Stypka pocházející z Dobré u Frýdku-Místku se hudbě věnoval od 12 let, na Ostravsku vystupoval se skupinou Najzar. Širší veřejnosti se představil ale až v sedmatřiceti, kdy s kapelou Bandjeez vydal první album u velké nahrávací společnosti.
"Nejvíce mě těší fakt, že se nám podařilo nějakým vedením osudu udělat veselo-smutnou desku a že takový ten smutek a zmar, který je v písničkách zakotvený, neovlivňuje vyznění desky, na které je nakonec spousta naděje," řekl tehdy k albu nazvanému Neboj. Tomu předcházelo čtyřpísňové EP Jericho.
Deska Neboj, stylizovaná jako "neboj.", patřila k nejočekávanějším nahrávkám roku 2017.
Hledač hudebních talentů Martin Červinka, který ji produkoval, hovořil o začátku kariéry umělce, jenž bude v budoucích letech provázet společnost. "Těší mě, že to, co dělám, někoho baví. Nic se pro mě nemění. Spousta kolegů z branže čelí mnohem větším tlakům a zvládají to," uvedl po vydání alba Stypka, který se toho času stal potřetí otcem. "Do toho bylo turné s Jelenem, takže rodina to pocítila. Ale zvládli to dobře, takže jsem se ujistil, že se o ně mohu opřít," říkal.
Na albu hostuje například zpěvačka Ewa Farna, se kterou Stypka nazpíval duet Dobré ráno, milá. Ten má na YouTube přes 12 milionů zhlédnutí. Stypka též spolupracoval například se zpěvačkou Kateřinou Marií Tichou, na jejíž loňské album Sami dodal refrén k písni V Paříži a hostuje ve skladbě Divoká.
Stypka zpočátku sám nahrával internetový projekt Wake Up Songs. "Ráno jsem vstal, napsal píseň, hned ji umístil na YouTube, a pak až jsem si dal kafe a probral se. Tudy vedla cesta ke kapele," řekl.
Když se rozhodl profesionalizovat hudební činnost, začal objíždět akce zaměřené na vyhledávání talentů a nabízel své demonahrávky.
"Chtěl jsem, aby si moje muzika našla vydavatelství, které se o ni dobře postará. To nakonec klaplo v případě SinglTonu," vzpomínal autor repertoáru kapely Bandjeez. Tu v době nahrávání alba Neboj tvořili bubeník Matěj Drabina, baskytarista Maro Zeman a klávesista Pavel Soloniak. "Funguje mezi námi úžasná chemie, proto ani nemůžeme mít na koncertech nějaký záskok. Myslím, že i proto naše deska hraje tak, jak hraje," konstatoval Stypka, autor všech písní i textů.
V době vydání Neboj měli za sebou s Bandjeez tři desítky koncertů jako hosté kapely Jelen na vyprodaném turné Vlčí srdce. "Měl jsem strach, že nám to spolu nebude fungovat, ale žádné moje obavy se nenaplnily. Hned na prvním koncertě nás lidé nějak přijali a na posledním už jsme registrovali hloučky fanoušků, kteří s námi zpívali naše texty. Dorostli jsme do stavu, kdy jsme byli schopni hrát každý večer pro osm set až tisíc lidí," pochvaloval si zpěvák.
David Stypka se narodil v červenci 1979. Po vystudování gymnázia byl novinářem v regionálním tisku, zkoušel i obchod se svíčkami a prodej na festivalech. Po letech novinářské práce se stal grafikem a sazečem.
Dlouhodobě jako sazeč na volné noze spolupracoval mimo jiné s časopisem Pěstounovi, zaměřeném na pěstounskou péči. Také členové Stypkovy kapely měli jiná zaměstnání. Bubeník Drabina učil hru na bicí, baskytarista Zeman je trenérem badmintonu. Sám zpěvák si ještě předloni, kdy mu nepřišly očekávané peníze, zakoupil kurz programování a učil se tvořit aplikace do mobilů, jak popsal v časopisu Reportér. "Učil jsem se to po nocích, protože přes den jsem byl s dětmi nebo s kapelou, a takhle jsem se nakonec dostal na tři hodiny spánku denně," líčil.
Stypka na jaře 2018 získal Cenu Anděl a jeho kariéra mířila strmě nahoru, v létě 2019 zjistil, že je vážně nemocný. V loňském rozhovoru pro ČRo Ostrava již otevřeně mluvil o svém zdraví. "Hodně lidí se mi snažilo vysvětlit, co dělám blbě a že se ženu z prudkého kopce dolů, a já jsem furt stavěl na piedestal ten mozek a to, že to mám srovnané a že vím," řekl.
Před onemocněním, kdy mu doktoři sdělili fatální diagnózu s minimem času, si Stypka dle vlastních slov prošel několika vyhořeními a obdobími deprese. Vyhodil asi 70 procent připravované desky nazvané Dýchej, nechtělo se mu zpívat. "Některé písničky mi prostě nešly přes pusu vůbec. Protože byly psané nihilisticky, byly plné zmaru a možná někdy až kašírovaného trápení. A to jsem prostě nechtěl zpívat," vzpomínal.
"Ten prožitek byl tak silný, že se mozek začal zastavovat. Začal jsem čuměním do zdi a po nějakých třech hodinách zjistil, že stojím na balkoně, dívám se na trávu, na stromy a vlastně tu informaci piju. Tu, kterou vidím. Že mi tam vlastně bylo moc dobře a nechtěl jsem to ještě ukončit," říkal.
