Vletěli do bouře roku. Když se z ní dostanou, zjistí, že všechno bylo jinak

Daniel Konrád Daniel Konrád
30. 1. 2022 17:30
Do přistání zbývá čtvrthodina, když se boeing náhle propadne. Okna začnou bombardovat obří kroupy, uvnitř tma černá jako saze. Asi deset vteřin letadlo padá. Už to vypadá, že se rozlomí, když se do kokpitu zničehonic vrátí slunce. Turbulence pomíjí. Přesto už se něco vrátit nedá.
Anomálie, podle níž už francouzská televize 247 Max připravuje televizní seriál, se točí okolo turbulence. Na ilustračním snímku je let kolem hurikánu.
Anomálie, podle níž už francouzská televize 247 Max připravuje televizní seriál, se točí okolo turbulence. Na ilustračním snímku je let kolem hurikánu. | Foto: Profimedia.cz

Po průletu "bouří roku" mohou cestující křičet radostí, nebo plakat. Záleží, jak se na to člověk dívá, což je jedno z ústředních hledisek česky nedávno vydaného románu Anomálie od Francouze Hervého Le Telliera.

Fakt, že předloni získal Goncourtovu cenu, a zároveň se ho prodalo přes milion výtisků, vzbuzoval očekávání. V historii nejprestižnějšího frankofonního literárního ocenění jde o nevídanou kombinaci, větší ohlas měla jen v 80. letech minulého století Marguerite Durasová s autobiografickým Milencem a 1,6 miliony prodaných knih.

Hervé Le Tellier s francouzským vydáním Anomálie poté, co získal Goncourtovu cenu.
Hervé Le Tellier s francouzským vydáním Anomálie poté, co získal Goncourtovu cenu. | Foto: Reuters

Bouřkový oblak nebyl vyznačen na meteorologické mapě, a tak pilot neví, co si myslet. Když obnoví komunikaci, od řídící věže začne dostávat zvláštní otázky a ještě divnější instrukce.

Podstatu anomálie z názvu knihy se však čtenář dozví až ve třetině, a tak ji nelze vyzradit. Obecně: v bouři se stalo něco bezprecedentního, co vzbudí zájem prezidentů, teologů, vědců i stand-up komiků. A nejen účastníci letu jsou nuceni zpochybnit vše, co si dosud mysleli.

Hervé Le Tellier jim věnuje krátké kapitoly. Je tu provozovatel vegetariánských restaurací, který se zároveň živí jako nájemný vrah. Spisovatel, jenž všude nosí kostičku stavebnice Lego. Filmová střihačka snažící se vymanit ze vztahu se starším architektem. Holčička, jejíž otec sloužil v Afghánistánu. Právnička hájící zájmy farmaceutické korporace. Nebo nigerijský zpěvák zvažující, zda udělat coming out.

Sotva však někoho poznáme, jejich příběh končí, a tak skáčeme od jednoho k druhému. Protože není čas si k protagonistům vybudovat vztah, snadno si představit čtenáře, který román odloží ještě dřív, než se dostane k ústřední anomálii.

Byla by to škoda, protože teprve v této chvíli Le Tellierova kniha otevře téma s přesahem do sci-fi. Není originální, vypůjčuje si jednu populární hypotézu ze začátku tisíciletí a pracuje s prvkem, jejž budou znát i čtenáři několik let staré tetralogie Kde lišky dávají dobrou noc od rabína Karola Sidona. Postavy uvádí do takové nejistoty, že musí zpochybnit vše: ptát se, kdo jsou a co tu dělají. Zda nové zjištění mění něco na tom, jak člověk celé ty roky žije, cítí, miluje, trpí nebo tvoří.

Hervé Le Tellier se však nesoustřeďuje na vědeckofantastickou stránku. Spíš se mezi řádky ptá: jsme tak jedineční, jak si myslíme? Jak moc lpíme na jistotách nebo vztazích, uměli bychom je obětovat? Nesnažíme se mít pro všechno směrnice a vysvětlení, až ztrácíme ze zřetele to nejpodstatnější? Rozumíme světu lépe než předchozí generace? Nebo: jsou rozchody nevyhnutelné?

Něco z toho lze určitě vzít vážně, zároveň je ale čím dál zřejmější, že to autor psal napůl v žertu. A ve finále sledoval jediný cíl: literární.

Čtyřiašedesátiletý Hervé Le Tellier čtvrtým rokem vede experimentální skupinu Oulipo, což je francouzská zkratka pro Dílnu potenciální literatury.

Hravý spolek, k jehož zakladatelům v 60. letech patřil Raymond Queneau, si dobrovolně klade formální omezení ve snaze posunout tím možnosti psaní. A tak Georges Perec stvořil román bez nejpoužívanější francouzské samohlásky e, zatímco Queneauova Stylistická cvičení, známá v překladu Patrika Ouředníka, líčila jednu banální událost na 99 způsobů.

Hervé Le Tellier jim teď nepřímo skládá poctu, když každou postavu nechává jinak vyprávět turbulence v letadle. Kromě toho v Anomálii užívá kaligram, tedy slova typograficky uspořádaná do obrazce. Odkazuje na báseň Vrh kostek od Stéphana Mallarmého nebo román Když jedné zimní noci cestující, jehož autor Italo Calvino byl též členem Oulipa. Ze slavné první věty Tolstého Anny Kareniny "Všechny šťastné rodiny jsou si podobné, každá nešťastná rodina je nešťastná po svém" se stává "Všechny klidné lety jsou si podobné, každý turbulentní let je turbulentní po svém" a tak dále.

Je to všechno pěkné, pro členy Oulipa jistě podstatné a autorovi více než 30 děl Le Tellierovi lze gratulovat, jakého s tím ve Francii dosáhl úspěchu. Český čtenář ale Oulipo spíš znát nebude, a tak je otázka, zda Anomálii neodloží. Žádná hra není zábavná, když neznáme pravidla. Tahle se možná jmenovala "napiš bestseller, který bude parodií na bestsellery" a ze všeho nejvíc musela bavit autora.

Le Tellier píše, jak bestsellerově jen může. Napodobuje sci-fi, thrillery, společenskou satiru i brakovou literaturu. Všude vkládá popkulturní odkazy, a tak v knize úřady postupují dle protokolu odkazujícího na román Stopařův průvodce po galaxii od Douglase Adamse nebo pasažérům kladou stejné otázky jako François Truffaut ve sci-fi filmu Blízká setkání třetího druhu.

Je tu parafráze písně Rolling Stones, adaptace hry Samuela Becketta do klingonštiny neboli jazyka ze sci-fi Star Trek, dokonce i přepis fiktivní epizody americké talkshow Stephena Colberta.

Jedna slovní hříčka střídá druhou, jako když podnapilá postava vychutnávající Bordeaux říká "Je suis sous haut-médoc", čímž dvojsmyslně odkazuje na víno i užívání léků. V české verzi Sáry Vybíralové trefně: "To bude tou mojí medokací".

Obal románu Anomálie.
Obal románu Anomálie. | Foto: Host

Vybíralová je skvělá překladatelka, což ovšem neznamená, že je radost číst věty jako "jsem Jamy Pudlowská, senior důstojnice Special Operation Command americké armády" nebo když pilot komunikuje s letovým řízením: "já jsem Captain Speaking". Překladatelka za ně nemůže, Le Tellier už francouzský originál zaplavil anglickými výrazy a spojeními.

V knize se tak o čínském prezidentovi mluví jako o "Ťin-pchingovi", letadlo přistává jednou na základně McGuire, podruhé na McGuire Air Force Base, CIA má střídavě oddělení psychologických operací, podruhé PsyOp a potřetí PsyOps. Kdo nenahlédne do francouzského originálu, mohl by snad nabýt dojmu, že nakladatelství Host překlad odbylo.

Opak je pravdou, muselo to být vyčerpávající. Asi se jedná o další hru, tentokrát jazykovou, snad parodii na to, jak i do francouzštiny proniká čím dál víc anglických slov. Protože touhle dobou už ale text hraje na několika úrovních zároveň, snadno se v něm ztratit.

Možná by stačilo, kdyby české vydání zakončil doslov zmiňující východiska Oulipa. Takhle se někomu z Anomálie může zamotat hlava. Třeba ani nedocení, že lidé kladoucí si tu nevyzraditelnou otázku v knize jsou zároveň postavy hledající autora.

Hervé Le Tellier: Anomálie

(Přeložila Sára Vybíralová)
Nakladatelství Host 2021, 336 stran, 379 korun.

 

Právě se děje

Další zprávy