Detektiv Mackenzie je sociálně poněkud nevyspělý. Nedokáže se přetvářet a každému říká, co si myslí, pročež se neustále dostává do konfliktů. Dokonce se kvůli tomu rozvádí.
Mackenzie je však zároveň výborný kriminalista, matematik a lingvista. Celý život si doplňuje znalosti. V románu Tichá smrt právě nastupuje do agentury pro boj s organizovaným zločinem, když dostane neobvyklý úkol: dopravit ze Španělska do své vlasti zločince, drogového mafiána Jacka Clelanda, kterého v podstatě omylem zatkla španělská policie.
Ta, stejně jako andaluské pobřeží, z knihy nevychází dobře. Peter May líčí tamní policisty jako neschopná i zkorumpovaná nemehla a jejich zemi coby lehce odpudivý ráj ruských mafiánů, britských dělníků na dovolené a nevkusu.
Když Mackenzie dorazí do regionu Costa del Sol, do oné změti turistických městeček, od 70. let minulého století hyzdících pobřeží, setká se s mladou policistkou Cristinou. Ta se náhodou připletla k zatčení nebezpečného zločince Clelanda a podle něj způsobila střelbu, při níž Cleland omylem zastřelil svou těhotnou přítelkyni.
Mafián přísahá, že se policistce a její rodině pomstí. Přesto se má skotský detektiv Mackenzie postarat o to, aby byl Cleland převezen nazpět a potrestán doma, ne u španělského soudu.
Čtenáře překvapí, jak je děj tentokrát předvídatelný - až na jednu překvapivou rovinu, díky níž lze knihu považovat spíše za román než detektivku. Podobně jako Nor Jo Nesbø ve své poslední próze Království i Peter May jako by se po tolika překotných a neodhadnutelných zápletkách začal víc soustřeďovat na psychologii hrdinů.
V Tiché smrti je staví do situací, kdy sice řeší zločin, ale natolik odhadnutelný, že je spíš kulisou pro skutečně vážné psaní.
Jedny z nejzdařilejších pasáží pojednávají o tetě policistky Cristiny. Jmenuje se Ana, je hluchoslepá a má za sebou tak krutý osud, že dojme i otrlého rváče a několikanásobného vraha Clelanda. Ten se policistce hodlal pomstít mimo jiné tím, že zabije všechny její blízké - včetně tety.
Zločince ale obměkčí, když vidí Anu komunikovat hmatovým písmem se svým po letech nalezeným přítelem. A tak mezi vrahem a vyhlídnutou obětí začne vznikat intimní pouto, hnané Clelandovou touhou okusit vztah založený na hmatu, bez běžných smyslů, jako je zrak a sluch. Cleland se tento zvláštní, pro něj dráždivě tajemný druh komunikace chce naučit. A sdílet s Anou stejnou intimitu, jež nemá nic společného se sexem ani láskou.
V tomto bodě se Peter May projevuje jako pronikavý pozorovatel lidské povahy. A když popisuje Anin osudy, tak i brilantní romanopisec. Nedojímá sebe ani čtenáře: ukazuje snahu člověka dosáhnout blízkosti druhého v novém světle.
Osvěžující je, že spisovatel tentokrát nemíří k velkolepému vyřešení případu. Čtenářům přichystal sice grandiózní, přesto na detektivku netypické finále.
Jeden z nejoblíbenějších skotských autorů se tak v devětašedesáti letech dostává do bodu, kdy by mohl dosáhnout kvalit a hloubky například dnes již nežijícího otce severské detektivky a existencialisty Henninga Mankella. Jeho zejména pozdní romány byly mnohem více sondami do lidského osamění než detektivkami.
Pokud by se Peter May rozhodl nepokračovat v osvědčeném způsobu psaní, zklame miliony svých čtenářů, a tak od něj něco podobného těžko čekat.
Mohl by ale čas od času potěšit ty, kdo od příběhu nečekají jen rychlý spád, napětí a krev, ale něco hlubšího, co člověku utkví. Co mu otevře oči. Jako osud nevidomé, hluché ženy, po jejíž blízkosti touží zdánlivě bezcitný a krutý vrah.
Kniha
Peter May: Tichá smrt
(Přeložila Linda Kaprová)
Nakladatelství Host 2021, 368 stran, 399 korun
