Propagoval tvorbu Josefa Suka, jeho repertoár obsáhl klasické hudební období stejně jako 20. století. Proslul coby náročný šéf. Říkal však, že dirigent má být hlavně přítelem hudebníků. "Hudební problémy víc předkládám k uvážení, než abych vnucoval svůj pohled. Každý se sám musí zamyslet, zda by nebylo lepší zahrát něco tak či onak. Když se problém promyslí, vyřeší se sám," popsal Pešek svou metodu.
V posledních letech nejčastěji dirigoval Český národní symfonický orchestr, v roce 2013 převzal od zástupců vydavatelství Supraphon diamantovou desku za 635 tisíc prodaných nosičů, o pět let později cenu klasické hudby Classic Prague Awards v kategorii za celoživotní přínos a roku 2020 pamětní medaili za interpretaci orchestrálního díla Bohuslava Martinů.
"Libor neměl nikdy daleko k dobrému vtipu a byl vždy nesmírně lidský," řekl o něm ředitel Nadace Bohuslava Martinů Jiří Hlaváč. "Z jeho hlášek bych připomněl tu ke členům FOK, kterým řekl: 'Zkuste ladit. Uvidíte, že se vám to zalíbí.' Ve Slovenské filharmonii zase prohlásil: 'Dirigoval jsem i podstatně horší orchestry, ale byly lepší než vy.'"
Vedle žen a vína měl Pešek také na dirigenta netradiční zálibu: střelné zbraně. "Mám několik revolverů… Střílím rád. Ale jenom na střelnici. Já bych po zvířeti nevystřelil," prohlásil kdysi Pešek, který ovšem prohlašoval, že mu také učaroval zenbuddhismus. "Tam už člověk o věcech nefilozofuje, vůbec nic neposuzuje, ale bere život takový, jaký je. Jsem to, co jsem. Je to tak, jak to je," řekl také.
Miloval swing
Narodil se v červnu 1933, studoval hru na klavír, trombon a violoncello. "Pro dirigenta je dobré mít zkušenosti s nějakým smyčcovým nástrojem a klavír je nutný, aby si v mládí mohl přehrávat partitury, které později už jenom čte," vysvětloval. Dirigent musí být také dobrý psycholog s velkou empatií, říkal.
Původně ale Peška ze všeho nejvíc zajímal jazz. S vlastním big bandem swingoval na čajích a zábavách. Klasická hudba ho zaujala až na Akademii múzických umění v Praze, kde roku 1956 absolvoval obor dirigování. Jeho učiteli byli Karel Ančerl, Václav Smetáček a Václav Neumann.
První komorní soubor, Komorní harmonii, založil v Praze koncem padesátých let. Živil se tehdy jako korepetitor baletu v Plzni a poté v pražském Národním divadle. Mezi roky 1963 až 1969 působil jako dirigent Severočeského symfonického orchestru v Teplicích.
Nedlouho po invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa dostal první nabídku ze zahraničí, šest let vedl orchestr v nizozemském Leeuwardenu a později v Enschede. V letech 1970 až 1977 jako šéfdirigent přispěl ke zlepšení Komorní filharmonie Pardubice.
V letech 1981 až 1990 byl stálým hostem České filharmonie. Poté se stal hlavním hostujícím dirigentem Symfonického orchestru hlavního města Prahy FOK a před koncem aktivní kariéry zastával post hlavního dirigenta Českého národního symfonického orchestru.
Nejslavnější léta v Liverpoolu
Za svá nejlepší léta považoval období zhruba mezi svým pětačtyřicátým a pětašedesátým rokem, kdy řídil Slovenskou filharmonii. Tehdy vznikly některé úspěšné Peškovy nahrávky s Českou filharmonií - a především trvalo jeho angažmá v Liverpoolu.
Nabídku z Británie dostal rok poté, co tamní kritiku i publikum uchvátil provedením děl Josefa Suka. Jako šéfdirigent a umělecký ředitel liverpoolských filharmoniků působil do roku 1997. Rozšířil jejich repertoár o českou hudbu. "Asi po dvou či třech letech mého působení v Anglii londýnská kritika napsala, že liverpoolský orchestr je nejlépe česky znějící orchestr mimo Československo," vzpomínal.
S britským orchestrem zůstal Pešek spjatý i po svém odchodu jako jeho čestný dirigent. V roce 1996 jej královna Alžběta II. vyznamenala Řádem rytíře britského impéria. Téhož roku byl jmenován čestným členem univerzity v hrabství Lancashire v Prestonu. Roku 1997 dostal z rukou prezidenta Václava Havla Medaili Za zásluhy I. stupně.
Libor Pešek měl syna, který se "nepotatil", protože vystudoval matematiku a fyziku a je vědec.
