Nová deska Prago Union, pod kterou je autorsky jako již tradičně podepsaný Adam Svatoš alias Kato (dříve Deph z kapely Chaozz), se navzdory svému pochmurnému názvu nese v poměrně radostném duchu, přestože hned první skladba po intru je celá věnována smrti v jejích nejrozmanitějších podobách.
Smrt žije je album, které je odstřižené od všech současných trendů v hip hopu a tvrdohlavě (si) hraje na tu stejnou notu, což ostatně Prago Union dělají již od roku 2005, kdy tehdy jako zjevení vyšel debut HDP.
A přestože by Kato měl dostat Nobelovu cenu za rým, poslouchat jazykolamnou variaci plnou dvoj- a trojsmyslů již pět alb po sobě může v posluchači vzbuzovat mírnou frustraci. Ano, nová deska je, co se týče témat i nálad, asi nejlépe poskládané album Prago Union, ale Katovi by prospělo, kdyby alespoň trochu hudebně zaexperimentoval a nebál se podívat se do kalendáře, že je rok 2016.
Jakkoliv se může cesta, kterou se například vydali PSH ve svých posledních videosinglech, jevit jako křečovité hledání sebe sama, je to sympaticky odvážný způsob, jakým se kapela snaží navzdory svému datu založení provokovat a šťourat do hudebního vkusu i světonázoru posluchačů.
Prago Union oproti tomu hrají na totální jistotu, až z ní musí fanouškům defenzivní hudby plesat srdce. Album mile oživují nástroje od kluků z Champion Sound a potěší kontrastní hrátky, když nejmelancholičtější beat Kato věnuje nejradostnějšímu momentu života (narození dcery, skladba Co si počnem?), ale chybí mu výraznější moment překvapení, jakým byla třeba příjemná rádiovka Hodinky s vodotryskem s Erikou Fečovou.
Prago například moc slušel i jazzem líznutý sound, kterým se prezentovali na jarním turné, tehdy s Katovou textovou ekvilibristikou hrála stejné housle i muzika a byla radost si poslechnout kromě vyšperkovaných rýmů i stejně kvalitní hudební podmaz.
Pořád stejná písnička
Kato se nikdy neprezentoval jako revolucionář hip hopu, nekouká vlevo vpravo a sympaticky sabotuje scénu tím, že s ní nechce mít nic moc společného. Dělá si autenticky a nevykalkulovaně muziku po svém – novou desku třeba nepromuje žádný videoklip, na oficiálních webových stránkách není ani zmínka, že vyšla (informoval o ní jen na Twitteru a Instagramu).
Je otázkou, jestli má smysl lamentovat nad tím, že zrovna Prago Union znějí pořád stejně. Kato si i po deseti letech zachoval čitelný rukopis, který v živém provedení (ideální s live bandem Champion Sound) funguje, a lamentovat, že zrovna on není progresivní, je - řečeno jeho slovy - "jako mstít se za gól na míči".
Smrt žije je tak spíš smutným zrcadlem žánru, který například na Slovensku přímo kvete ve všech možných podobách, ale v Česku jako by se i po těch letech a všemožných pokusech pořád nevědělo, jak k němu přistoupit.
Když s tím pak nehne ani jeden z lyricky nejšikovnějších lidí široko daleko, je možná na čase připustit si, že už to zkrátka nikdy lepší nebude. Takže carpe diem, dokud hip hop žije.
