"Něco mi říkalo, že je musím zničit," komentovala pak symbolické gesto - housle byly její první, dostala je jako malá od strýce. Nejen tuto skladbu z letošní desky Natural Brown Prom Queen hudebnice a producentka patrně zařadí, až tuto středu 9. listopadu vystoupí v pražském klubu Futurum s výjimečným mixem houslí a ravu, to znamená taneční hudby.
Zničení nástroje můžeme chápat jako začátek další etapy, stejně jako se celá nová deska odlišuje oproti jejím dřívějším. Tam, kde na prvních EP nazvaných Sudan Archives a Sink nebo tři roky starém debutovém albu Anthea ze smyčců trčely zpřetrhané žíně, na Natural Brown Prom Queen nepřebývá nic. Osmnáctistopá nahrávka je uhlazená a dotažená do detailu. Působí soustředěně, hudebnice chtěla ukázat svou hravou stránku. Promyšlený koncept jako by však na první pohled ubral z emocionálního prožitku, a tak není úplně snadné se na desku hned napojit.
Trpělivost se nicméně vyplatí, tvrdší sladká poleva skrývá ty pravé poklady. Sudan Archives si hraje s folklorní africkou hudbou, rapovými beaty i současnou estetikou žánru R&B. Zvukově je ale ještě odvážnější. Třeba v tracku Tdly (Homegrown Land) slyšíme fúzi etiopské lidové hudby s rapovými beaty. Jak se opakují ve smyčce, mění se v linku typickou pro rock, načež se to vše ještě vpíjí do zpěvu.
Housle na novince opět hrají hlavní roli, z tracků jako Flue je ale najednou jasné, že pro hudebnici nikdy nebyly jen nástrojem. Spíš optikou, skrze kterou se dívá na skládání zvuků. Jejím písním dodávají úplně jinou živočišnost, než jakou si s nástrojem spojí Evropan. "V západním pojetí klasické hudby je to hrozně vážný nástroj, ale v mnoha jiných kulturách jsou to právě housle, se kterými začíná ta pravá party," řekla britskému deníku Guardian.
Právě kvůli zálibě v raveu ji rodiče vyhodili z domova. Ani ne dvacetiletá rodačka z východoamerického státu Ohio, vlastním jménem Brittney Parks, se na housle naučila hrát podle sluchu v kostele. Pak odešla do Los Angeles, kde se živila jako číšnice nebo pokojská. Večery trávila u open-miců, tedy akcí, kde se mikrofonu může chopit každý začínající umělec.
Svůj projekt pojmenovala podle přezdívky, kterou jí dala matka. "Až později jsem se dozvěděla, že Sudan v arabštině znamená 'země černých'," smála se synchronicitě v rozhovoru pro The Fader hudebnice, která jako by teď "dekolonizovala" hru na housle. Když se v Los Angeles začala intenzivně věnovat hudbě, zjistila, že najít vzory v domovské Americe je prakticky nemožné. "Houslisty, kteří vypadali jako já, jsem našla v Africe. A to, co s houslemi dělali, bylo fakt divoký," říká.
Její debutové album Athena z roku 2019 je sofistikovanou a přemýšlivou oslavou Afroameričanek. Zatímco texty vyjadřují pochyby o sobě samé i vlastních vztazích, na obalu se stylizuje do starořecké Athény. Přisvojením si bohyně moudrosti a války chtěla poukázat na rasistické stereotypy, které podle ní brání mnoha Afroameričankám sehnat si odpovídající zaměstnání, neboť je společnost na rozdíl od bělošek vnímá jako iracionální nebo agresivní.
Pro ni rasistickému ideálu krásy - kdy jsou v USA nebo Evropě za nádherné tradičně považovány světlá kůže, blond barva vlasů a jejich rovná struktura nebo modrá barva očí - se věnuje také na nové desce.
"Kdybych měla rovné vlasy, budou mě mít radši? Jako ty holky z fotek na titulních stranách / Kdo má dlouhý vlasy, vydrží dýl / No tak, vlasy, zůstaňte rovné / Pořád se stydíme za kudrny, vlny a to, jak vypadáme od přírody," zpívá v tracku Selfish Soul.
Na albu se opět zpovídá z nejistot a podobně jako na debutu si už názvem dodává odvahu. Modeluje budoucnost takovou, jakou by si přála. Ona sama je tou titulní Natural Brown Prom Queen, v překladu hvězdou maturitního plesu s přirozenou hnědou barvou pleti a vlasů. "Když jedu na turné, představuju si sama sebe jako královnu maturiťáku. Moje show je ples, na kterém jsem nikdy nebyla," řekla webu Spin.
Na albu je silně cítit otisk afrofuturismu. Tento myšlenkový směr, za jehož otce bývá považován jazzový hudebník Sun Ra, předpokládá, že Afroameričané najdou spravedlnost až mimo planetu Zemi. K tomuto proudu se hlásí zpěvačky Erykah Badu, Janelle Monáe nebo Santigold a jeho prvky najdeme také ve vizuální symbolice videí Sudan Archives. Třeba klip Omg Britt se odehrává v interiéru nápadně připomínajícím kosmickou loď.
"Afrofuturismus pro mě znamená být teď a tady. Že se organizujeme a mluvíme spolu," řekla v loňské epizodě podcastu Object Of Sound nedlouho po událostech, které zaktivizovaly hnutí Black Lives Matter. Sloganem bývají označovány protesty proti policejní brutalitě, které v USA zintenzivnily po předloňské vraždě neozbrojeného černocha George Floyda bílými strážci zákona.
Při poslechu nové desky Sudan Archives nelze přeslechnout, s jakou odvahou ji vytvořila. A je jedno, jestli k tomu přispěly divoká imaginace a potřeba vysnít si pro sebe radostnější budoucnost v hrozivé realitě, nebo bezpečí domova, kde album napsala o samotě během lockdownu.
"Měla jsem pocit, že nazrál čas ukázat lidem, kdo jsem doopravdy. Ukázat svoji uvolněnost. Jsem přemýšlivá a vážná, ale také se dokážu chovat zatraceně hloupě," poznamenává. Jestli to funguje i naživo, uvidí Pražané ve středu.
Koncert
Sudan Archives
(Pořádá agentura D Smack U)
Futurum Music Bar, Praha, 9. listopadu.
