Video - Pětice videoklipů pro tento víkend má společného jmenovatele - indie pop. Nové klipy totiř vydali vítězové Brit Awards Arctic Monkeys, po pauze se ohlásila švédská zpěvačka Lykke Li, další sólovou desku brzy vydá frontman The Strokes Julian Casablancas a dávají o sobě vědět i Franz Ferdinand.
Arctic Monkeys – Arabella
Nagelovaný pásci z Arctic Monkeys mají venku už čtvrté video k aktuálnímu trháku AM. A překvapení se nekoná. V hlavní roli playboy Alex Turner, holky, kytary a opar značící kvalitní večírek. Kromě pilotního videa k písni Do I Wanna Know? je frontman ve vizuálech zobrazován jako kazatel, neřkuli bůh oplývající neskonalou láskou (především tou sám k sobě). S důrazem na stereotypně zobrazovanou maskulinitu.
Motto prostupující video k Why’d You Only Call Me When You’re High - z party jedině namol. One For The Road – oslava plechové krásy silných strojů. Arabella – mejdan bez holek není mejdan. Princezniček Arabell, těch ze zvrhlého světa, je v klipu požehnaně. Střídání záběrů na ně a kapelu vlastně nemá žádnou pointu. Což znamená jediné – Turner má svůj status chlípníka, pro nějž a po němž prahnou kluci i holky z celého světa, pořád „napsaný na čele“. A pokud neprahnou, tak je aspoň baví. Viz jeho obrana rokenrolu namísto děkovné řeči, nesmrtelná narace a vítězoslavné upuštění mikrofonu na zem při Brit Awards. Režie: Jake Nava, stojící také za klipy Beyoncé, Adele nebo Kanyeho Westa.
Franz Ferdinand – Erdbeer Mund
Pokud Franz Ferdinand vydají nový videoklip, s takřka stoprocentní jistotou se pokaždé objeví v našem výčtu nejlepších týdenních vizuálních počinů. Snímek poskládaný jen ze záběrů na hrající kapelu z různých úhlů v jejich videotéce snad nenajdete, co do počtu bizarností v klipech by ale mohli z fleku uspořádat rovnou celý festival podivností. Od legendárního steampunkového obrazového doprovodu Take Me Out až k nejnovějším dílům k desce Right Thoughts, Right Words, Right Action v čele s Right Action, mozaikou nákresů jako ze starých přírodovědných skript, a hororovou parodií Evil Eye – poťouchlost je jejich druhým jménem.
Pokud nemáte smysl pro absurdní humor, bude zhlédnutí i nejnovějšího videa pod vaši úroveň. Jenže vyhrocená parodie Erdbeer Mund se svou audio, video i textovou složkou vysílá směrem k posluchačům až stupidně pochopitelný vzkaz: chytrý humor přitáhne pozornost, ale ten tupý baví víc. Jiné vysvětlení pro pošuka, ehm, tedy kytaristu Nicka McCarthyho v beranici a outfitu z minulého století, rozdováděného z keříčku jahod a se slastným výrazem zpívajícím „Erdbeer mund / ich bin so wild / so wild Nacht / Erdbeer mund / ich bin so wild nach deinem Erdbeermund“ („jahodová pusa / jsem tak divoký / jahodová pusa / jsem tak rozdivočelý z tvé jahodové pusy“) nemáme. Video z dílny kytaristovy sestry Anny značí, že Franz Ferdinand neztrácejí chuť do tvoření. Důležitý signál. Nás tihle excentričtí Skotové baví.
Dum Dum Girls – Are You Okay
Jedenáctiminutový klip k písni Are You Okay sám o sobě nepřepisuje dějiny světové kinematografie. Ani jeho zvuková složka nezpůsobuje závratě. Textově nevyniká přílišnou hloubkou. A čím fascinuje, je nezměrná obrazová epičnost, kterou ze čtení mezi slokami jen těžko dešifrujete.
Dum Dum Girls se po předchozím nenáročném videu k Too True zachtělo po silném příběhu vzbuzujícím emoce. Zápletku si objednaly u Breta Eastona Ellise, kočího jeho divokých vizí našly v Brewerovi a ústřední postavu ve vlastních řadách. Ach ano, Dee Dee Penny je rozená sólistka a Dum Dum Girls do jisté míry one-woman show. A coby herečka by rovněž neostrouhala. Roli naivní vizionářky zápasící s dotírajícím se přeludem zosobnila poměrně přesvědčivě. Zda nad ním zvítězila, či nikoliv, nebudeme prozrazovat. Protože to vlastně nevíme. Otevřený konec ostatně plně koresponduje s provokativností nevyzpytatelné Dee Dee vlastní.
Lykke Li - Love Me Like I’m Not Made Of Stone
Těžko říct, čím krmí švédská hudební scéna zpívající ženské talenty, že z nich vyrůstají éterické popařky se silným slovem a pečlivě vybudovanými atmosférami. Současné zástupkyně tohoto žánru, jmenovitě Robyn, Loreen, iamamiwhoami nebo právě Lykke Li, posilují pevné jádro této platformy.
Na světové popové scéně tak vzniká pozoruhodná situace, kdy cudný skandinávský popový proud se staví do přímého kontrastu s opulentním americkým. Zpěvačka z Ystadu boří zajeté představy o zmíněné škatulce a navrací jí lesk. A že není jen o přetvářce, penězích, kostýmech a šoku dokazuje v klipu k pilotní skladbě Love Me Like I’m Not Made Of Stone třetího alba I Never Learn. Takřka čtyřminutový záběr na interpretku v pološeru na otáčivém podstavci jasně říká, o co písničkářce jde – znovunalezení krásy popu v čistém zpěvu a lidské přirozenosti. Studiová trojka vychází 2. května na labelu LL.
Julian Casablancas – TBA teaser (+ The Voidz)
Na závěr jsme si dovolili zařadit teaser, který sice nesplňuje parametry klasické klipové produkce k jednomu vybranému singlu, zato předpovídá další novou éru frontmana post-punk-revivalových pionýrů, již s debutem Is This It pobláznili milovníky osmdesátkového post-punku.
Julian Casablancas – postava novomiléniové kytarové scény, ikona kluků po celém světě, jejichž snem je založit tu pravou „frajerskou“ kapelu se základnou dychtivých fanynek, definitivně přichází s druhou sólovou deskou. A novým gangem v zádech – s The Voidz. Už vydání zatím poslední desky The Strokes Comedown Machine, jejíž zvuk nasáklý euforií středomořských diskoték měl za cíl buď si vystřelit sám ze sebe a rozkládající se mateřské kapely, nebo dát najevo unavenost z několikaletého nenaplnění ambicí debutu, mělo naznačit konec jedné éry a začátek nové.
Jak se ale zdá, s partou The Voidz zas nebude všechno tak úplně nové. Dle zvukových fragmentů v teaseru je Casablancův domov v post-punkových osmdesátkách. I když dle elektronicko-punkového dojezdu lze usuzovat, že druhá sólovka bude mít zvukový přesah. Ta první díru do světové hudební scény nevypálila. Dejme ale Julianovi ještě šanci.
