Björk je mimozemsky divná, ztrácí ale lehkost v temnotách

Karel Veselý
24. 1. 2015 16:52
Islandská hudebnice se vrací s deskou Vulnicura plnou avantgardních beatů, temné atmosféry a hradby smyčců zaznamenávajících rozpad jejího manželství s Matthew Barneyem.
Björk.
Björk. | Foto: Björk

Recenze - Už když se na začátku devadesátých let zjevila z trosek relativně úspěšných islandských indie rockerů Sugarcubes a vzala na sebe roli poněkud výstřední holky z tanečních parketů londýnských klubů, šířila se kolem Björk aura geniální umělkyně, která hraje výhradně podle vlastních pravidel. S každou následující deskou se pak tvrdohlavě vzdalovala stereotypu popové hvězdy, která dává fanouškům, co od ní očekávají.

Björk.
Björk. | Foto: Björk

Hra na překvapování je baví už více než dvě dekády a že Björk nikdy neudělá nic podle šablony platí i po její osmé studiové desce Vulnicura, kterou minulý týden vypustila na iTunes poté, co materiál prosákl na internet dvě měsíce před plánovaným datem vydání.

Avantgardní beaty, temná atmosféra a hradby smyčců na ní zachycují stav její mysli během bolestivého rozchodu s americkým vizuálním umělcem Matthewem Barneym, kterému v roce 2002 porodila dceru.

Obnažená tíha

„Rozchodové“ desky jsou samozřejmě trochu klišé, pro Björk je ale to ale úplně nová a přiznejme, že i trochu nečekaná kapitola. V její hudbě totiž osobní rozměr nikdy nehrál nijak podstatnou roli (snad jen s výjimkou druhé desky Post) a obzvláště poslední nahrávky zpracovávaly vyloženě univerzální témata jako je globalizace (Volta) či ekologie (Biophilia).

Björk.
Björk. | Foto: Björk

Na novince Vulnicura se zpěvačka představuje emočně obnažená a písně jsou patřičně dramaticky exaltované, k čemuž pomáhá hojné využití smyčcových nástrojů kombinovaných s abstraktními digitálními rytmy.

To není v její hudbě úplná novinka. Před osmnácti lety z podobných ingrediencí namíchala Björk svoje dost možná nejlepší album Homogenic. Původně ho dokonce chtěla smíchat tak, že by z jednoho kanálu šly futuristické beaty a z druhého smyčce a posluchač by si otočením knoflíku Balance na přehrávači mohl podle nálady zvolit, kterou její polohu chce zrovna slyšet. Nápad byl nakonec realizován jen v několika vteřinách úvodní skladby, album ale uspělo v organickém míchání akustických nástrojů a elektroniky a do určité míry završilo jednu slavnou éru inteligentní taneční hudby.

Zatímco na Homogenic ale grandiózní symfonické pasáže evokovaly vyrovnanost (album končí hitem All Is Full of Love) a písně inspirované islandskou přírodou překypovaly heroismem, na Vulnicura ze stejné rovnice vychází pocity duševní trhliny a tíhy. Beaty jsou abstraktnější, kompozice volnější a všechno je posluchačsky tak nějak méně přístupné. Jakési srdce desky - skladba Black Lake trvá přes deset minut a temnými pasážemi se zde musíte doslova přebrodit.

Písničky nečekejte

Po experimentech s mikrosamply a beatboxem se Björk na posledních deskách Volta a Biophilia pokoušela o posluchačsky čitelnější zvuk, o čemž svědčilo třeba angažování hiphopového hitmakera Timbalanda na první jmenované.

Vulnicura je ale znovu krokem k experimentům a zároveň přiblížení se současné elektronické hudbě. Na této cestě jí výrazně pomáhá mladý venezuelský producent Arca, mistr abstraktních, dekonstruovaných beatů, jehož umění už předtím využili Kanye West nebo FKA Twigs. O finální zvuk desky se pak postaral britský specialista na temný ambient The Haxan Cloak.

Producent Arca – stejně jako na svém loňském debutu Xen – mistrně zvládá futuristický zvukový design a deska díky tomu zní pořádně divně nebo rovnou mimozemsky. Jenže design písničky nedělá a na Vulnicura bohužel skladby vesměs stojí na velmi podobných zvucích a i když to Björk pořád zpívá náramně, melodie tentokrát postrádají její charakteristickou lehkost.

Obzvláště v poslední třetině se tak poslech mění v únavnou povinnost - jeden bolavý moment střídá další a temnotu situaci nezachrání ani hostující Antony, která v asi nejhorší skladbě Atom Dance působí dojmem hosta, který zabloudil do studia z jiné písničky.

Částečné vysvobození z temnoty přijde až se závěrečným Quicksand, kde překotný beat zní jako zmutovaná ozvěna ze začátků zpěvaččiny kariéry, kdy na albech Debut a Post míchala aktuální klubovou taneční horečku s inovativním popem.

Od té doby se toho samozřejmě hodně změnilo, Björk se ale dokázala udržet na vrcholu právě díky obdivuhodné schopnosti fúzovat experimenty a klasický písňový formát. Její hudební dobrodružství to vždy drželo v určitých hranicích nepředvídatelné předvídatelnosti a nikdy se tak fanouškům úplně nevzdálila. Novinka Vulnicura ale na písničky rezignuje zcela programově.

O tom, že Björk trpí uměleckou nestřídmostí – tou bolestí muzikantů, které novináři až příliš často prohlásí za geniální - se samozřejmě moc dobře ví. Poslední album Biophilia bylo grandiózní ve své spasitelsky-edukační vizi i multimediálním rozsahu a zcela podle očekávání zůstala podstatná část smělých nápadů jen na papíře.

Vulnicura je obdobně nestřídmá ve své snaze zachytit nejniternější emoce a výsledkem je často jen sebestředná lítost vyjádřená klopotnými texty a uklouzávající do sentimentu. I tak je to ale deska, která bude po dvojici nepříliš dobře přijatých alb nejspíše znamenat „umělecký“ comeback. A jedna z nejpozoruhodnějších a nejinspirativnějších osobností hudební alternativy posledního čtvrtstoletí si ho rozhodně zaslouží.

Obviňovat Björk z velikášských ambicí je nesmysl, protože přesně takovou – odvážnou a zkoušející nečekané věci - ji fanoušci chtějí. Kdo čeká odvážné zvukové vize, nebude na albu Vulnicura zklamán. Zároveň se ale musíme smířit s tím, že jí jako posluchači pomalu přestáváme rozumět.

Björk: Vulnicura. One Little Indian, 2014. Celkový čas: 58 minut.

 

Právě se děje

před 53 minutami

Křeslo v britském parlamentu po doplňovacích volbách získali konzervativci

Křeslo v britském parlamentu ve čtvrtečních doplňovacích volbách v severoanglickém Hartlepoolu získala kandidátka Konzervativní strany Jill Mortimerová. Informoval o tom zpravodajský server BBC. Je to poprvé, co konzervativci v tomto tradičně levicovém volebním obvodu zvítězili.

Mortimerová v Hartlepoolu, jednom z nejchudších anglických měst, a jeho okolí získala 52 procent (přes 15 500) hlasů, kandidát opoziční Labouristické strany 29 procent (okolo 8500 hlasů). O křeslo se celkem ucházelo 16 politiků. "Labouristé příliš dlouho Hartlepool považovali za samozřejmost… Lidé už toho mají dost. A nyní skrze tyto výsledky promluvili a dali najevo, že je čas na změnu," uvedla Mortimerová, která zveřejněné výsledky označila za "historické".

Analytik BBC Chris Mason výsledek nazval zemětřesením, které sice nezmění poměr sil v parlamentu, zato změní náladu. Prohra labouristů podle něj povede k vzájemnému obviňování uvnitř britské levice. Konzervativní premiér Boris Johnson má po předloňských volbách v parlamentu pohodlnou většinu.

Zdroj: ČTK
před 1 hodinou

Twitter zablokoval účet, který na platformě sdílel Trumpova vyjádření

Sociální síť twitter zablokovala účet, který sdílel příspěvky, jež začal před několika dny zveřejňovat na svých webových stránkách americký exprezident Donald Trump. Ten byl přitom z twitteru nadobro vykázán letos v lednu, když vyjádřil podporu svým přívržencům, kteří násilně vtrhli do budovy Kongresu. Mluvčí twitteru uvedla, že účet porušil pravidla společnosti ohledně obcházení zákazů. Server BBC však napsal, že Trumpova sdělení na twitteru sdílí nadále řada dalších podobných účtů.

Zablokovaný účet nesl název @DJTDesk a jeho popisek zněl "příspěvky kopírované (…) jménem 45. prezidenta Spojených států. Původně napsané přes DonaldJTrump/Desk".

Trump v úterý představil novou sekci na svých stránkách, kam posílá svoje krátká vyjádření, jež nese název "ze stolu Donalda J. Trumpa" (From the Desk of Donald J. Trump). Vzhled stránky i formát jeho sdělení je podobný twitteru, uživatelé však nemohou na jeho příspěvky nijak reagovat. Mají však možnost je pomocí dvou tlačítek sdílet na twitteru i na facebooku, kde jsou Trumpovy účty rovněž pozastaveny.

Zdroj: ČTK
před 1 hodinou

Čína vypustila poprvé více skleníkových plynů než všechny rozvinuté země

Čína vypustila do vzduchu poprvé více skleníkových plynů než všechny rozvinuté země dohromady. V roce 2019, ze kdy jsou poslední vyhodnocené údaje, jich z této země pocházela více než čtvrtina. Vyplývá to z nové studie, kterou zveřejnil americký institut Rhodium Group.

Nejlidnatější země světa přispěla v roce 2019 k celosvětovým emisím ekvivalentů CO2 sama 27 procenty, odhaduje americká společnost. Spojené státy na druhém místě byly zodpovědné jen za 11 procent skleníkových plynů a třetí Indie za 6,6 procenta emisí. Ještě o dvě desetiny procentního bodu méně činil příspěvek Evropské unie na čtvrtém místě.

Podle studie vypustila Čína do vzduchu více než 14 gigatun (jedna gigatuna je miliarda tun) ekvivalentu CO2. Ve srovnání s rokem 1990 je to trojnásobek, a za uplynulé desetiletí nárůst o 25 procent. Celosvětově se emise skleníkových plynů v roce 2019 zvýšily o 11,4 procenta na 52 miliard tun. 

Zdroj: ČTK
Další zprávy