Recenze: Pohádka o Pepovi z Barcelony a jeho bavorském komandu je nejinspirativnější knihou o sportu

Boris Hokr Boris Hokr
10. 7. 2016 14:15
Kniha španělského sportovního publicisty Martího Perarnaua s názvem "Pep Guardiola – První rok v Mnichově" sleduje trenérskou hvězdu při jeho německém působení. Ten dostal neomezenou možnost sledovat Guardiolu rok při jeho působení v bavorském týmu a nabídl unikátní pohled nejen na něj jako trenéra, ale také sportovní prostředí, ve kterém se pohybuje. Dílo tak spojuje to nejlepší z obou světů – důkladnou studii i naléhavý osobní příběh, píše ve své recenzi Boris Hokr.
Pep Guardiola na tréninku Bayernu Mnichov
Pep Guardiola na tréninku Bayernu Mnichov | Foto: Reuters

V roce 2013 nastoupil na lavičku nejslavnějšího německého klubu Bayernu Mnichov Josep „Pep“ Guardiola Sala – trenér, který byl neodmyslitelně spjat s katalánskou Barcelonou nejen jako hráč, ale především jako trenér, jenž během čtyř let dobyl dva tituly v Lize mistrů.

Pep Guardiola. První rok v Mnichově. Přebal knihy
Pep Guardiola. První rok v Mnichově. Přebal knihy | Foto: Host

Jeho nová mise však má být od začátku takřka bez šance, Bayern totiž těsně před Guardiolovým nástupem vyhrál tzv. treble: Ligu mistrů a domácí ligovou i pohárovou soutěž. Jak takový úspěch vyrovnat a dokonce trumfnout? Právě ve způsobu, jakým rtuťovitý Katalánec této výzvě čelil, se skrývá důvod, proč lze knihu o jednom roce jednoho trenéra v jednom fotbalovém klubu doporučit i lidem, pro které je fotbal španělskou vesnicí.

Martí Perarnau, bývalý španělský olympionik a současný špičkový sportovní publicista, mimo jiné autor monografie o slavné barcelonské akademii La Masia, získal pro sezónu 2013/14 neomezený přístup do kabiny Bayernu Mnichov. Rozhovory s hráči i realizačním týmem, stejně jako promyšlené analýzy zápasů, ale i tréninků a fungování bavorského velkoklubu daly vzniknout knize, která může posloužit sportovním fanouškům, kteří chtějí vědět víc, manažerům všeho druhu, pro které je Steve Jobs příliš velký mainstream, i lidem, co rádi sledují, jak se ve zdánlivě vulgárním a prostoduchém žánru, jímž většina sportovních biografií (a tou je navzdory časovému vymezení i Perarnauova kniha) skutečně je, náhle objeví práce, která je skutečně podnětná.

Statistika spoiler je, má však cenné údaje

Nejprve stručné uvedení do problematiky. Zaprvé – Pep Guardiola stvořil v letech 2008 až 2012 z týmu Barcelony monstrum, které ničilo své soupeře naprostou kontrolou míče a stovkami přihrávek; pro onen styl se vžilo označení tiki-taka (což Perarnauova kniha minimálně problematizuje). Ovšem velice brzy se začala tiki-taka fanouškům zajídat a stala se terčem nenávisti. Jako protiklad byl uváděn právě Bayern pod vedením Juppa Heynckese, kterého Guardiola před sezónou vystřídal.

Otázka tedy zněla: Je možné výsostně katalánský (nebo alespoň španělský) koncept hráčů, pro které se nebojme použít slovo hračičkové, převést do německého fotbalu, který si zakládá na zarputilosti a přímočarosti? A není byť jen pokus o něco podobného naprosto absurdní ve chvíli, kdy je Barcelona na ústupu a Bayern, ten tradiční a jedinečný Bayern vyhrál vše, co ve fotbale jde?

Guardiola proto čelil takřka po celou dobu svého působení v Bayernu pochybám, v českém prostředí se o něm mluvilo dokonce jako o zabijákovi fotbalu obecně a Bayernu zvlášť. Vláda Juppa Heynckese se stala nostalgickou zlatou érou, dobou, kdy byl svět ještě v pořádku. Ovšem také érou, která byla v podstatě dokonalým příkladem sportovního mýtu vytvořeného jaksi zpětně.

Jak Perarnau připomíná: slavné treble rozhodně nebylo něčím předpokládaným, šlo o výsledek řady okolností a nikdo ze zúčastněných reálně nepočítal s jeho zopakováním – už třeba proto, že za celou historii Ligy mistrů se žádnému týmu nepodařilo obhájit titul a v Bundeslize se Bayernu povedlo totéž naposledy v sezóně 2005/2006. Bavoři, kteří oznámili příchod Guardioly ještě před památným treblem, byli tedy ke svému kroku hnáni touhou především jednak navýšit a hlavně stabilizovat výkonnost (jinými slovy vyhrát a následně obhájit bundesligový titul – a ne jednou, vyhnout se „mistrovské“ kocovině) a jednak osvojit si vlastní styl, který by jejich klub definoval lépe než do té doby charakteristická zarputilost, což je slovy Perarnaua charakterový rys, nikoliv označení stylu.

A nyní si dovolíme trochu spoilerů ze sportovní historie – Guardiola strávil v Bayernu nakonec tři roky, během kterých NEVYHRÁL Ligu mistrů, pokaždé však postoupil do semifinále. Nicméně se mu podařilo třikrát vyhrál ligu a dvakrát pohár. A rozhodně vtiskl hře svého týmu jasně rozpoznatelný rukopis. Jeho příběh tak nemá typicky sladký hollywoodský konec (a ve sledované první mmichovské sezóně navíc končí účinkování Bayernu v Lize mistrů domácím debaklem s Realem Madrid 0:4), je ale příběhem člověka, který přesto naprosto splnil své cíle (větší hegemonii než jeho týmu Bundesliga nepamatuje)... aby zároveň prohrál ve střetu s idealizovaným mýtem o dokonalém týmu svého předchůdce.

A právě způsob, jakým se v prvním roce na bavorské střídačce Guardiola snažil o splnění všech cílů a kterým také přispěl ke vzniku mýtu, který jej pravděpodobně nikdy nepřestane pronásledovat (protože v rozhodující chvíli ustoupil od své obvyklé hry, nikoliv proto, že by nutil Bayern do nepřirozené „barcelovštiny“), je náplní Perarnauovy knihy.

„Nenávidím tiki-taka, fakt nenávidím.“

Ten představuje Guardiolu jako člověka plného protikladů – vášnivého, ale se sklony k opatrnosti, neustále se strachujícího, ale odhodlaného útočit a neustále se snažit o něco nového a tedy nejistého... Vrací se ke krátkému rozboru hráčské kariéry svého hrdiny a ukazuje, jak si byl vědom svých nedostatků, ale cílevědomě pracoval na jejich odstranění a především o nich neustále přemýšlel. Právě proto se nakonec stal trenérem, který je brilantní ve schopností vysvětlit komplikované herní prvky a strategie všem bez rozdílu – a který dokáže nejen vysvětlovat, ale také poznat, kdy NEVYSVĚTLOVAT (roztomilá je především poznámka o francouzském hráči Franckovi Ribérym, který je „jednodušší“ a je mu třeba vše vysvětlovat pomalu a postupně, aby se doslova „nepřehřál“).

Především v českém prostředí, kde je vrcholový fotbal pro naprostou většinu fanoušků zprostředkovaný jen televizními či internetovými přenosy a stručnými popisy děje na hřišti, je docela šokující způsob, jakým Perarnau analyzuje Guardiolovu hru coby záložníka i trenéra, nebo odhalení, jak moc se Guardiola inspiruje v jiných sportech (jedním z jeho nejbližších spolupracovníků je například bývalý špičkový vodní pólista). A dojde i na citaci zásadního Guardiolova výroku, který víceméně říká toto: „Nenávidím tiki-taka, protože to je hovadina; moje týmy ji nikdy nehrály.“

Ovšem výrok bez důkazů je pouze mlácením prázdné slámy. A tak Perarnau dokumentuje jednotlivá rozestavení, věnuje se rozborům klíčových i zdánlivě nevýznamných zápasů a rozebírá pojmy jako např. „falešná devítka“ – což je pozice, která má ve fotbale dlouhou tradici, ale v moderní době ji oprášil až Guardiola pro barcelonskou hvězdu Lionela Messiho (mimochodem, falešná devítka dala jméno také jednomu fotbalovému thrilleru i u nás populárního Phillipa Kerra).

Na téměř čtyřech stech a padesáti stranách tak Perarnau nakonec vykreslí obraz fotbalového týmu a jeho trenéra, jednoho z největších inovátorů moderního fotbalu, který se neustále vyvíjí a reaguje na nejrůznější podněty (především zranění klíčových hráčů a porážky). Je to obraz plastický a barvitý, na hony vzdálený monotónnímu pohledu na „Guardiolův zkažený Bayern“, který jsme už zmínili.

Ponaučení z porážek

Samozřejmě – Perarnau je spojený s Barcelonou stejně jako Guardiola a rozhodně se netají obdivem k muži, o kterém píše, takže není možné přitupovat k jeho závěrům zcela nekriticky – stejně jako nelze nepominout, že i přes velkou čtivost a schopnost umožnit čtenáři bezproblémovou orientaci v příběhu, je text často dost jednoduchý a sklouzává k opakování některých informací či nadužívání obratů, kdy tým je vždy Mourinhův či Guardiolův... Což pravděpodobně vde i k tomu, že i Manchesteru United se ve sledované sezóně stále mluví jako o týmu sira Alexe Fergusona (v té době již na odpočinku).

Je to paradoxní, protože na jedné straně nabízí kniha analýzu složitých procesů, ke kterým ve vrcholovém sportu dochází, až v duchu metod školy Annales, aby následně spojil týmy s jejich trenéry a jejich vizí. Jako kdyby se tak do knihy dostával duch starého dobrého Oty Pavla – především ve chvílích, kdy s nezastíraným patosem vypráví o těžkých porážkách, které Guardiolův Bayern utrpěl a z nichž povstala další vítězství coby fénix z popela.

Je ovšem překvapivé, že ona fúze funguje a výsledná kniha tak spojuje to nejlepší z obou světů – dúkladnou studii i naléhavý osobní příběh. Dost možná o díky dalším detailům, které se při běžném sledování fotbalu nemáte moc šancí dozvědět – jako třeba jak je to s vyhlášenou Guardiolovou elegancí nebo co vzešlo z dotazu, zda by legendární Garri Kasparov dokázal porazit Magnuse Carlsena (současnou šachovou jedničku). I proto je Pep Guardiola – první rok v Mnichově nejinspirativnější knihou o sportu, jaká u nás vyšla za hodně dlouhou dobu (byť suché zábavnosti skotských historek sira Alexe Fergusona z jeho knihy Můj příběh nedosahuje ani náhodou). Člověk by skoro tomu Bayernu i fandil.

Martí Perarnau, Pep Guardiola – První rok v Mnichově, př. Romana Bičíková, Nakladatelství Host, Brno 2016, s. 448, 349 Kč.

Pětiletý Murtázá Ahmádí zaujal světová média. Podomácku si vyrobil fotbalový dres hvězdy FC Barcelona Lionela Messiho. | Video: Radio Free Europe/Radio Liberty
 

Právě se děje

před 42 minutami

Gebre Selassie přihrál na gól při remíze Brém s Hoffenheimem

Fotbalisté Brém v sestavě s českými reprezentanty Jiřím Pavlenkou a Theodorem Gebre Selassiem, který přihrál na gól, remizovali v utkání 5. kola německé ligy s Hoffenheimem 1:1. Wolfsburg poprvé vyhrál, po předchozích čtyřech remízách porazil nováčka z Bielefeldu 2:1.

V dresu Hoffenheimu podobně jako ve čtvrtečním zápase "liberecké" skupiny Evropské ligy s Crvenou zvezdou Bělehrad (2:0) absentoval kvůli nákaze koronavirem Pavel Kadeřábek. Brémy se ujaly vedení v páté minutě, poté co Gebre Selassieho přízemní centr z pravého křídla zakončil Maximilian Eggestein. Pavlenka kapituloval ve 22. minutě po střele Dennise Geigera do horního rohu branky.

Wolfsburg posunulo k prvnímu tříbodovému zisku povedených 80 sekund v 19. a 20. minutě. "Vlci" nejprve skórovali z nacvičeného signálu po přímém volném kopu, poté co Maximilian Arnold našel za zdí postaveného Wouta Weghorsta.

Druhá branka padla po chybě hostů v následné rozehrávce. Vybojovaný míč se po sérii doteků dostal až k Arnoldovi, jenž se po gólové asistenci zapsal i mezi střelce. Bielefeld snížil až deset minut před koncem ranou Svena Schipplocka uvnitř šestnáctky.

Německá fotbalová liga - 5. kolo:

Wolfsburg - Bielefeld 2:1 (19. Weghorst, 20. Arnold - 80. Schipplock), Brémy - Hoffenheim 1:1 (5. Eggestein - 22. Geiger).

Tabulka:

1. Lipsko 5 4 1 0 12:3 13
2. Bayern Mnichov 5 4 0 1 22:8 12
3. Dortmund 5 4 0 1 11:2 12
4. Stuttgart 5 2 2 1 10:6 8
5. Mönchengladbach 5 2 2 1 8:8 8
6. Brémy 5 2 2 1 7:7 8
7. Eintracht Frankfurt 5 2 2 1 7:9 8
8. Hoffenheim 5 2 1 2 9:7 7
9. Augsburg 4 2 1 1 5:3 7
10. Wolfsburg 5 1 4 0 4:3 7
11. Union Berlín 5 1 3 1 8:6 6
12. Leverkusen 4 1 3 0 3:2 6
13. Freiburg 5 1 3 1 6:9 6
14. Bielefeld 5 1 1 3 4:8 4
15. Hertha Berlín 5 1 0 4 9:12 3
16. Kolín nad Rýnem 5 0 2 3 5:9 2
17. Schalke 5 0 1 4 2:19 1
18. Mohuč 5 0 0 5 4:15 0
před 2 hodinami

Radil rozhodl prvním hattrickem v KHL o výhře Spartaku

Útočník Lukáš Radil rozhodl v KHL hattrickem o vítězství hokejistů Spartaku Moskva nad Soči 4:1. Tři góly v jednom utkání vstřelil poprvé po letošním návratu do moskevského klubu z NHL i vůbec za celou dobu působení v soutěži. Prosadil se při hře pět na pět, v přesilovce a také při power play do prázdné branky. U gólu na 3:1 mu asistoval Robin Hanzl.

V říjnu už to bylo druhé Radilovo tříbodové utkání, před týdnem se podílel na výhře 3:0 nad Dynamem Minsk dvěma góly a asistencí. Nyní má na kontě deset branek a na jedinou se přiblížil k nejlepšímu českému střelci v soutěži Dmitriji Jaškinovi.

Brankář Roman Will zneškodnil 32 střel a pomohl Čeljabinsku k výhře 2:1 na ledě Chabarovsku. Domácí hráč Michal Jordán si připsal asistenci, stejně jako Lukáš Sedlák ve vítězném mužstvu.

Zápas začal jako souboj českých brankářů Willa a Marka Langhamera, ten ale vynechal druhou třetinu poté, co dostal trest na 2+10 minut za nepovolenou výstroj. Dvacet minut v domácí brance strávil Jevgenij Alikin, pak se Langhamer na led vrátil.

Willa překonal pouze Vladimir Butuzov v 47. minutě. Rychlý protiútok založil obránce Jordán, který obral soupeře o puk a přihrál Alexandru Poluninovi. Po snížení na 1:2 už v Chabarovsku před dvěma tisícovkami diváků další branka nepadla.

Další zprávy