Otevřela knihkupectví: Příležitost vypravit se na řecký ostrov s Leonardem Cohenem

V roce 2006, kdy vydal sbírku básní Kniha toužení.
Leonard Cohen s matkou Mashou Cohenovou, 40. léta.
Se svou první kapelou Buckskin Boys, shora Terry Davis, Mike Doddman a Leonard Cohen, 1952.
V penzionu paní Pullmanové, Hampstead, Londýn, 1960.
Na snímku z roku 1963, kdy mu nakladatelství Viking vydalo první román Oblíbená hra. V překladu Tomáše Hrácha jej roku 1998 a znovu letos vydalo Argo.
Foto: ČTK/PA
Daniel Konrád Daniel Konrád
29. 4. 2020 13:26
Pluli pět hodin, ale loď naštěstí měla bar. Objednal si sklenku a vyšel na palubu. Seděl na slunci, zatímco trajekt proplouval mezi ostrovy, „rozhozenými v Egejském moři jako korálky přetrženého náhrdelníku“.

Alespoň na papíře se v době zavřených hranic dá vypravit na řecký ostrov Hydra. Česky právě vydaná kniha I’m Your Man: Život Leonarda Cohena od rockové novinářky Sylvie Simmonsové popisuje, jak sem kanadský básník a písničkář poprvé přijel v 60. letech minulého století.

Hydra. Mladíci vykládající ryby, opálení starci handrkující se před bary. Na prudkých svazích nabílené domy a nahoře modrá obloha. Minimum telefonních drátů, málo elektřiny. A žádná auta. Jen osli a kočky vyspávající na kamenech.

Na řeckém ostrově, kde si roku 1960 koupil trojpodlažní starý dům, má Leonard Cohen příjemnou rutinu. Vstává se sluncem, několik hodin píše, než s ručníkem vyráží k moři. Cestou zpět na trhu kupuje ovoce. K obědu čerstvé sardinky z lodi, nejlépe zapíjené retsinou.

Ptáci zpívají. Je klid. Jde o to, "jen tak se v krátkých rukávech posadit na sluníčko, zapálit si cigaretu a sledovat, jak zvolna plyne život", popisuje Simmonsová v jedné z nejpoutavějších pasáží téměř pětisetstránkového životopisu, který stejně jako její dřívější knihy o Neilu Youngovi nebo Sergi Gainsbourgovi jde do vítaných detailů. Třeba když líčí, jak básník každou sobotu v bílém obleku vyráží do přístavu na kávu. Z Hydry mu zůstane zvyk na celý život: kdykoliv se potřebuje uklidnit, mezi prsty přebírá korále řeckého růžence.

Básník z lepších poměrů

Leonarda Cohena, jenž první sbírku básní vydal roku 1956, znali Češi dlouho zprostředkovaně. Jeho slavný song Suzanne už koncem 60. let zpíval Václav Neckář, později jeho básně přeložili Pavel Šrut či Miroslav Jindra, který teď pracuje na autorově poslední sbírce poezie Plamen.

K osobnímu setkání ale došlo až v poslední dekádě Cohenova života. Třikrát vystoupil v pražských sportovních halách. Vždy v obleku, s kloboukem, který mu vrhal stín do tváře. Zatínal pěsti jako boxer, schovával mikrofon do dlaní. V refrénech klekal a kál se. Barytonovým hlasem, jenž se chvěl, avšak měl biblickou sílu, zpíval o zlobě, milosti, chtíči či odříkání. Na rub utrpení tesal své nejsilnější písně o tom, že "ve všem je trhlina, tou dovnitř světlo prolíná".

"Ve všem je trhlina, tou dovnitř světlo prolíná," zpívá Cohen v písni Anthem. | Video: Columbia Records

Měl jeden z nejtišších hlasů pop-music druhé poloviny 20. století, v němž ale miliony lidí našly každý to své. "Nestoupejte si, když tleskáte," prosil. "Vypadá to, že se chystáte odejít."

S početnou kapelou, ve které excelovali hráč na loutnu Javier Mas nebo vokalistky, vždy předvedl tříhodinovou secvičenou show. Nyní vydaný životopis doplňuje kontext: že Češi měli privilegium poznat Cohena v okamžiku, kdy pro své písně konečně našel vhodný koncertní tvar.

Sylvie Simmonsová popisuje, jak předtím s vystupováním na veřejnosti desítky let zápolil nebo je odmítal. Kvůli trémě a nepohodlnému cestování. Protože nechtěl opakovat písně, k nimž ztratil vztah. Nebo protože některé prostě neuměl zahrát. Když na jevišti poprvé zpíval svůj hit Suzanne, špatně si naladil kytaru a ztratil hlas. Odešel a píseň dozpíval až napodruhé, líčí Simmonsová.

Když v knize dospěje ke Cohenovu slavnému vystoupení na anglickém festivalu Isle of Wight v roce 1970, kde posluchači předtím házeli lahve po Krisu Kristoffersonovi, prozrazuje komickou pointu: Cohen, který publikum uklidnil a slova pomalu převaloval v ústech, byl pod silným vlivem drogy Mandrax.

Hit Suzanne, jak ho Cohen zpíval roku 1970 na festivalu Isle of Wight. | Video: Columbia Records

Přestože patřil ke generaci písničkářů 60. let, vyšel z jiných poměrů: relativně bohaté rodiny s chůvou, služkou a zahradníkem. Kytaru objevil na socialistickém letním táboře. Hudebně ho nevzrušovaly rokenrol ani blues, nýbrž country. A hlavně: jeho muzika vyrostla z poezie a próz, které začal vydávat dávno předtím, než ve třiatřiceti letech natočil první album.

"Mezi básní a písní není žádný rozdíl. Některé byly napřed písně, některé byly napřed básně," cituje ho kniha. Potřeboval o něčem mluvit, dostávat ze sebe slova a obrazy, shrnuje Simmonsová, která při psaní hovořila s poctivou víc než stovkou jeho známých i samotným Cohenem. Přestože je k němu vlídná, nezastírá jiné motivace: tu finanční, protože básněmi se ani Cohen neuživil. A tu hlubší: ženy.

Suzanne místo má, je skryté blízko břehu

První zmínka pochází z dospívání, kdy se Cohen rozhodl vyzkoušet hypnózu na služce. Usadil ji na pohovku. Pomalým a příjemným hlasem ji vyzval, aby se uvolnila. Začal jí před očima hýbat tužkou. A pak přikázal, ať se svlékne.

Marianne Ihlenová na zadní straně alba Songs from a Room.
Marianne Ihlenová na zadní straně alba Songs from a Room. | Foto: Columbia Records

"Nic nepřekoná to, když muž poprvé spatří nahou ženu," pravil později Cohen, který dle vlastních slov začal psát i hrát kvůli ženám. Kniha je jich plná: od těch, které ještě jako chlapec pozoruje z okna, když jim vítr nadzvedá sukně, přes první známosti až po ty z písní - Marianne Ihlenovou, jíž věnoval So Long, Marianne a která se směje ze zadní strany alba Songs from a Room, nebo Suzanne Verdalovou.

Absolventka internátní školy, která bydlela u řeky a z práce v nočním klubu si platila taneční hodiny, básníka jednou pozvala k sobě domů na čaj s kousky pomeranče. Byla to ale láska jen platonická a Cohen se "jejího dokonalého těla dotkl duchem, protože jinak to nešlo", vzpomíná, jak napsal romantický text o zapomnění Suzanne, nejprve báseň a později song, jejž prvně natočila Judy Collinsová.

Knihu I’m Your Man lze číst jako vkusně napsanou kroniku Cohenových vztahů s ženami. Nebo jako letopis hledání sebe sama. Stejně jako si Cohen chvíli budoval hudební kariéru a jindy ji zavrhoval, jako vedle sebe v textech pokládal sexualitu a duchovno, také střídal doby, kdy odcházel meditovat a pak se duchovnímu životu vzdaloval nebo kdy se k ženám přibližoval a zase je opouštěl.

"Neuměl jsem reagovat na lásku žen. Byl jsem posedlý nějakou fiktivní představou izolace, nedokázal jsem přijmout to, co mi nabízely," svěřuje se Cohen, jako by opisoval motiv z písně o Marianne, kde žena chrání zpěváka před samotou, avšak zároveň jej ruší v modlitbách.

So Long, Marianne, jak ji Leonard Cohen hrával ke konci života. | Video: Columbia Records

Sluha a společník

V takových pasážích kniha vyniká oproti jiným do češtiny dříve přeloženým Cohenovým životopisům: těm od Liela Leibovitze nebo Anthonyho Reynoldse. Ze všech vztahů nejzajímavěji ale Simmonsová popisuje ten mezi Cohenem, vnukem rabína a někdejším scientologem, a jeho japonským zenovým mistrem: róšim, to znamená učitelem. S Džóšúem Sasakim se sblížili koncem 60. let, avšak do jeho buddhistického kláštera na kalifornské hoře Baldy básník zamířil až začátkem 90. let.

Leonard Cohen se svým zenovým mistrem róšim Džóšúem Sasakim.
Leonard Cohen se svým zenovým mistrem róšim Džóšúem Sasakim. | Foto: archiv Leonarda Cohena/Ecco

Po úspěchu desky The Future, vyčerpávajícím turné a po rozpadu dalšího vztahu byl na dně. Denně vykouřil dvě krabičky a vypil tři lahve. "Účet za víno dosahoval obludných rozměrů," vzpomínal, proč se stáhl do ústraní.

Tábor sestával z několika dřevěných srubů, malé Buddhovy sochy a kruhů z kamení. V létě hejna komárů a chřestýšů, v zimě hluboké závěje. "Byl to tvrdý a ukázněný život," líčil Cohen, jenž tu róšimu dělal sluhu a společníka.

Měl jistá privilegia, třeba vstával v půl třetí ráno, aby před modlitbou stihl kávu a cigaretu. Jinak se však oblékal jako ostatní, usínal jako ostatní. Jedl ze stejných misek, měl stejné povinnosti. Už v mládí, kdy se chtěl hlásit na vojenskou akademii, miloval disciplínu. Po šedesátce nalezl řád.

Na povel štípal dříví, zatloukal hřebíky, vyráběl svíčky. Měl pokoj s bílými stěnami a kovovým lůžkem. Žádné rádio ani televizi. Hledal prostotu: nemuset o ničem rozhodovat, nic řídit. Plynuly měsíce, pak roky. Postil se a cvičil odříkání. Přijal mnišské jméno. A teprve když se duchovně srovnal, na přelomu tisíciletí z hory odešel, nejprve za poznáním do Indie a nakonec zpět do společnosti.

V buddhistickém klášteře na hoře Baldy, 1995.
V buddhistickém klášteře na hoře Baldy, 1995. | Foto: ČTK/AP

Natáhni paži

Poslední dějství Cohenova života začíná, když básník přijde do advokátní kanceláře, smekne a povídá: "Dobrý den, zdá se mi, že jsem pozbyl pár milionů dolarů." Zatímco meditoval na hoře, manažerka mu zcizila jmění. Následuje scéna jako z filmu: manažerku v bikinách před domem zatýkají ozbrojenci, zatímco její africký papoušek křičí: "Vidím samý mrtvoly!"

Kdo to začátkem tisíciletí sledoval v médiích, pamatuje ještě barvitější detaily, než jaké líčí Simmonsová: například že v průběhu soudního procesu manažerka, toho času přespávající na pláži, o Cohenovi publikovala divoké konspirační teorie. Také mu několikrát denně telefonicky vyhrožovala, až básník "znejistěl, kdykoliv jsem šel po ulici a poblíž přibrzdilo auto".

Obal českého vydání knihy I'm Your Man.
Obal českého vydání knihy I'm Your Man. | Foto: Prostor

Právě ztráta úspor v době, kdy umělci přestali vydělávat prodejem desek a přesunuli pozornost ke koncertování, přiměla Leonarda Cohena, aby roku 2007 znovu povolal do služby basistu a kapelníka Roscoea Becka. Ten mu vymyslel show, jakou v letmých obměnách třikrát zažili Pražané: v létě 2008 ještě v holešovické Tesla areně, rok nato a naposledy v roce 2013 pak už ve větší O2 areně.

V této pasáži také končilo původní anglické vydání knihy I’m Your Man z roku 2011. Nynější skvělý český překlad Pavla Pokorného obsahuje i doslov, který autorka připsala už po Cohenově smrti a ve kterém uzavírá některé kruhy: přátelství s rošim, který se dožil 107 let, i poslední dopis, který Cohen stihl do nemocnice poslat někdejší lásce Marianne.

"Jsem tak těsně za tebou, že když natáhneš paži, dosáhneš na tu mou," napsal a popřál jí bezbřehou lásku. Zemřela čtyři měsíce předtím, než ji následoval.

Sylvie Simmonsová: I’m Your Man – Život Leonarda Cohena

(Přeložil Pavel Pokorný)
Nakladatelství Prostor 2020, 536 stran, 497 korun

Titulní píseň alba You Want It Darker, vydaného 19 dnů před Cohenovou smrtí. | Video: Columbia Records
 

Právě se děje

před 1 hodinou

Macron připustil, že chápe šokující dopad karikatur, odsuzuje ale násilí

Francouzský prezident Emmanuel Macron si podle svých slov uvědomuje, že karikatury proroka Mohammeda mohou být pro někoho šokující, ale zdůrazňuje, že odsuzuje násilí. Macron poskytl v pátek rozhovor katarské televizi Al-Džazíra, která ho má odvysílat v plném znění dnes. Francouzská média z něj už zveřejnila výňatky.

Macron se v minulých dnech vyjadřoval k islámskému extremismu, jemuž připsal násilí spáchané radikály ve Francii. Jeden z nich 16. října zabil francouzského učitele, který ve výuce použil karikatury s Mohamedem. Ve čtvrtek zabil v bazilice v Nice útočník nožem tři lidi. Podezřelý je mladý Tunisan, motiv jeho činu se vyšetřuje. V těchto dnech slavili muslimové Mohamedovy narozeniny a v pátek vyšli v mnoha muslimských státech do ulic. Předmětem jejich kritiky i velké zloby byl často Macron a Francie.

Zdroj: ČTK
před 1 hodinou

Millman si v Nur-Sultanu zahraje o první titul, Rubljov je letos popáté ve finále

Australský tenista John Millman bude mít na turnaji v Nur-Sultanu šanci získat první titul na ATP Tour. V nedělním vyvrcholení turnaje se střetne s Francouzem Adrianem Mannarinem, jenž bude hrát jubilejní desáté finále v kariéře.

Čtvrtý nasazený Millman postoupil do finále po dvou obratech. Ve čtvrtfinále odvrátil dva mečboly Tommymu Paulovi a dnes s jiným Američanem Francesem Tiafoem prohrál opět první set, ale zvítězil 3:6, 6:4, 6:4. O titul jednatřicetiletý Millman neúspěšně bojoval v roce 2018 v Budapešti a loni v Tokiu.

Naopak suverénní je zatím v kazašské metropoli třetí nasazený Mannarino, jenž na Astana Open ještě neztratil set. Dvaatřicetiletý Francouz v semifinále zdolal finského kvalifikanta Emila Ruusuvuoriho a zajistil si první finále v sezoně. Z devíti dosavadních zápasů o titul vyhrál Mannarino jediný loni na trávě v Hertogenboschi.

Rubljov už je v pátém finále

Ruský tenista Andrej Rubljov potvrdil výbornou formu z posledních týdnů postupem do finále halového turnaje ve Vídni. Pátý nasazený hráč v dnešním semifinále porazil vítěze z roku 2018 Kevina Andersona z JAR, který zápas za stavu 4:6, 1:4 vzdal kvůli zranění pravé nohy.

Třiadvacetiletý Rubljov bude hrát páté finále v sezoně, a pokud zvítězí, stane se nejúspěšnějším tenistou v počtu titulů na letošní ATP Tour. Jeho nedělním soupeřem ve vídeňské Stadthalle bude buď senzační čtvrtfinálový přemožitel Novaka Djokoviče Lorenzo Sonego z Itálie, nebo Brit Daniel Evans.

Moskevský rodák Rubljov z posledních 19 zápasů prohrál pouze jediný ve čtvrtfinále Roland Garros se Stefanosem Tsitsipasem. Během této úspěšné série vyhrál turnaje v Hamburku a Petrohradu, v lednu před koronavirovou pauzou triumfoval v Dauhá a Adelaide. Tento týden ve Vídni Rubljov nejenže ještě neprohrál set, ale ani jeden z 28 gamů na podání. Ve čtvrtfinále vyřadil obhájce titulu a domácího favorita Dominica Thiema.

Tenisový turnaj mužů v Nur-Sultanu (tvrdý povrch, dotace 337.000 dolarů):

Dvouhra - semifinále: Mannarino (3-Fr.) - Ruusuvuori (Fin.) 7:5, 6:2, Millman (4-Austr.) - Tiafoe (USA) 3:6, 6:4, 6:4.

Tenisový turnaj mužů ve Vídni (tvrdý povrch, dotace 1.550.950 eur):

Dvouhra - semifinále: Rubljov (5-Rus.) - Anderson (JAR) 6:4, 4:1 skreč.

Další zprávy