Best of literárního klasika. Pavel Kohout vyrobil luxusní čítanku z vlastních zásob

Petr A. Bílek Petr A. Bílek
16. 5. 2021 15:00
Pavla Kohouta nikdy nefascinovala nuancovaná, jemně se vrstvící zákoutí lidské existence. Jeho parketou vždy bylo okázalé a razantní gesto nebo postoj, který téma vyhrotí a shrne v celistvosti, v níž není čas na detaily. Nikdy nebyl jemně precizním řezbářem, spíš chasníkem tesajícím klády širočinou. A takové rysy má i jeho nejnovější projekt.
Nová kniha je jakousi vzorkovnicí, „best of“ způsobů psaní Pavla Kohouta (na snímku z autorského čtení v roce 2016) od počátku 60. let až do současnosti.
Nová kniha je jakousi vzorkovnicí, „best of“ způsobů psaní Pavla Kohouta (na snímku z autorského čtení v roce 2016) od počátku 60. let až do současnosti. | Foto: ČTK

Doyen české literatury si novou knihu nadělil několik měsíců předtím, než v létě oslaví 93. narozeniny. Její luxusní podobu zvýrazňuje nejen grafická úprava Pavla Růta a padesátka reprodukovaných maleb Evy Vonešové a Ondřeje Kohouta - dětí z druhého z Kohoutových tří manželství. Signalizuje ji i magické číslo "třiatřicet povídek a jedna k tomu od Jeleny Mašínové" v podtitulu a poznámka, že "je to možná můj opus ultimus, mé poslední dílo", vyvedená zlatým písmem na obálce.

Zda se uvnitř vskutku nachází 33 povídek, záleží na tom, jestli jsme ochotni přistoupit na autorovo vysvětlení. S odkazem na příběh o Viktorce, který je umístěn v Babičce Boženy Němcové, ale mohl by z ní být vyňat a fungovat samostatně, Kohout vysvětluje, že ze svých již publikovaných próz vybral pasáže, které mohou fungovat jako samostatné povídky - metaforicky je označuje za přítoky románů, jak zní i titul celé knihy.

Podle Kohouta je román řeka, jejíž proud posilují říčky a potoky, tedy povídky. K těmto románovým přítokům připojil devět "povídek bez románu" (a pak ještě tu od své třetí ženy Jeleny Mašínové), tedy próz, které nevyňal z větších celků, ale ze šuplíku a publikoval poprvé až zde. Patří mezi ně také "povídka" Dejbúk, která je začátkem rozepsaného románu.

Celá ta metafora o povídkách, jež se skrývají v románech, pochopitelně kulhá, jestliže nejsme připraveni podlehnout její básnivé síle. Vyřízneme-li z toku románu určitou pasáž, je to jako vyříznout kus Vltavy - třeba od Vyššího Brodu do Českého Krumlova. Přítok nevznikne, nemá to začátek z pramenu ani soutok jako poslední bod. Bude to kus řeky, jemuž chybí jak cesta přes Lenoru či Lipno, tak i to, co teče dál směrem k Českým Budějovicím.

Kohout sice vyňaté texty upravil, povídky z nich tím ale neudělal. Pokud tedy povídkou rozumíme to, co má zjevný začátek i konec a pracuje s výběrovým prostorem, kde je vše co nejintenzivněji provázané. Naopak osvětlení dějových peripetií, jednání postav či popisy v určité části románu plynou i z toho, co už bylo nebo co by ještě být mohlo.

Podobně se povídkami nestanou fejetony či úryvky z memoárů jen proto, že je autor jako povídky označí. Povídka prostě není vše, co spisovatel napíše a je to krátké.

Nová kniha tudíž představuje spíš jakousi vzorkovnici, "best of" Kohoutových způsobů psaní od počátku 60. let až do současnosti. Psaní jako prostoru pro jedno velké "já": ať už v různých podobách autobiografických a vzpomínkových vyprávění, anebo v beletrii, v níž až na takto uspořádané ploše vynikne klíčová pozice vypravěče. Tedy toho, kdo má hlavní slovo, kdo ironizuje postavy, o nichž vypráví, kdo se od jejich pinožení distancuje vzletným jazykem, kdo rád předvádí svůj šarm a užívá si možnost určovat, jak bude někdo nebo něco označeno.

Pavel Kohout s novinkou Přítoky románů a cenou za celoživotní dílo, kterou dostal v rámci ocenění Kniha roku 2020 pořádané Nadačním fondem Čtení tě mění.
Pavel Kohout s novinkou Přítoky románů a cenou za celoživotní dílo, kterou dostal v rámci ocenění Kniha roku 2020 pořádané Nadačním fondem Čtení tě mění. | Foto: Odeon

Jako by si Kohout v próze užíval to, co mu psaní dramat - a že je autorem více než čtyřicítky - neumožní: vytvořit kromě postav ještě někoho, kdo je nad nimi a komentuje i určuje jejich jednání. Vypravěče, jenž postavy vnímá jako kořist. Může ji natáhnout na kolo dramatického oblouku a nechat ji zmítat primitivními pudy či neschopností jednat, zatímco sám z nadhledu uvažuje o chodu světa.

Nad úryvky z románů se asi dá uvažovat, proč autor vybral právě danou pasáž. A někdo si třeba i dá práci porovnat, co a jak Kohout upravil, aby se z kousku románu stala "povídka". Pro ostatní to bude fungovat jako úryvky v čítance: malá porce na ochutnávku, aby si udělali představu, jak chutná hlavní chod, a řekli si, zda na něj mají chuť.

Zajímavější jsou dosud nepublikované povídky. Zde vyniká hned ta nejstarší - Zmýlená z roku 1961. Ještě víc než u tehdy vznikajících Směšných lásek od Milana Kundery je na ní krásně vidět nutkání přejít po dlouhých letech služby diktatuře proletariátu od společenských témat k člověku jako jednoduchému zvířeti, ovládanému toliko sexuálním pudem. Jak je úlevné po těch letech vzletné angažovanosti se konečně s chutí zanořit do erotické, ba až pornografické bažiny.

Obal Přítoků románů.
Obal Přítoků románů. | Foto: Odeon

Nápaditá je i povídka Trabl z půlky 70. let, založená na zrcadlení světa těch, kdo v bytě prošpikovaném mikrofony odposlouchávají, a tím, kdo je odposloucháván, avšak není obětí.

Novější povídky už spíš rozvíjejí kompoziční nápad či téma, jež vydá na pár stránek a výraznou pointu. Začátek připravovaného románu Dejbúk ovšem představuje podivnost, v níž opět dominuje způsob vyprávění: čtenář musí takřka veškerou energii vynaložit na dešifrování foneticky psaných anglicismů, které okupují vypravěčovu mluvu v míře mnohem větší, než jak to s komickým efektem využíval Josef Škvorecký.

Goethovské pokusy starých autorů být aptudejt a vcítit se do duší mladých lidí zkrátka málokdy dopadají dobře.

Kohoutova kniha Přítoky románů je jakýmsi autorským výborem, doplněným o pár dosud nepublikovaných povídek, které by nevydaly na samostatnou sbírku. Ti, kdo se chystají živoucího klasika teprve objevit, ale udělají lépe, když vezmou do ruky některý z jeho vrcholných románů - Katyni či Nápady svaté Kláry.

Kniha

Pavel Kohout: Přítoky románů - Třiatřicet povídek a jedna k tomu od Jeleny Mašínové
Nakladatelství Odeon 2020, 400 stran, 499 korun.

 

Právě se děje

Aktualizováno před 3 hodinami

Basketbalisté v generálce před kvalifikací na OH porazili Tunisko

Čeští basketbalisté završili generálku před olympijskou kvalifikací vítězně, když porazili v posledním utkání na turnaji v Hamburku Tunisko 85:55, a obsadili konečné třetí místo. Nejlepším střelcem zápasu byl Martin Peterka s 18 body, dalších 14 přidal Patrik Auda. Svěřence Ronena Ginzburga čeká v příštích dnech závěrečné soustředění v Praze a do dějiště kvalifikace v kanadské Victorii odcestují 25. června. První duel s Tureckem tam absolvují 1. července.

"Každý zápas, co jsme odehráli, nám dal hodně zkušeností. Času na tréninky jsme měli málo, ale myslím, že tenhle turnaj byl super. I když jsme některé zápasy prohráli, dalo nám to hodně zkušeností a dobře nás to připravilo na zápasy v Kanadě," uvedl v tiskové zprávě Auda, který se zotavil po zranění kotníku. "Těch pár dní volna a rehabilitace, které jsme měli s fyzioterapeuty, mi pomohly. Teď už jsem skoro stoprocentní na další dny, které budeme trénovat a hrát," uvedl Auda.

Češi, kteří se na turnaji představili bez hlavních hvězd Tomáše Satoranského, Jana Veselého, Jaromíra Bohačíka nebo Vojtěcha Hrubana, se snažili proti Tunisku napravit porážky s Německem (62:95) a Itálií (71:83). V úvodní čtvrtině se dostali díky 11 bodům Martina Peterky do šestibodového náskoku, soupeř ale ještě v závěru hracího období srovnal na 20:20.

Vyrovnaný boj pokračoval i ve druhé části, kdy Češi měli sice dál vysokou úspěšnost střel za tři body, soupeř ale s nimi stále držel krok. Klíčovou sekvenci proto Ginzburgův výběr zaznamenal hned po přestávce, kdy se po 13 bodech v řadě dostal do vedení 57:38. K Peterkovi se střelecky přidal Auda nebo Ondřej Sehnal.

"Po těch dvou prohrách to bylo těžké a tři zápasy ve třech dnech nás stály hodně sil. Celou dobu jsme to chtěli dotáhnout do konce a udělat vše pro to, abychom vyhráli. V poločase jsme se ještě trochu vyhecovali, že jsme chtěli zápas opravdu dotáhnout do vítězného konce," objasnil Auda.

V tuniském týmu byl následně vyloučen po pěti faulech osmibodový Salah Medžri, nicméně hvězda afrického celku se s verdiktem rozhodčích nehodlala smířit a v dalším průběhu zápasu se neustále vracela z kabiny na palubovku. Medžrimu musel nakonec domluvit i trenér Dirk Bauermann.

"Tak už to někdy bývá, že druhý tým, který prohrává, nemá co ztratit a začne hrát tvrději. Myslím si, že jsme to ustáli dobře až do konce," doplnil Auda

Třetí čtvrtinu Češi nakonec vyhráli 27:6 a náskok do závěrečného klaksonu navýšili na rozdíl 30 bodů. Na turnaji skončili s jednou výhrou třetí, Tunisané pořadí uzavřeli. Zvítězili domácí Němci, kteří v přímém souboji o první místo porazili Itálii 91:79.

Přípravný turnaj basketbalistů v Hamburku:

ČR - Tunisko 85:55 (20:20, 42:38, 69:44)

Nejvíce bodů: Peterka 18, Auda 14, Sehnal 12 - Mamáví, Mabruk a Hadidane po 9. Fauly: 24:25. Trestné hody: 18/13 - 18/8. Trojky: 12:3. Doskoky: 42:28.

Německo - Itálie 91:79 (42:46)

Konečné pořadí: 1. Německo 3 zápasy/3 výhry, 2. Itálie 3/2, 3. ČR 3/1, 4. Tunisko 3/0.

Zdroj: ČTK
před 4 hodinami

Policie řeší pokus o vraždu v pečovatelském domě na Plzeňsku

V zařízení sociálních služeb na Plzeňsku dnes odpoledne devětašedesátiletý senior nožem pobodal o rok staršího muže. Napadený musel být s vážným zraněním letecky přepraven do nemocnice. Útočníka policie zadržela, je podezřelý z pokusu o vraždu. Informovala o tom policejní mluvčí Michaela Raindlová.

Zdroj: ČTK
Aktualizováno před 4 hodinami

Volejbalistky prohrály duel o bronz v Evropské lize

České volejbalistky zůstaly v Evropské lize pod stupni vítězů. V dnešním utkání o bronz ve Final Four hraném v bulharském Ruse podlehly Španělkám 2:3 po setech 26:28, 25:10, 25:23, 16:25 a 10:15 v super tie-breaku. Titul získaly přemožitelky Češek ze sobotního semifinále Bulharky, které porazily Chorvatsko 3:1.

"Je to pro nás zklamání. Věřili jsme v medaili, byli jsme nastartovaní a chtěli jsme urvat, když ne obhajobu, tak nějakou placku. Na Španělky jsme si věřili, byli jsme na ně výborně připraveni, ale bohužel turnaj nás nezastihl v optimální formě," řekl asistent trenéra Martin Hroch.

Volejbalistky v prvním setu zpočátku ztrácely, ale do koncovky šly s náskokem 23:21. O ten sice přišly, vzápětí si postupně vybojovaly tři setboly, ale ani jednou neuspěly. Dvakrát se připravily o šanci ukončit set zkaženým servisem. Naopak Španělky při první šanci setbol využily.

Ve druhém setu se Češkám povedlo od úvodních výměn odtlačit soupeřky od sítě a vybudovaly si šestibodový náskok, který narůstal. Univerzálka Orvošová zvýšila už na 20:9 a hra Španělek se rozpadla. Třetí set byl znovu vyrovnaný a tentokrát Češky koncovku zvládly.

Ve zbytku utkání ale působily unaveněji a měly problém se prosadit v útoku. Ve čtvrtém setu prohrávaly 12:17 a střídání nepomohla. Do rozhodujícího tie-breaku nastoupila základní šestka, ještě snížila z 4:8 na 7:8, ale po sérii nedůrazných smečí slavily bronz soupeřky.

"Nám pak trošku došly síly," řekla kapitánka Andrea Kossányiová k obratu v utkání po třetím setu. "Asi je brzo to soudit. Celou dobu hrajeme jako tým a dneska jsme jako tým nehrály."

Na výkonu týmu už se mohla projevit únava po náročném programu. "Je to pravděpodobné. Holky to táhnou společně třetí měsíc, navíc chybí Míša Mlejnková a je pravda, že jsme to všechno hráli na šest sedm lidí a v závěru nám došly baterky, jak se říká," uvedl Hroch. Volejbalistky mají za sebou úspěšnou kvalifikaci mistrovství Evropy a Evropskou ligu.

Po oddychu se začnou připravovat na ME, které se uskuteční od 18. srpna do 4. září. Ve skupině B se utkají v Plovdivu s domácím Bulharskem, Polskem, Německem, Španělskem a Řeckem.

Final Four Evropské ligy volejbalistek v Ruse (Bulharsko):

O 3. místo:

ČR - Španělsko 2:3 (-26, 10, 23, -16, -10)

Rozhodčí: Geldofová (Niz.), Luts (Belg.). Čas: 134 min. Diváci: 2100.

Sestava a body ČR: Kossányiová 13, Trnková 14, Orvošová 13, Hodanová 13, Šimáňová 9, Valková 1, libero Dostálová - Svobodová 1, Kojdová 2, Bajusz, Nová 3. Trenér: Athanasopulos.

Nejvíce bodů Španělska: Montorová 24, Escamillaová 23.

Finále:

Bulharsko - Chorvatsko 3:1 (-22, 22, 17, 20).

Zdroj: ČTK
Další zprávy