Recenze: Midi Lidi na nové desce baví chytrým humorem a ironicky se vysmívají téměř všemu

Jan Mazura Jan Mazura
21. 6. 2016 8:37
Čtvrté album Midi Lidí s názvem Give Masterpiece a Chance! se trefně a s nadsázkou vysmívá téměř všem aktuálním společenským fenoménům. Texty Midi Lidí nedosahují nápaditosti Tata Bojs, ani nemají básnický nádech veršů Kittchena, ale nic z toho není jejich cílem. Devíza formace je v chytrém humoru, satiře a nadhledu, který například druhý ze jmenovaných interpretů zcela postrádá, píše o jejich nové desce Jan Mazura.
Midi Lidi
Midi Lidi | Foto: Johana Novotná / Bumbum Satori

Midi Lidi jsou spíše než obyčejná kapela umělecký kolektiv. Čtveřici muzikantů Petr Marek, Prokop Holoubek, Tomino Kelar a Markéta Lisá doplňuje šest VJů a vůbec lidí starajících se o vizuální aspekt tvorby. Neoddělitelným členem týmu je také zvukař Zbyněk Válka. Na české scéně formace působí od roku 2006 a kromě čtyř řadových alb má za sebou již šestnáct soundtracků a účast v řadě dalších zajímavých projektů.

Že jde o kolektiv recesistů s nadhledem, ovšem ihned pochopí i člověk kapelní historie zcela neznalý. Stačí pohled na absurdní obal desky, její název (parafráze písně Give Peace a Chance Johna Lennona) nebo poslech prvních vteřin vtipně afektovaného vokálu.

Hudebně-technologický termín „midi“ v názvu kapely pak odráží syntetičnost instrumentální složky její tvorby. Muzika roboticky pulzuje ve svižných tempech a zpomalí jen výjimečně. Midi Lidi však nenabízí žádnou tříminutovou synth-popovou taneční „vycpávku“ do rádia. Jejich tvorba je spíše undergroundová a nechybí v ní ani delší instrumentálních plochy jako třeba v téměř osmiminutovém Duchovi. Také několik dalších písní se ve stopáži pohybuje kolem sedmi minut a dokáže na delší ploše pěkně vygradovat.

Některé melodie v posluchači utkví, ale Midi Lidi neoslňují muzikantskou sofistikovaností. Zvuk kapely je sice specifický, ovšem hlavní důraz klade čtveřice na texty, které bohatě kompenzují prostotu hudební stránky. Výstižně a často s humorem pojmenovávají řadu aktuálních společenských témat: s vážnou tváří se vysmívají chorobnému nestíhání či pozérství (Tak už se zachraň), zahlcenosti a nepořádku v hlavě (Lux), vyprázdněnému tlachání po telefonu (Volám!) nebo podobnostem mezi otcem a synem (Pokec s tátou). Texty navíc nabízejí i další interpretace.

Vinylová edice alba obsahuje dva bonusové tracky, v nichž kapela s úsměvem komentuje vyhraněné názorové skupiny a „srdíčkové“ kapely typu Coldplay, pějící nesmyslné ódy na nejrůznější podoby lásky nebo na krutost světa. Zůstali ušetřeni snad jen zastánci alternativních stravovacích trendů. Dobrá polovina písní je nicméně o něco vážnější, uvolněnější a řeší spíše témata životního směřování nebo osudu. Ani z písní Koupaliště Tajemné, Ten bonbon, Žižla nebo Ohýnek však humor nezmizel úplně.

Texty Midi Lidí nedosahují nápaditosti Tata Bojs, ani nemají básnický nádech veršů Kittchena, ale nic z toho není jejich cílem. Devíza formace je v chytrém humoru, satiře a nadhledu, který například druhý ze jmenovaných interpretů zcela postrádá.

Větší prostota rýmů a místy i záměrně „špatné“ texty tyto charakteristiky jen podtrhují. Odlišují Midi Lidi od řady dnešních hipsterských kapel nebo jiných „cool partiček“ a řadí je do čela současné české produkce na pomezí undergroundu a popu.

Hodnocení: 90 %

Midi Lidi - Lux | Video: YouTube

Chcete mít přehled o aktuálním dění v kultuře? Sledujte kulturní rubriku Aktuálně.cz na Facebooku!

 

Právě se děje

Další zprávy