Nehledě na neustávající déšť se večer nazvaný Operní gala uskutečnil pod širým nebem v městském parku. Ten téměř celý zaplnili diváci v pláštěnkách, vybavení dekami, jež obdrželi u vstupu. Pořadatelé na poslední chvíli kvůli velkému zájmu uvolnili do prodeje další vstupenky, a to i přes nepříznivou předpověď počasí, která se skutečně vyplnila. Lidé si akci přesto nenechali ujít - jednak s ohledem na poměrně vysokou cenu lístků, jednak s vědomím, že letošní Domingův koncert může být poslední možností pěvce v Česku vidět.
Večer provázela symbolika čísla tři: vystoupení na 33. ročníku bylo pro Plácida Dominga již třetí návštěvou krumlovského festivalu, na jehož adresu nešetří chválou a říká, že sem jezdí rád. Repertoár vystavěla dramaturgie na třech žánrech, kromě opery byly na programu opereta či španělské zarzuely. Na pódiu se pak představili tři umělci: kromě Dominga to byla španělská sopranistka Serena Sáenz a česká mezzosopranistka Ester Pavlů.
Právě pestrost ve výběru interpretů představovala základní pilíř koncertu. Vedle proslulého tenoristy, dnes již zpívajícího spíše barytonové role, působila Serena Sáenz skutečně kouzelně a lehkostí i světlým témbrem hlasu tvořila protipól jak Domingovým dramatičtějším áriím, tak i výborné české mezzosopranistce Ester Pavlů. Její tmavší, plný hlas i díky rozdílnému repertoáru a charakteru výborně kontrastně doplnil dvojici tak, že Češka zároveň nedělala dojem pěvecké sokyně Španělky. Zatímco Serena Sáenz vizáží i projevem vyzařovala hravost a jistou křehkost, Ester Pavlů předvedla sebejistotu a nadhled.
Pěveckou hvězdou večera byla spíše právě Ester Pavlů s dokonale vystavěnou technikou, velkým rozsahem, plynulými přechody a skvělým výrazem, diváci ale největšími ovacemi zaslouženě zahrnuli slavného pěvce. Nikdo samozřejmě nečekal, že v 83 letech bude Plácido Domingo zpívat stejně jako na vrcholu slávy v 80. letech minulého století. V posledních letech si kritici pokládají na jeho adresu otázku, zda by nebylo rozumnější v nejlepším odejít, přestat koncertovat a užít si zaslouženého pěveckého odpočinku.
Domingo však v Krumlově ukázal, že jako pěvec stále má co nabídnout. Ačkoli trochu přepálil start a v první árii Nemico della patria z opery Andrea Chénier mu kvůli přílišnému tlaku přeskočil hlas, v dalších skladbách už si dal pozor, aby hlasivkám neubližoval. Umně využil mikrofonu a komfortu, který zpěv na něj poskytuje. Recitativní pasáže zpíval více nablízko a nedokonalosti naopak nechal ztratit poodstoupením.
Ačkoliv ve vyšších polohách u něj bylo slyšet vibrato hraničící až s tremolem, s ohledem na věk nejde o nic neobvyklého ani neočekávaného. Hlasivkové svaly s postupem let zkrátka povolují a čím je člověk starší, tím větší námahu vyžaduje jejich precizní ovládnutí. Přestože původně hvězdný tenor hlasovým vývojem postupem došel spíše k repertoáru pro baryton, což rovněž není nijak mimořádné, v jeho zpěvu bylo stále možné zaslechnout ozvuky hvězdných let. Kvůli nim ostatně diváci přišli.
Domingo využil vědomých nedostatků k propracovanému výrazovému projevu a působil i přes křehkou konstituci energicky, s elánem. Při potlesku kynul publiku pravicí jako král, kterým kdysi v operním světě skutečně byl, vědomý si své hodnoty. Charismatický projev vždy patřil k jeho silným stránkám.
Byť ne všechno vyznělo dokonale, až na drobné výjimky nebyl pod tónem a vhodně zvolený repertoár zazpíval důstojně, vzhledem ke stáří skutečně obdivuhodně. Kolísající hlas i zkrácení některých tónů mu lze snadno odpustit, naopak zaslouží ocenění za to, jak dosud pracuje s výrazem a nakolik dokáže některé výšky podpořit i podržet tělem. Jeho barva hlasu navíc velmi příjemně doplnila dueta i tercety s oběma zpěvačkami.
Program tvořil průřez operami, v nichž ztvárnil klíčové role. Kromě Andrey Chéniera zazněly v Domingově podání árie Perfidi! Pietà, rispetto, amore z Verdiho Macbetha, jenž byl jednou z jeho klíčových rolí v barytonovém oboru a kterého mnozí považují za nepřekonatelného právě v jeho interpretaci.
Pucciniho tvorbu, jíž se Domingo rovněž proslavil, reprezentovala Serena Sáenz, která své vystoupení uvedla koketní árií Musetty Quando m'en vo z Bohémy. Vítězka Domingovy soutěže Operalia, ale také soutěže pojmenované po pěvkyni Montserrat Caballé tklivě zazpívala rovněž árii O mio babbino caro s ukázkovými pianissimy, podobnými právě těm Caballéiným. Ukázala, že ačkoliv nemá tak silný hlas jako Ester Pavlů nebo Domingo, jeho těžiště leží právě v úhledných glissandech a práci s dynamikou v lyričtějších rolích.
Sladce zněl takzvaný Květinový duet z opery Lakmé od Léa Delibese. Ačkoliv se v něm Serena Sáenz zdála místy mírně nad tónem, s Ester Pavlů jim hlasy zněly v souzvuku krásně a celkový dojem vyzněl opravdu půvabně. Česká pěvkyně předvedla svůdnou, hlasově vyspělou a okouzlující Carmen, která je ostatně nyní její titulní rolí v Národním divadle a sklízí za ni chválu.
Orchestr Prague Philharmonia pod vedením dirigenta Tomáše Braunera hrál vyváženě a podařilo se jej poměrně dobře a citlivě nazvučit - v porovnání s Janáčkovou filharmonií, jíž mikrofony na pátečním zahajovacím koncertě spíše uškodily. Hráči tělesa donedávna známého pod zkratkou PKF se celou dobu snažili podat co nejlepší výkon i přes nepříznivé podmínky, které nesvědčily nástrojům, jež se kvůli vlhkosti musely častěji přelaďovat. Nakonec však dirigent učinil rozhodnutí program zkrátit, když začalo pršet na přední řady smyčců a hudebníci museli nechat nástroje "odpočinout", aby neutrpěly újmu. Několik kusů z druhé poloviny programu proto nezaznělo.
Zkrácením nejvíce utrpěla španělská linka programu, přesto v podání španělského barytonisty došlo alespoň ještě na zarzuelu Manuella Penelly v duetu se Serenou Sáenz a sólovou zarzuelu Jacinta Guerrera Mi Aldea, které pěvcovu hlasu svědčily. V té druhé hezky zvládl i závěrečnou výšku.
Na konci všechny tři hvězdy večera zazpívaly společně, zatímco se držely za ruce. Domingo si dámskou společnost viditelně užíval. Ve valčíku z operety Veselá vdova Franze Lehára Lippen schweigen dokonce s pěvkyněmi na pódiu v mezihře tančil.
Úsměvný moment nastal při jednom z Domingových přídavků Granada, kde žestě v mezihře vypadly z rytmu a začaly hrát výrazně pomaleji než zbytek instrumentalistů. Pěvec, jenž původně vystudoval dirigentství a řídil mnoho světových orchestrů, okamžitě přispěchal Tomáši Braunerovi na pomoc a s úsměvem začal orchestr vést společně s ním, v čemž pokračoval, dokud se hráči zase nesjednotili. Hudebníkům poté zdviženou paží pokynul a pokračoval ve zpěvu svého partu. Byť rozhozenou rytmiku posluchači postřehli, výsledný dojem zůstal díky Domingově sympatické intervenci veskrze pozitivní - ať už scénka byla sehraná, nebo nikoliv.
Plácido Domingo patřil od 70. let mezi nejobsazovanější tenoristy. Jeho repertoár čítá 151 rolí, vystupoval na všech významných operních scénách ve světě. Úspěch mu přineslo také působení v uskupení Tři tenoři společně s Lucianem Pavarottim a Josém Carrerasem. Kromě zpěvu se věnuje právě dirigování, v této roli nastudoval více než 500 oper či symfonických koncertů.
Dlouho byl ředitelem opery v Los Angeles, z postu však odstoupil roku 2019 poté, co jej několik pěvkyní a tanečnic obvinilo ze sexuálního obtěžování, což podpořily desítky dalších svědectví. Zatímco americké operní domy s pěvcem po aféře známé pod zkratkou #MeToo rozvázaly spolupráci, v Evropě kauza příliš velký ohlas neměla a evropská divadla se naopak předháněla v projevech solidarity. Domingo k tomu uvedl, že situaci zřejmě chybně vyhodnotil, protože se domníval, že jeho chování bylo vždy vítáno a přijímáno se souhlasem.
Koncert
Serena Sáenz - soprán
Ester Pavlů - mezzosoprán
Plácido Domingo - baryton
Prague Philharmonia
Tomáš Brauner - dirigent
Mezinárodní hudební festival Český Krumlov, 13. července.
