Recenze: Hitlerův Mnichov aneb jak se z Atén na Isaře stala bašta stupidity a naopak

Boris Hokr Boris Hokr
31. 7. 2016 18:29
Bavorská metropole na řece Isar je v České republice vnímána v naprosté většině případů skrze stereotypy. Tedy jako město Oktoberfestu, domov Bayernu Mnichov a pochopitelně coby synonymum zrady a fráze „o nás bez nás“. Kniha amerického historika Davida Claye Large, odborníka na německé a rakouské dějiny 20. století, má potenciál tyto stereotypy když ne zcela vyvrátit, tak určitě zpochybnit a nabídnout mnohem plastičtější obraz města, v jehož ulicích se zrodil nacismus. Více v recenzi Borise Hokra.
Adolf Hitler, ilustrační foto.
Adolf Hitler, ilustrační foto. | Foto: Bundesarchiv, Bild 146-1990-048-29A

David Clay Large Large zkoumá v knize Hitlerův Mnichov: Vzestup a pád hlavního města nacistického hnutí dopad kultury na velké události a nabízí vlastně dokonalou studii jednoho procesu v průběhu braudelovského „dlouhého trvání“. V tomto konkrétním případě vzestupu nacistického hnutí a jeho náhlého (protože vnějším faktorem prohrané války způsobeného) konce.

Čtenář tak dostane mnohem více než jen dějiny nacionálních socialistů a jejich cesty k moci (kdy se mimochodem ukazuje, jak dlouho a do jaké míry byl nacismus skutečně lokálního charakteru, myšlení a rozhledu).

Large začíná svou pouť hluboko v 19. století, v časech, kdy nebyl na světě ani jeden z nacistických pohlavárů a Bavorsko se teprve jen opatrně a nepříliš ochotně snažilo najít způsob existence v Pruskem sjednocovaném Německu. Tato velká politika se ovšem na stránkách knihy objevuje spíše jen zprostředkovaně a především díky odporu „bodrých“ a „srdečných“ Bavorů proti militaristickým a upjatým Prušákům ze severu...

Příběh revoluce

Mnichov Wittelsbachů je vykreslen jako Atény nad Isarou, centrum nejen pivního veselí, ale především umělecké inspirace. Že se právě takové město mohlo stát kolébkou a doslova svatým místem nacistického hnutí, je otázkou, jejíž zodpovězení přivede zájemce na stopu toho, jak ne jedno město, ale celý národ spojovaný s filozofy a humanisty doslova a do písmene zaprodal svou duši.

Large považuje za důležité seznámit čtenáře především s kulturním a myšlenkovým kvasem v Mnichově za vlády prince regenta Luitpolda (1886–1912). Tehdy se Mnichov a celé Bavorsko nijak nevzdávalo pověsti kulturního centra Německa (potažmo střední Evropy), ale přece jen se oproti éře například Ludvíka II. s jeho (ne)citem pro realitu, držely více při zemi, v duchu spokojeného maloměšťáctví, kterým bylo Bavorsko proslulé.

Veškerý kulturní kvas, reprezentovaný především bouřlivým životem umělecké čtvrti Schwabingu, tak byl na jednu stranu prohlašován za přirozenou součást kulturního rozhledu Mnichovanů, na druhé straně však právě vzmáhající se moderna, svět kabaretů a burlesek a sílící kosmopolitismus dávaly podněty formujícímu se hnutí völkisch (z něhož později vzešli i nacisté), šovinismu a antisemitismu.

V knize tak narazíme na barvitý popis „běžného“ života umělců snažících se porušovat konvence a zároveň přežít ve světě, kde byly běžné cenzorské úřady a silný vliv katolické církve. Doslova jako Miss sympatie se může jevit „schwabinská královna“ hraběnka Franziska zu Raventlow, přezdívaná Fanny. Jako řada jiných obyvatel Schwabingu přišla ze severu a v Mnichově ji krom umění pohltil život bohémy - „Hřích mě stáhl do oslnivého víru a já se stala jeho kněžkou.“ Zábavnou je poznámka, že například muže si nepamatovala podle obličejů, ale podle penisů – od kyje po tužku.

Ona zábavnost spočívá ve skutečnosti, na kterou posléze narazili i nacisté – a sice v úloze ženy v moderní společnosti a především její (ne)ochotě podřídit se stereotypům mužského pohledu na věc. Sama Fanny byla pronásledována svými ctiteli, z nichž mnozí patřili k ryzím šovinistům a jejich vysněná láska měla v jejich představách být matkou nového čistého a ctnostného národa. Na což Fanny jaksi zvysoka kašlala.

Vzestup umělecké čtvrti však nebyl pouze směrem k otevřenosti. Postupně sílily i proudy spojené s reakcionářstvím, tou nejfundamentálnější katolickou linií a lokálním nacionalismem. Jinými slovy – oficiální podpory se nakonec dostávalo především konzervativnímu umění a silný hlas získali všichni, kdo hráli na notu ochránců „pravých hodnot“ - tedy před homosexualitou (v lidové písni se zpívalo „než jsme poznali kletbu homosexuality“), cizáky (nejprve Prusy, později přistěhovalcům z východu a Balkánu) a samozřejmě židy.

Potýkání těchto dvou proudů pak získalo na výbušnosti i díky čistě sociálnímu rozměru rozvoje města, které rychle expandovalo, aniž by bylo zcela připraveno na příval nových obyvatel, rozvoj infrastruktury a zásobování. Výsledkem byl agresivní nacionalismus, díky kterému byla jako i v jiných částech říše přivítána první světová válka s nadšením. Ovšem následující zákopová jatka nepřinesla rychlé vítězství a zázračné vyřešení všech palčivých problémů bavorské společnosti obecně a metropole zvlášť. Dostavilo se naopak rozčarování, vzestup radikálů a hledání nových nepřátel a především ikon, když německé panovnické rody v očích veřejnosti selhaly.

Příchod bratra Hitlera

Mnichov si tak v chaosu konce roku 1918 a během následujících měsíců prošel bouřlivou zkušeností s komunismem a všemožnými formami socialismu. Mimochodem, byl to právě Mnichov, kde začal na počátku století vydávat Lenin Iskru. Dlouholetý spor mezi avantgardní bohémou a kvazibohémou na půl cesty k nacionálnímu šovinismu se navíc rozhodl jednoznačně ve prospěch druhé jmenované strany – z jejíchž řad vzešel i jistý Adolf Hitler.

Ten hledal původně v Mnichově před válkou údajně lék na zkaženou kosmopolitní Vídeň, ducha pravého němectví. A je ironií, že k budoucí NSDAP se dostal v době, kdy se jednalo o jeden z mnoha nevýrazných spolků, coby donašeč. V shora přidělené partaji však vycítil nejen spřízněné duše, ale především potenciál, když v malosti nacistů spatřoval prostor pro růst, nikoliv omezení.

Hitler ovšem dokázal využít nejen potenciálu nacistů (kteří na tom mohli být se slušným vedením jen lépe, rozhodně nemohli na vážnosti a významu ztratit...), ale především skutečnosti, že Mnichov byl po dlouhých bojích na frontě válečné, kulturní i společenské rozděleným městem, které chtělo mít především klid a toužilo po autoritách, které by tento klid zajistily.

Konkrétní mechanismy a zákruty vzestupu nacismu sice Large mapuje důkladně, ale upřímně, větší význam má kniha pro kulturní rozměr, který tomuto vzestupu dodává. Sledujeme tak formování ideového a uměleckého programu nacistů (především historie výstavy „dekadentního“ umění je děsivá i dnes), ale i historky, kterak Hitler pronikal do vyšší společnosti a učil se jíst humra, artyčoky či líbat ženám ruce (a jak byl zastáncem „bleskového“ postupu, svého vlastního blitzkriegu, při svádění).

Obraz pikareskních postaviček, které o pár let později rozpoutají největší destrukci v dějinách světa, je díky této grotesknosti o to děsivější. A Large se absurditu a paradoxy jejich vzestupu nebojí podpořit citacemi řady anekdot, v nichž probleskuje nejen přituhující doba, ale i kverulantské mnichovanství malých lidiček, kteří měli pocit, že se zase jednou o Bavorsku rozhoduje jinde – což je vzhledem k českému mnichovskému syndromu docela pikantní (mimochodem, Mnichovská konference je zde označena slovy účastníků za „pofidérní záležitost“).

Město, které říká Ne?

Large vůbec patří k historikům, kteří se nebojí popustit uzdu ironii, a tak narazíme i na poznámky typu „což nebyl na nacisty hloupý nápad, možná proto se s ním nikdy nic neudělalo...“ A jakkoliv ze stránek knihy čiší autorova láska k Mnichovu, je kniha neoblomná a řídí se heslem padni komu padni. Pikošky a detaily ze života nacistů, kterými Large evidentně opovrhuje, jsou zábavné, ale nijak neskrývají hrůzu toho, v co se proměnilo klidné předměstí Dachau, které se přeci „nestavělo pro husy“, či jak se nacisté vypořádali s židy a dalšími protivníky, aniž by kdokoliv zvedl hlas proti.

Nijak tak nezakrývá, že nakonec Mnichov za nacismem stál v podstatě bez připomínek – pomineme-li skutečnost, že politickým centrem Třetí říše se stal nenáviděný Berlín. Pozdější mýtus hlavního města protinacistického hnutí Large spojuje právě s lokálním nacionalismem (aneb z nacismu se stal stejný berlínský strašák jako před lety z Prusů) a pak s individuálními akty vzdoru, jakého se dopouštěla např. univerzitní skupina Bílá růže (jejíž členové skončili na popravišti v podstatě z úcty ke školníkovi...).

Originální název knihy mluví o duších minulosti, kteří ulicemi Mnichova kráčeli a snad i dosud kráčí. V Largeho pojetí se nejedná o veselé přízraky v štramáckých uniformách a s navoskovanými kníry či vznešené skladatele a umělce všeho druhu, ale i o atmosféru vyřizování si účtů, krvavých zrad a spiknutí a nakonec přepisování historie či účelového předstírání, že celá desetiletí neexistovala. Jedním z „duchů“ se tak stala i snaha oficiálních míst po roce 1945 „přeskočit“ dvacet let historie města – kulturně i architektonicky.

Naštěstí má tento příběh happy end když se na posledních stránkách Large dostává k tomu, aby vedle poznámek o roli, kterou hraje Mnichov v ideologii neonacistického hnutí, představil své město-hrdinu i coby místo, které hraje vůdčí roli v boji za toleranci a pochopení a stalo se městem, jež své nacistické minulosti důsledně řeklo ne. A jakkoliv pozdní toto vypořádání se s duchem nacismu bylo, poselství knihy je jasné: Na něco podobného není – a ani by být nemělo – pozdě nikdy.

David Clay Large, Hitlerův Mnichov: Vzestup a pád hlavního města nacistického hnutí, př. Daniela Orlando, Argo, Praha 2016, s. 436, 398 Kč.

 

Právě se děje

před 3 hodinami

Růžička je dalším vyřazeným, v hokejové reprezentaci pokračují tři brankáři

V další fázi přípravy kádru hokejové reprezentace budou od neděle pokračovat jen tři gólmani. Dnes z něj po rozhodnutí trenérů v čele s hlavním koučem Filipem Pešánem vypadl Jan Růžička, o účast na mistrovství světa v Lotyšsku dál usilují Šimon Hrubec, Petr Kváča a Roman Will. Pešán potvrdil, že má velký zájem o Josefa Kořenáře ze San Jose.

před 4 hodinami

Kovář získal s Zugem švýcarský titul a vyhrál bodování play off

Český útočník Jan Kovář se stal s Zugem švýcarským hokejovým mistrem. K rozhodujícímu triumfu EV nad Servette Ženeva 5:1, po němž vítěz základní části vyhrál finálovou sérii 3:0 na zápasy, přispěl asistencí u prvního gólu. Byl to jeho patnáctý bod v play off a s bilancí 1+14 produktivitu vyřazovací části ovládl.

Zug vyhrál ligu podruhé v klubové historii a po 23 letech. Jednatřicetiletý reprezentant Kovář přidal švýcarský titul k jednomu českému, který získal s Plzní v sezoně 2012/13, a dvěma z KHL. V tamní soutěži slavil v letech 2014 a 2016 s Magnitogorskem.

před 4 hodinami

Ve 101 letech zemřel Jegor Ligačov, sovětský tajemník pro ideologii

Ve 101 letech zemřel v Jegor Ligačov, bývalý tajemník ústředního výboru Komunistické strany Sovětského svazu pro ideologii. Agentuře TASS to řekl mluvčí správy Tomské oblasti, odkud zesnulý pocházel. Ligačov byl mužem číslo dvě ve straně na počátku přestavby ve druhé polovině 80. let, kdy stál v čele Sovětského svazu a strany Michail Gorbačov. Později byl tento politik známý jako odpůrce politiky ruského prezidenta Borise Jelcina.

Sovětský a ruský politik byl tajemník ústředního výboru KSSS v letech 1983 až 1990. Od roku 1985 byl členem politbyra a v ÚV KSSS byl odpovědný za otázky ideologie. V té době byl mimo jiné jedním z iniciátorů protialkoholní kampaně v Sovětském svazu.

Když pozdější ruský prezident Jelcin v roce 1988 na stranické konferenci kritizoval, že perestrojka nepokračuje dosti rychle a nepostupuje dostatečně, mluvčí konzervativních stranických funkcionářů Ligačov mu tvrdě odsekl: "Borisi, mýlíš se," připomíná dnes TASS výrok, jímž se Ligačov proslavil.

Zdroj: ČTK
před 4 hodinami

Augsburgu nepomohl k bundesligovým bodům ani nový trenér

Fotbalistům Augsburgu výměna trenéra nepomohla, v 32. kole německé ligy prohráli ve Stuttgartu 1:2 a zůstali v pásmu ohrožení sestupem. Augsburg získal z posledních pěti bundesligových duelů pouze jediný bod a na třináctém místě tabulky má tříbodový odstup od barážové šestnácté příčky.

Nový trenér Augsburgu Markus Weinzierl zařadil v derby do základní sestavy záložníka Jana Morávka, který odehrál 67 minut. Brankář Tomáš Koubek zůstal na lavičce.

Domácí tým, který toužil utnout sérii čtyř bundesligových porážek, poslal do vedení v 11. minutě střelou zblízka Förster. Krátce po poločase vyrovnal hlavou Niederlechner, ale poslední slovo měl Kalajdžič, který si po centru z pravé strany našel správné místo mezi obránci. V ročníku dal už 15 branek a je nejlepším střelcem Stuttgartu, kterému patří deváté místo.

Německá fotbalová liga - 32. kolo:

Stuttgart - Augsburg 2:1 (11. Förster, 74. Kalajdžič - 59. Niederlechner).

Tabulka:

1. Bayern Mnichov 31 22 5 4 86:40 71
2. Lipsko 31 19 7 5 55:25 64
3. Wolfsburg 31 16 9 6 54:32 57
4. Eintracht Frankfurt 31 15 11 5 62:47 56
5. Dortmund 31 17 4 10 66:42 55
6. Leverkusen 31 14 8 9 51:35 50
7. Mönchengladbach 31 12 10 9 59:46 46
8. Union Berlín 31 11 13 7 47:38 46
9. Stuttgart 32 11 9 12 54:52 42
10. Freiburg 31 11 8 12 45:46 41
11. Hoffenheim 31 9 9 13 45:50 36
12. Mohuč 31 9 8 14 34:50 35
13. Augsburg 32 9 6 17 32:49 33
14. Hertha Berlín 30 7 9 14 38:49 30
15. Brémy 31 7 9 15 34:51 30
16. Bielefeld 31 8 6 17 23:51 30
17. Kolín nad Rýnem 31 7 8 16 32:56 29
18. Schalke 30 2 7 21 18:76 13
Další zprávy