týdnů říkáme, že letošní program je taková malá pomsta na divácích. Nikoli snad svou kvalitou, neboť je nabitější hvězdnými jmény a očekávanými tituly než loni. Ale skoro to vypadá na malou konspiraci filmařů a festivalových dramaturgů, kteří se rozhodli, že film, který má méně než 140 minut, do programu neberou.

A proto je na ty nejvypečenější kousky třeba vyrazit za čerstva. Hned zítra po poledni, na samotném začátku, si lze vybrat mezi dvěma kolosy. Toulaví psi thajského mistra statických záběrů, obrazových kompozic a práce s rytmem Tsaie Ming-lianga, ověnčení cenou poroty z benátského festivalu, pod uvedenou hranicí zaostávají jen o dvě minuty, zato záběrů v nich zas tak mnoho nenajdete. Ten první trvá sedm minut. Ale jako vždycky je tento vstup do říše pomalé kinematografie ponorem do té úplně nejzákladnější filmové matérie.

Člověk se tu stává svědkem toho, že film sestává pouze ze dvou veličin: z pohybu a času. (A pro méně trpělivé: druhý režisérův snímek Cesta na západ trvá jen 56 minut, promítá se v sobotu ve 12:30 a půjde jistě o neméně fascinující průzkum podobného terénu. Základní komponenty: motiv chůze a střet dvou specifických herců, Tsaiova dvorního aktéra Lee Kang-shenga a excentrického francouzského herce Denise Lavanta.)

Podívejte se na ukázku z filmu Kmen.
Podívejte se na ukázku z filmu Kmen. | Video:

Druhý z pátečních popoledních filmů, polský Kmen, se k oné zmiňované kinematografické matérii přiklání ještě specifičtěji: snímek s úspěchem uvedený v Cannes pracuje s hluchoněmými herci a jde sice o zvukový, ale přitom vlastně o němý film. Tento radikální debut o způsobech soužití a komunikace mezi hluchoněmými urputně hledá filmařskou originalitu v době, kdy už zdánlivě vše bylo objeveno. Je prý groteskní i přirozený, podobně jako samotná znaková řeč.

Podívejte se na ukázku z filmu Andreje Zvjaginceva Leviatan.
Podívejte se na ukázku z filmu Andreje Zvjaginceva Leviatan. | Video:

Odpoledne lze plynule pokračovat s filmem, který má obří proporce už ve svém názvu. Leviatan Andreje Zvjaginceva si z Cannes odvezl cenu za scénář a ceněný režisér se v něm pokouší propojit spirituální kořeny své tvorby, díky nimž bývá někdy srovnáván s Andrejem Tarkovským, s ryze současným sociálním dramatem.

A jako velké finále si lze v podvečer opět vybrat mezi dvěma tituly. Poslední opus legendárního solitéra Alexeje Germana, dost možná „nejpomalejšího“ režiséra na světě, který má od roku 1968 na kontě pouhých šest snímků, se příznačně jmenuje Je těžké být bohem.

Podívejte se na ukázku z filmu Je těžké být bohem.
Podívejte se na ukázku z filmu Je těžké být bohem. | Video:

Velikášství nekompromisního tvůrce si mohli karlovarští diváci „vychutnat“ před dvěma roky, kdy v dokumentární sekci běžel stejnojmenný snímek pojednávající právě o natáčení Germanova posledního díla, jehož premiéry už se režisér nedožil. Sci-fi bratří Strugackých o vědcích na neznámé planetě je tu přetvořena do sveřepého černobílého tvaru, kterému vévodí hlína, špína a výkaly. A přesto jde o film o lásce.

Malej Quinquin.
Malej Quinquin. | Foto: kviff

A komu by bylo 170 minut uprostřed mimozemského středověku málo, může si ještě o půlhodinky déle užívat s Malým Quinquinem. Čtyřdílná televizní série tentokrát pro změnu francouzského solitéra Bruno Dumonta budí obrovská očekávání. Tvůrce zaobírající se podivnými zákoutími lidské přirozenosti ze svých lehce vyšinutých, ale přitom neméně závažných a pozoruhodných témat neslevil, ale přinejmenším žánr je značně odlišný. Dumont, dosud známý pomalými syrovými, radikálními dramaty takřka bez děje, natočil ulítlou policejní komediální sérii pro televizi. Ale samozřejmě nebudou chybět ani oblíbené, místy až satanské parametry. Vedle všeprostupujícího zla se lze „těšit“ i na pořádnou porci duševních poruch, chorob a vražd.

Sobota: imaginace, exorcismus, masakr

Po tomto poctivém začátku si osobně naordinuji sobotu s kratšími a co nejpestřejšími tvary. V tomto ohledu dobře poslouží loni zavedená sekce Imagina, zaměřená na experimenty, na snímky, co se svým charakterem či formátem vlastně na plátno tak úplně nehodí. Mnohdy by jim to více slušelo třeba v galerii.

Ancha es Castilla.
Ancha es Castilla. | Foto: kviff

Sobotní dopolední projekce pěti krátkých „imaginativních“ filmů přináší, podobně jako celá sekce, výrazné, byť třeba méně známé talenty. Poslední celovečerní film Sergia Caballera byl plný telepatických liliputů či komínů, které si spolu povídají japonsky ve formě haiku. Na jeho novou krátkou a prý neméně divokou grotesku o exorcismu Ancha es Castilla se tudíž velmi těším. A neméně jsem zvědav, jak si ve světové konkurenci povede Adéla Babanová se svým mystifikačním dokumentem Návrat do Adriaportu o socialistickém projektu tunelu na Jadran.

V podobném duchu lze odpoledne navázat se dvěma krátkými filmy Bena Riverse. Snímky Ó, svoboda! a Pomalý vývoj nepatří k dokumentu, žánrovému filmu ani tradiční dramatické tvorbě. Pocházejí totiž ze světa mimo prostor a čas, sci-fi se tu potkává s etnografickou studií a obrazové manipulace se svobodomyslností. Právě retrospektivy málo známých, a přitom originálních tvůrců patří každoročně k velkým tahákům karlovarského festivalu. Tu Riversovu lze jen doporučit.

Pozor! Tady potkáte Mela Gibsona

Cast members Mel Gibson and Harrison Ford pose  during a photocall on the Croisette to promote the film "The Expendables 3" during the 67th Cannes Film Festival in Cannes

V pátek večer pozdraví Mel Gibson své fanoušky na červeném koberci před Thermalem, než si na slavnostním zahájení převezme Křišťálový glóbus. Šanci, že autora Umučení Krista i Statečného srdce uvidí na vlastní oči, mají i diváci, kteří v pátek do 23 hodin navštíví letní kino, kde se bude promítat Šílený Max.

Nejvíc si ale oscarového filmaře užijí ti, kteří si obstarají lístek na sobotní promítání jeho dramatu Apocalypto. Právě před ním, tedy ve 22:30, se ve Velkém sále uskuteční speciální natáčení pořadu Na plovárně. Mel Gibson bude na pódiu zhruba půl hodiny rozprávět s Markem Ebenem, obraz snímaný třemi kamerami bude přenášen na plátno. Na rozhovor není třeba žádný zvláštní lístek, platí na něj vstupenka na Apocalypto.

A komu by Riversův svět přišel až příliš tajuplný a sugestivní, může místo jeho novinky Zaklínadlo k odehnání temnoty pokračovat večer v krátkometrážním programu a dát si čerstvou porci studentských kraťasů v hostujícím okénku Festivalu krátkých filmů. Anebo si šetřit síly na velké finále – půlnoční projekci jednoho z nejvlivnějších hororů všech dob Texaský masakr motorovou pilou. Jako svou divokou kartu ho do programu půlnoční sekce vybrali dramaturgové Festivalu otrlého diváka a kromě nové, restaurované a v Cannes s úspěchem uvedené kopie se můžete těšit i na patřičně otrlý úvod.

Závěrem ještě soukromý tip na nedělní poledne. Skvělý islandský snímek O koních a lidech patří k tomu málu festivalových filmů, které pobaví, a přitom se nevtírají svou excentričností či exotičností. Těch pár seversky drsných, černohumorných zkazek o podivných vztazích zvířat a lidí těží nejen z místního folkloru, ale hlavně ze skvělého načasování a faktu, že herecké hvězdy tu často mají čtyři nohy.

Tak a příště už se těšte na reporty přímo z místa činu.

 

Právě se děje

Další zprávy