Kniha nazvaná Faith, Hope and Carnage (Víra, naděje a krveprolití) vyjde na podzim 2022 a zaměří se na posledních šest let. Dotkne se obecných témat jako víry, umění či truchlení, informuje Guardian. Podle časopisu The Bookseller už se prodala přednostní práva na německý překlad.
Caveův patnáctiletý syn Arthur zemřel v létě 2015 při pádu z útesu v anglickém Brightonu. Bezprostředně před tím experimentoval s LSD. Jeho otec od té doby poskytl minimum rozhovorů, vydal ale několik desek včetně pandemického záznamu klavírního recitálu v londýnské hale Alexandra Palace a naposledy alba Carnage nahraného jen s multiinstrumentalistou Warrenem Ellisem.
"Zvláštním způsobem mě potěšila a ukotvila možnost strávit tuhle nejistou dobu rozhovory se Seanem O'Haganem," říká Cave, podle nějž by už 40 hodin nahraných interview mohlo zhruba stačit. "Byl to první velký rozhovor, který jsem dal po tolika letech," dodává.
Novinář zná zpěváka 30 let. Chystanou knihu označuje za "intimní a často překvapivé dialogy, ve kterých Nick Cave upřímně mluví o svém životě, hudbě a dramatické změně, kterou podnítila osobní tragédie".
Třiašedesátiletý Cave v minulosti sám napsal několik knih včetně románu Smrt Zajdy Munroa nebo umělecké kroniky svého turné s kapelou The Bad Seeds nazvané Píseň z pytlíku na zvratky. Obě v českém překladu vydalo Argo.
Kromě toho je zpěvák autorem scénářů k filmům Proposition a Země bez zákona, oba režíroval John Hillcoat.
Od roku 2018 komunikuje Cave s fanoušky prostřednictvím webu The Red Hand Files, kde mu lze pokládat otázky na libovolné téma.
Příští rok Nick Cave s kapelou The Bad Seeds nahradí turné zrušené kvůli pandemii. Místo původně plánovaného koncertu v pražské O2 areně nakonec v české metropoli vystoupí na festivalu Metronome. Ten se uskuteční 23. až 26. června 2022 na Výstavišti.
Australan se do Prahy, kde prvně vystoupil roku 1992, vrátí po pěti letech.
Jedním z motivů jeho posledního alba Carnage je strhávání soch v rámci protestů hnutí Black Lives Matter, dalším hudebníkovo nové pandemické přátelství s malířem Thomasem Houseagem. "Předností nahrávky je dynamika, jaká předchozím deskám chyběla. Zvuk Ghosteen byl konstantě hutný, nedávný koncertní záznam Idiot Prayer zase limitovaly možnosti klavírního křídla," napsal o albu Ondřej Horák na Aktuálně.cz.
