Praha - Patnáctý ročník Respect festivalu pokračuje v objevování hudebních kultur odlišných od euroamerické tradice. 16. a 17. června se na Štvanici představí maestro andaluského flamenca Duquende, otec etiojazzu Mulatu Astatke nebo skupina Jagwa Music spojující rytmy afrického venkova s pouliční subkulturou.
„Návštěvníkům festivalu nabídneme ochutnávku toho nejzajímavějšího, co se v žánru world music ve světě děje, co sklízí uznání na renomovaných světových festivalech a na co by u nás jen stěží narazili," tvrdí ředitel festivalu Borek Holeček.
Andaluský mistr flamenca
Nehledě na to, že dramaturgie programu sází na zajímavost interpretů a nikoliv na jejich velikost, jedním z nejvýraznějších jmen bude flamencový zpěvák Juan Rafael Cortés vystupující pod pseudonymem Duquende. Španěl je dlouhodobým zpěvákem v kapele kytarového velikána Paca de Lucii a ten o něm kdysi prohlásil: „V Barceloně máte jednoho velikána, jmenuje se Duquende, okouzluje zpěvem, inspirací a technikou."
Duquende se zpívá stylem cante jondo (v překladu hluboká skladba), který je považován za nejhlubší a nejvíce seriózní druh flamenca. Španělský básník Garcia Lorca jej na konferenci k udržení tradice tohoto zpěvu v roce 1931 popsal jako styl přibližující se „rytmu ptáků, přírodní hudbě topolu černého a mořských vln."
Kritika pak zpěváka označuje jako nástupce Camaróna de la Isly, jedné z největších osobností flamenca dvacátého století. Přes své hluboké sepětí s tradicí má v repertoáru i Leonarda Cohena a podílel se na odvážné fuzi Qawwali Flamenco s rituální hudbou z Pakistánu. V aktuální tvorbě Duquende hranice žánru často překračuje a spolupracoval dále třeba s pakistánským zpěvákem Faiz Ali Faizem. V Praze se však představí s autentickým flamencovým repertoárem z Andalusie.
Letem hudebním světem
Festivalu se zúčastní také jedna z nejstarších žijících legend africké hudby Mulatu Astatke, přezdívaný otec etiojazzu. K Astatkeho comebacku přispěl stoupající zájem o etiopskou hudbu iniciovaný Robertem Plantem či Jimem Jarmuschem, který jeho hudbu použil ve filmu Zlomené květiny. I když Astatke řídí svůj orchestr elitních hráčů od vibrafonu, jeho skladby stojí na unikátních etiopských rytmech i stupnicích.
Africkými vyslanci tentokrát budou tanzanští Jagwa Music, kteří archaické bubnování doprovází levně znějícími klávesami a výsledek bývá označován jako afro punk a trance rap, Kamerunec Roland Tchakounte se svým pouštím blues nebo psychedelická skupina Conjunto Angola 70's.
Ta je složena z osobností angolských skupin z období zlaté éry africké hudby, jež se do Evropy dostala až se čtyřicetiletým zpožděním. Zlatou éru africké hudby napájela euforie nově vzniklých států, které se právě oprostily z koloniální nadvlády. Afričané z venkova se hromadně stěhovali do měst za prací, vzkvétaly hudební kluby a stoupala poptávka po nových kapelách. Metropole Luanda či Kinshasa tehdy prožívaly podobnou kulturní expanzi jako Chicago v době vzniku chicagského blues nebo Kalifornie za psychedelické éry.
Evropští přistěhovalci
I hudba v Evropě si dokáže zachovat něco z tradice předchozích generací, což ukážou zázračné děti z bulharského romského ghetta zvaní Karandila Jr. Ti navazují na ansámbl jejich strýců a otců Karandila Brass Band, jenž jako jediná balkánská dechovka získala světové renomé, a sestava dětí mezi deseti a osmnácti lety se hudbou učí sebevědomí i disciplíně.
„Hudba je pro ně únikem z každodenní reality v ghettu, a též pomáhá udržet naživu tradici romských orchestrů," říká lídr skupiny Angel Tichaliev a společně s ostatními obohacuje písně svých dědů o jazzové harmonie.
Z podobné části kontinentu pochází i bosenská zpěvačka Nataša Mirković, jež v projektu Soul Motion s doprovodem kontrabasu Nenada Vasiliće posouvá staré rockové skladby Gorana Bregoviće do bluesově soulové polohy.
Amsterodamští Arifa zase propojují hudbu středního Východu s jazzovou improvizací a myšlenkově přitom navazují na průkopníky typu Avishai Cohena či Ibrahima Maaloufa.
Afterparty v Café Nona pak hudebně doprovodí brooklynský etnomuzikolog Brian Shimkovotz vystupující pod hlavičkou projektu Awesome Tapes from Africa. Na svých cestách po Africe se mu podařilo nasbírat množství nikdy nevydaných nahrávek, jež nyní jako DJ se zpožděním představuje světu. Unikátní na něm pak je, že svůj set míchá z audiokazet, tedy nosiče dnes takřka vymřelého.
Vstupenka na celý festival stojí 550 korun, jednodenní je o sto korun levnější. Děti do 15 let a vozíčkáři včetně jejich asistentů mají vstup zdarma.
