Nic lepšího koronakrize světu nedala. Nick Cave ukazuje, jak prožívat samotu společně

Ondřej Horák Ondřej Horák
23. 11. 2020 17:48
Film nazvaný Idiot Prayer a uplynulý pátek vydané stejnojmenné album pomyslně završují jednu z nejimpozantnějších proměn v rockové historii. Australský zpěvák Nick Cave při intimním sólovém koncertu kondenzoval samotu a pobídl diváky, aby ji sdíleli společně. Nic lepšího zatím koronavirová krize lidstvu nenabídla.

Muzikanti po celém světě od jara dumají, jak neztratit kontakt s fanoušky. Světové hvězdy streamovaly od domácích krbů, pořádaly benefice, dávaly nahlédnout do zkušeben nebo experimentovaly s interaktivními přenosy. Někteří v prázdných koncertních halách odpalovali pyrotechniku, snad aby navodili pocit, že se vlastně nic neděje.

Jestli ale někdo dokázal z globální krize vytěžit cosi skutečně krásného, je to třiašedesátiletý Nick Cave. Znovu dokázal ohnout realitu ve svůj prospěch a posluchače pobízí, aby samotu sdíleli společně.

Západní křídlo slavné londýnské haly Alexandra Palace se 19. června stalo dějištěm netradiční podívané - do liduprázdného sálu nakráčel Nick Cave, usedl za klavír značky Fazioli a zahrál 24 písní svých kapel Bad Seeds a Grinderman. Zazněla také novinka jménem Euthanasia. Za normálních okolností by se takovému vystoupení říkalo sólo, ve světle událostí roku 2020 ale nahrávka nese podtitul Nick Cave o samotě.

Koncert nazvaný Idiot Prayer vznikl v reakci na zrušení turné, které se dotklo i České republiky - plánované vystoupení v pražské O2 areně se kvůli pandemii koronaviru přesouvá zatím na 17. května 2021.

Večer v Alexandra Palace měl být původně dostupný jen těm, kdo si koupili vstupenky do virtuálního prostoru. Vysílání bylo naplánované na jediný den a konkrétní čas, diváci dostali předem upozornění, že obraz ani zvuk nebude možné zastavovat.

Co se může jevit jako spontánní reakce na nejistou dobu, je ve skutečnosti dalším krokem v nepřehlédnutelném trendu kariéry umělce, který svou osobnost zpravidla obestíral hustou mlhou všemožných fantazií. Od smrti svého syna Arthura v roce 2015 se Nick Cave snaží být publiku blízko, jak to jen jde.

Když se vše pokazí

Koncertní záznam Idiot Prayer, jehož premiéra byla v českých kinech odložena na neurčito, je završením filmové trilogie, která zachycuje jednu z největších proměn v historii rockové hudby.

Kinematografický triptych před šesti lety načal snímek 20 000 dní na Zemi, který se tváří jako dokument, ve skutečnosti je ale pečlivě vystavěným obrazem Nicka Cavea coby tajemné bytosti ponořené do vlastního umění. Jeho dům, pracovna, archiv i všechny ostatní lokace jsou jen strojené kulisy, v nichž Cave bezpečně rozehrává mýtus o sobě samém. Skutečné je pouze studio, v němž tehdy vznikalo album Push the Sky Away.

Koncert v Alexandra Palace otevírá recitace textu Spinning Song. | Video: Trafalgar Releasing

Místo Caveova soukromí ale snímek nabídl něco zajímavějšího: vhled do jeho myšlení. Jako zásadní se přitom jeví nenápadná historka o pověstně nevlídném počasí Albionu.

Když se rodilý Australan kolem roku 2000 usídlil v anglickém Brightonu, začal o tamním podnebí každý den psát, aby nevyzpytatelné scenerie za okny mohl alespoň symbolicky zkrotit. "Počasí můžu ovládat svými náladami. Co ale ovládat nemůžu, jsou mé nálady," říká ve filmu. Slova a písně Nicka Cavea utvrzují v pocitu, že má život ve vlastních rukou.

Tento pečlivě vystavěný vesmír se mu 14. července 2015 rozsypal pod rukama. Jeho patnáctiletý syn Arthur po krátkém experimentu s LSD spadl z bělostných skal poblíž Brightonu a zemřel. Cave se odmlčel v zármutku, prvním pokusem o kontakt s veřejností se o rok později stal film One More Time With Feeling, který zachytil nahrávání alba Skeleton Tree za tragických okolností.

Jindy sebevědomý a uštěpačný zpěvák na plátně především tápe, co se kolem něj děje. Během natáčení mu dochází, nakolik absurdní je snaha smířit se se smrtí vlastního syna před kamerami, a snímek dostává nádech sadistické grotesky. Černobílý dokument je zároveň popřením zažitého mýtu o umělci, který musí duševně strádat a hladovět, aby mohl stvořit vrcholné dílo.

Cave několikrát řekl, že po tragické události nemohl psát ani skládat. "Na ničem vlastně nezáleží, když někdo z milovaných odejde," zpívá v písni I Need You. I taková slova je ale možné napsat, až když odezní prvotní šok.

Nick Cave při natáčení v Alexandra Palace.
Nick Cave při natáčení v Alexandra Palace. | Foto: Joel Ryan

Oáza porozumění

Od synovy smrti dává rozhovory jen výjimečně, s fanoušky začal komunikovat pomocí webu Red Hand Files, na němž mu kdokoliv může položit jakýkoliv dotaz. Od září 2018 sepsal Cave přes 120 odpovědí. Přinášejí překvapivě hřejivé pocity na internetu nedostatkového porozumění a lidskosti.

Zpěvák přitom i banální dotazy rozehrává do silných glos. Proč se stal vegetariánem? Co pro něj znamená smilování nebo Elvis Presley? Nechtěl by sestavit seznam 40 nejoblíbenějších knih? Fanoušci se ptají, jak překonat závislost na heroinu nebo zda on i Kanye West skutečně odsunuli vydání svých alb, aby na ně mohli umístit společnou a zatím rozpracovanou píseň. A zatímco na poslední zmíněný dotaz odpověděl strohým "Drahý Vassilisi, ne. S láskou Nick", častěji zůstává osobní a upřímný.

Posluchač Richard se Cavea nedávno zeptal, zda má rád magii, "triky s kartami, pódiové iluze a takové ty věci". Cave v odpovědi sepsal vzpomínku na Arthura, který "byl do magie naprosto poblázněný, když mu bylo kolem 13 let". V textu vzpomíná na léto 2014, které strávili na hollywoodském bulváru sledováním pouličních kouzelníků, a nakonec se omluví Richardovi, že ta "slova možná vlastně ani nejsou adresována jemu, nýbrž kamsi za tento svět".

Živá verze Red Hand Files probíhá na koncertech, které nesou podtitul Conversations With Nick Cave. Mezi písněmi odpovídá na dotazy z publika, někdy břitkým humorem, jindy dojímavě, občas písní. Mimo to z davu vybere pár desítek šťastných, které rozsadí mezi kapelu na pódium. Kontrast oproti VIP vstupenkám a akcím typu meet & greet, při nichž si slavní muzikanti běžně účtují desítky tisíc korun za zdvořilostní konverzaci a generické selfie, snad nemůže být větší.

Právě při "konverzačních" koncertech vznikl půdorys recitálu Idiot Prayer, jejž pak nástup pandemie nejspíš jen akceleroval. Cave při tomto turné občas zahrál několik písní pouze za doprovodu piana a na kost ohlodané aranže mu přišly natolik zajímavé, že si začal pohrávat s myšlenkou celého alba. To nyní vyšlo.

Nick Cave při natáčení v Alexandra Palace.
Nick Cave při natáčení v Alexandra Palace. | Foto: Joel Ryan

Rozpustit mlhu syntezátorů

Kromě snahy o intimnější kontakt s publikem lze v Caveově tvorbě vysledovat ještě jeden pohyb - jeho písně se čím dál víc vzdalují konvenční struktuře a zvuk se stále více noří do abstraktní mlhoviny. Už album Skeleton Tree prostoupil nervním oparem syntezátorových ploch, loňský opus Ghosteen se pak obešel prakticky bez bicích. Celý příběh této překvapivě meditativní nahrávky se odehrává v jakémsi alternativním vzduchoprázdnu.

Nick Cave dokázal tíhu ze ztráty milovaného prostoupit lehkostí povznesení a usmíření. Právě Ghosteen je první ucelenou nahrávkou, která skutečně vznikla po smrti syna Arthura. Skeleton Tree napsal ještě předtím a verše "spadl jsi z nebes a nouzově přistál poblíž řeky Adur / ze země začaly rašit květiny" se ukázaly bolestivě prorocké. Jako by se naplnila autorova slova o ovládání počasí pomocí pera a papíru, jen dost brutálním způsobem.

Materiál z Ghosteen zatím zpěvák naživo nehrál, na Idiot Prayer z něj zazní jen dvě skladby, respektive jedna. Koncert otevírá recitace textu Spinning Song a končí písní Galleon Ship. Ta dostala příjemně konkrétní obrysy, které mohou napovědět, jak loňské a nehmotné album vznikalo - s důležitým spoluhráčem Warrenem Ellisem a dalšími členy Bad Seeds je ve studiu tak dlouho dekonstruovali, až zbyla pouze slova a emoce artikulované nekonkrétními tóny.

Koncert v Alexandra Palace končí písní Galleon Ship. | Video: Trafalgar Releasing

Neposlouchat, prožít

Výběr písní na Idiot Prayer nejde po hitech a slavné kusy zní vedle polozapomenutých. Jubilee Street pozbyla strhující burácivosti, přesto dokáže vtáhnout. Komorní přednes odkryje jinak skryté polohy ohmataných kompozic.

Nick Cave v Alexandra Palace.
Nick Cave v Alexandra Palace. | Foto: Joel Ryan

Zatímco Girl in Amber i v originále hraje zřetelnou klavírní melodií, Higgs Boson Blues, která jinak stojí a padá s tíživým kytarovým riffem, je prakticky k nepoznání. Rozšafná Palaces of Montezuma, původně z repertoáru jeho skupiny Grinderman, dostane příjemně subtilní odstín. Možná víc než samotou je vystoupení prostoupeno pocitem křehkosti.

Nick Cave úvod Higgs Boson Blues spíš zachraptí, než zazpívá. Při He Wants You a Mercy Seat mu lehce přeskakuje hlas. Občas lze zaslechnout, jak někdo ze štábu škobrtne o techniku, v záběru se na pár vteřin objeví kameramani. Jako by Cave protentokrát chtěl zdůraznit nedokonalost iluze. Nebo dát najevo, že za tak "nadpozemskou" nahrávkou stojí lidé z masa a kostí.

"Hledám tě pod provlhlou zemí, hledám tě na noční obloze / hledám tě pod trnitými keři, hledám tě ve starém městě / a v tom hledání jsem ztratil sám sebe," zpívá v jediné novince recitálu. Píseň Euthanasia vznikla v období nahrávání alba Skeleton Tree a ta slova tehdy byla pravděpodobně až příliš těžká. Proces hojení pokračuje.

Caveova píseň Euthanasia vznikla v období nahrávání alba Skeleton Tree. | Video: Trafalgar Releasing

Právě na textech záznam Idiot Prayer z velké části stojí. Nezasvěceným mohou klavírní etudy splývat. Album ale není určeno k poslechu, mělo by se prožít. Podle kameramana Robbieho Ryana nasnímali celý večer na dvě kamery a jeden zátah. Cave mezi pauzami nemluví, místo potlesku nepřítomného publika listuje v poznámkách nebo na klaviatuře ohmatává melodie další skladby.

Velkolepou scenerii sálu Alexandra Palace mění pouze tlumené barvy reflektorů a přes všechen vizuální minimalismus snímek nabývá kvalit, které vyniknou jen na velkém plátně. Na premiéru v kinech se tak vyplatí počkat, už jen kvůli nepřerušovanému zážitku. Do biografů navíc zamíří rozšířená verze se čtyřmi dosud nezveřejněnými scénami.

Nick kdo?

Na konci (Are You) The One That I’ve Been Waiting For se začne Nick Cave zničehonic smát, nejspíš falešnému tónu, který zahrál. Koncert Idiot Prayer měl překvapivě humornou dohru: zpěvák si po odvysílání na Red Hand Files postěžoval, že mu manažer nedokázal zdarma vybarterovat piano Fazioli, které si v Alexandra Palace zamiloval. "Nick kdo? Nick Cave? Kdo je Nick Cave?" popisoval údajný telefonát se zástupcem italské firmy.

Jenže zákaznické centrum Fazioli následně zaplavily e-maily rozhořčených fanoušků. Cave musel v dalším příspěvku zdůraznit, že si to celé vymyslel, a fanoušky důrazně vyzval, aby přestali zmateným Italům psát. Právě humor v Caveově projevu v posledních letech znatelně chyběl a spolu s Idiot Prayer do něj pozvolna začíná znovu prosakovat.

Obal alba Idiot Prayer.
Obal alba Idiot Prayer. | Foto: Trafalgar Releasing

Realita byla pro Nicka Cavea vždy až příliš ordinérní a smysl tvorby našel v jejím ohýbání. S kapelou Birthday Party na přelomu 70. a 80. let minulého století ohmatával alternativní světy především pomocí drog, s Bad Seeds si následně vytvořil vlastní mytologii plnou odkazů na Bibli, osudů masových vrahů a dalších témat, v nichž hrají prim zčeřené emoce.

O lásce, osamění, odpuštění, zášti, hněvu nebo smíření píše teatrálně, přesto bez patosu, k němuž niterné emoce zpravidla svádí. Nick Cave dokáže lidské pocity jako jeden z mála podtrhnout tlustou červenou linkou, aniž by byl výsledek pro smích. Se stejnou elegancí se na Idiot Prayer nyní dotkl samoty a osamění.

Jestliže bylo manické období s Birthday Party hyperbolou hladového dospívání, album Push the Sky Away vztyčeným ukazováčkem vlastní mytologii, Skeleton Tree soundtrackem chaosu a Ghosteen koncentrátem zármutku a pokusu o smíření, Idiot Prayer je pronikavým recitálem samoty. A pro autora zároveň dalším krokem v procesu vnitřního hojení.

"Uprchl jsem ze starého města, unikl jsem z trnitých křovišť / uprchl jsem na noční oblohu, unikl jsem zpod provlhlé země / … / a našel jsem tě, jak sedíš u stolu v kuchyni a usmíváš se / … / v tom všem ztrácení jsem našel sám sebe," zpívá Nick Cave v jediné novince alba. Nic krásnějšího koronavirus lidstvu zatím nedal.

Album

Idiot Prayer: Nick Cave Alone at Alexandra Palace
Trafalgar Releasing 2020.

 

Právě se děje

před 24 minutami

V pražské Uhříněvsi hoří hala, hasiči zatím požár nemají pod kontrolou

V pražské Uhříněvsi hoří skladovací hala o ploše 10 krát 30 metrů. Kvůli většímu počtu zasahujících jednotek hasičů byl vyhlášen třetí stupeň požárního poplachu. Na twitteru to uvedli pražští hasiči.

K požáru vyjížděli dnes kolem 17. hodiny. Podle policie bylo nutné evakuovat několik desítek lidí ze sousední haly. Stupně požárního poplachu jsou tři plus jeden zvláštní podle rozsahu události a zásahu.

Oheň zasáhl halu v Bečovské ulici, kde je podle hasičů uskladněno drogistické zboží. "Na místo míří další jednotky. Požár se zatím nedaří dostat pod kontrolu," sdělili hasiči. Možné příčiny vzniku požáru či odhad výše škod zatím neuvedli. Policisté na twitteru oznámili, že kvůli požáru uzavřeli Bečovskou ulici od kruhového objezdu.

před 27 minutami

Při sesuvu půdy na severu Indie přišlo o život devět osob

Devět lidí přišlo o život při sesuvu půdy v severoindickém státě Himáčalpradéš. Sesuté balvany spadly na vůz, v němž cestovalo 11 lidí. Zbylé dvě další osoby a jeden kolemjdoucí byli zraněni. Uvedla to agentura ANI s odvoláním na indo-tibetskou pohraniční policii (ITBP).

Balvany valící se z kopce způsobily také zřícení nedalekého mostu a poškodily několik aut. Zablokováno bylo také několik silnic, uvedla agentura Reuters.

Západ Indie v minulých dnech zasáhly monzunové deště, které vyvolaly záplavy a rozsáhlé sesuvy půdy. Ve státě Maháráštra při záplavách a sesuvech zahynulo 138 osob a desítky dalších se stále pohřešují, uvedla televizní stanice NDTV. Dvě státní dálnice a důležité silnice zůstávají zavřené pro dopravu, což ztěžuje evakuaci lidí. Mnoho jich uvízlo na střechách svých zatopených domů.

Zdroj: ČTK
Další zprávy