Za čtrnáct let kariéry prodala 50 milionů desek, získala deset cen Grammy a poslední dekádu je největší hvězdou amerického popu. I těm nejlepším gladiátorům ale někdy dojde dech.
Swiftová právě vydala sedmé studiové album. Jmenuje se Lover a prostupuje jím touha ukončit tuto válku na život a na smrt. Zpěvačce bude v prosinci 30 let, je šťastně zamilovaná a vyhrocená dramata, která prožila poslední roky, najednou vypadají banálně. Jenže z rozjetého vlaku se těžko vystupuje.
Taylor Swiftová je typickou popovou hvězdou mileniálů, prožívajících své vztahy na sociálních sítích. Kariéru postavila na písních připomínajících články z bulváru, nebo přesněji z internetových deníčků.
Vystupují v nich její bývalí milenci, konkurentky z popového panteonu nebo mužští arcinepřátelé - Swiftová je nejmenuje, ale fanoušci dobře vědí, o koho se jedná. Všichni jí ubližují a zpěvačka od zbytku světa čeká lítost, podobně jako ji potřebují uživatelé sociálních sítí, svěřující se virtuálním nástěnkám s nepravostmi, které na nich páchá svět.
Arcinepřítelem Swiftové je raper Kanye West, který ji před deseti lety při předávání cen MTV přímo na pódiu ukradl sošku za nejlepší klip. Incident spustil lavinu událostí, které zpěvačce pomohly vyrůst z hvězdy žánru country v popovou superstar.
Z akustických country balad na následné desce Red skočila Swiftová rovnýma nohama do současného elektro-popu. Ten v produkci hitmakera Jacka Antonoffa - pracoval s kapelami Fun, Bleachers či zpěvačkou Lorde - zní i na aktuální desce Lover. Euforický rauš syntezátorů, elektronické bicí, písně plné popových háčků určené k osvobozujícímu křepčení na parketu. Jednoduché slasti rádiového popu, kterému Swiftová poslední dekádu udává tempo.
Kruté léto skončilo láskou
Euforická nálada části alba Lover má však i jiné opodstatnění. Podobných válek jako s Westem vedla zpěvačka několik, teď jsou ale možná všechny u konce.
Deska začíná otázkou "Kolik dní jsem strávila přemýšlením o tom, jak jsi mi ublížil?", na kterou si vzápětí v refrénu do synťákových trylek odpovídá: "Ale něco se stalo jednu kouzelnou noc / Zapomněla jsem, že jsi kdy existoval / Není to láska ani nenávist, jen lhostejnost."
Úvodní I Forgot That You Existed je dokonalá post-rozchodová hymna, moment slastného prozření, že zlomené srdce je definitivně vyléčené - ale v kontextu její kariéry také trochu vyhlášení příměří ve všech válkách. Ať už je adresátem písně kdokoliv, Swiftová skládá zbraně.
Následující track Cruel Summer se vrací do léta 2016, kdy ji zasáhla slovní přestřelka s Kanyem Westem a Kim Kardashianovou i soud s mužem, který Swiftovou po koncertě osahával v zákulisí.
V této době vznikalo její poslední album Reputation, za fasádou euforického elektro-popu špatně skrývající frustraci a naštvanost. Koketování s hip hopem nebo dubstepem sklidilo rozpačité recenze, deska se dostala na číslo jedna žebříčku, ale prodeje byly oproti předchozím nahrávkám nízké. V diskografii Taylor Swiftové se jednalo o první větší neúspěch.
Pointou "krutého léta" z nynější písně je nicméně seznámení se a zamilování do britského herce Joea Alwyna, s nímž zpěvačka od té doby žije. Právě jemu je deska Lover (Milenec) věnovaná - písně jako ta titulní, I Think He Knows, Cornelia Street nebo závěrečná Daylight zachycují rauš čerstvé zamilovanosti i domácí pohody.
Swiftová už v minulosti pár milostných písní nazpívala, ale nikdy nezněly takhle bezelstně. Někdy možná až příliš - žvýkačkové melodie The Man, Paper Rings nebo London Boy se pohybují už na hranici kýče. V poslední jmenované Swiftová popisuje krásy Londýna a pokouší se o britský akcent, což dopadá trapně.
Sacharidový singl Me! s Brendonem Uriem z kapely Panic! at the Disco ani nepotřebuje kýčovitý pestrobarevný klip, aby zněl jako píseň z dětské estrády. Když píseň vyšla v dubnu jako singl, působilo to od Swiftové coby křečovitý pokus, jak po letech dobýt hitparádu.
Smrt árijské princezny
Úplně to ale nevyšlo, stejně jako s následným singlem You Need to Calm Down, v jehož klipu defilovaly osobnosti queer kultury.
Píseň měla otevřeně podpořit sexuální menšiny v jejich boji za práva. Nebyla by to ale Swiftová, aby do textu nevtlačila i vlastní agendu. Její pandán proti netoleranci míří i na lidi, kteří o ní píšou neuctivé věci na internetu.
You Need to Calm Down je dost možná první písní, v níž jinak krajně narcistní Taylor Swiftová nezpívá výhradně o sobě. V době, kdy popové zpěvačky jako Beyoncé nebo Katy Perry vstupují do politických debat, držela se Swiftová dlouhé roky bezpečně daleko od jakékoliv angažovanosti.
Její politické mlčení bylo tak důsledné, že ji dokonce část americké veřejnosti začala považovat za přívrženkyni alt-right či bílé nadřazenosti - na internetu existují blogy, které ji oslavují jako "árijskou princeznu". Vloni na podzim nicméně Swiftová mlčení prolomila a v doplňujících volbách podpořila kandidátku demokratů. Dnes mluví o právech sexuálních menšin a otevřeně vystupuje proti prezidentu Donaldu Trumpovi.
"Ve světě country ti pořád někdo vštěpuje, že nemáš být jako Dixie Chicks," vysvětluje Swiftová v britském Guardianu - trochu nepřesvědčivě - svoji liknavost mluvit o politice. A právě country trio, které se roku 2003 postavilo proti tehdejšímu americkému prezidentu Georgi Bushovi mladšímu, hostuje v písni Soon You’ll Get Better, kterou Swiftová věnovala své matce bojující s rakovinou.
V záplavě uniformního elektro-popu působí country písnička svěže. To stejné oplatí o The Archer, dark-popovém songu o zmatku a hledání v temnotách, nebo o skladbách False God a Miss Americana And The Heartbreak Prince, melancholických meditacích nad americkým nacionalismem a patriarchátem, které by klidně mohla nazpívat Lana Del Rey.
Odejít z ringu
Ty písně naznačují cesty, kterými by se Taylor Swiftová mohla vydat, kdyby důsledně rezignovala na dobývání hitparád či podkuřování fanouškům. Jenže na desce Lover nakonec stejně převažuje žvýkačkový elektro-pop, který Američanku dostal na vrchol.
Je to dané i způsobem, jakým se v éře streamování sestavují hitparády - osmnáctipísňová kolekce má větší šanci uspět než poloviční stopáž. Zároveň to ale nutně znamená, že sedmé album Taylor Swiftové je schizofrenní kolekcí, která neví, co chce říct.
Taylor Swiftová: Lover
Republic Records 2019
Na minulé desce Reputation zpívala, že "zabila starou Taylor", hodnou dívenku, která dělá, co se jí řekne. Jenže ani nová Taylor nejspíš úplně neví, co chce. "Kéž by si Swiftová konečně povolila přestat hrát tuhle hru, dát staré Taylor sbohem a nechat ji odpočívat v pokoji," píše v magazínu Uproxx americký novinář Steve Hyden, který si představuje, jak Swiftová točí desky jen pro sebe a své potěšení.
Jakási "imperiální" fáze její kariéry skončila, muselo to přijít - čeká to každou hvězdu. Doba, kdy jí celý hudební průmysl visel na rtech, je pryč a mladí fanoušci mají nové hvězdy. Ideální čas na to, přestat dýchavičně dohánět ducha doby, který se Swiftové nezadržitelně vzdaluje, a udělat krok jinam.
Album Lover takovým krokem není. I když pocit spokojenosti, který z něj vyzařuje, je možná začátkem takové cesty.
