Dva dny po vydání desky zemřel zpěvákův biologický otec Rasjid Stevens, jenž ho vychovával poté, co u Sufjanovy matky Carrie propukla psychická choroba. Z rozjímání nad velkými tématy se písničkář musel vrátit k nejzákladnějším lidským otázkám a se smrtí otce se nyní vyrovnává na rozsáhlé novince Convocations, rozkročené mezi soudobou vážnou hudbu a ambient.
Rozdělená je do pěti částí, které rekapitulují jednotlivé fáze smutku. Dohromady čítají dvě a půl hodiny a obejdou se bez vokálů.
Smrtí Stevensovy matky bylo v roce 2015 inspirované album Carrie & Lowell, kolekce uhrančivých ztišených balad a jeho patrně nejzbožňovanější deska. Odchod otce teď zrodil odlišné dílo - monumentální experiment plný meandrujících syntezátorových ploch a bouřících smyčců, které berou posluchače na divoký výlet emočními pochody duše.
Ne snad, že by Stevensovy předchozí desky byly nějaká procházka rozkvetlou zahradou, na novince ale posluchač nedostane ani pomocnou ruku v podobě textů. Je vržen do proudu zvukových poryvů. Convocations ho provedou prvotním šokem se smrtí, od popírání a hněvu přes fáze smlouvání a deprese až k finálnímu smíření s tím, že milovaná osoba je definitivně pryč.
Pět částí vycházelo postupně od konce března do začátku května. Jednotlivé skladby jsou označené jen čísly. Úvodní Meditations začíná apokalyptickými výjevy, které evokují táhlé tóny syntezátorů, následné Lamentations stojí na znepokojujících elektronických smyčkách.
V Revelations se ozývají zvony a varhany, následují Celebrations, kde se pod melancholií začínají zjevovat i první náznaky světla. Závěrečné Incantations opakují motivy všech předešlých částí a dosahují syntézy.
Postupně lze slyšet jemné ztišené motivy i obří proudy zvuků, erupce nápadů i minimalistické kompozice s pečlivě budovanou atmosférou. Někde převládají zvláštní digitální efekty, jinde akustické nástroje. Skladby se pohybují v rozmezí dvou až čtyř minut, což i takhle rozsáhlému projektu dodává dostatečnou dynamiku.
Zbavit se na chvíli jazyka
Stevens v průvodním textu píše o své novince jako o "meditaci nad rokem úzkosti, nejistoty, izolace a ztráty" a Convocations skutečně mají všechny parametry "alba z karantény".
Nahrávek zachycujících tísnivé stavy z doby pandemie už tu pár bylo - natočili je zpěvačky Charli XCX a Taylor Swiftová, Američan Perfume Genius či Paul McCartney. A nejspíš nás jich ještě spousta čeká.
Convocations v tomto ohledu přicházejí právě včas, aktuální situace skrývá naději na zlepšení, ale krize ještě neskončila. To nám dává možnost se spolu se Stevensem ohlédnout a zrekapitulovat poslední měsíce. I kdyby ale nebylo pandemie, těžko by někdo natočil podobnou desku - a málokdo ovládá tak široké spektrum hudebních postupů jako Stevens.
Pětačtyřicetiletý rodák z amerického Detroitu proslul posmutnělými folkrockovými baladami jako Mystery of Love, před třemi lety nominovanou na Oscara, nebo Casimir Pulaski Day. Figurují v nich velká témata jako láska a smrt, která ale zpracovávají optikou každodennosti.
"Odvrácenou stranu" Stevensovy diskografie tvoří instrumentální desky využívající postupy elektronické muziky či vážnohudební avantgardy. Natočil jich několik - od raného alba Enjoy Your Rabbit z roku 2001 přes impozantní soundtrack k umělecké videoinstalaci The BQE o dálnici protínající newyorské čtvrti Brooklyn a Bronx z roku 2009 až po loňskou desku Aporia, na které pracoval s Lowellem Bramsem, svým adoptivním otcem.
Novinka Convocations spadá do této kategorie a Stevens zde zhodnocuje všechny předchozí zkušenosti. Na tak obří ploše s tolika protichůdnými emocemi nicméně dosud nepracoval.
V doprovodném eseji Stevens přiznává, že instrumentální nebo "náladová" hudba ("mood music") mu dovoluje zbavit se omezení racionality a vykročit z nekonečného proudu slov, kterých je v současném světě až příliš.
"Sociální sítě a nikdy nekončící mediální tance udržují nejrůznější slovní patologie. Pod každodenním útokem clickbaitových titulků a tweetů lapáme po dechu a zoufale hledáme slova, kterými bychom zareagovali," píše. "Někdy neříct nic znamená říct všechno. A když mě slova zrazují, obracím se ke zvukům," dodává.
Na Convocations se potkávají vlivy takzvané kosmické hudby nebo new age s minimalismem, dronovou muzikou, progresivní elektronikou nebo ambientem. Jako inspiraci Stevens uvádí osmaosmdesátiletého komponistu Mortona Subotnicka, průkopníka německého krautrocku Klause Schulze, producenta Briana Ena či rakouského kytaristu Christiana Fennesze. Tato jména odhalují šíři Stevensova záběru od 60. let minulého století až do současnosti.
Convocations je ale víc než pokus úspěšného hudebníka napodobit vzory. Největším triumfem Sufjana Stevense zůstává, že v jeho podání i abstraktní kosmický ambient zní lidsky.
Album
Sufjan Stevens: Convocations
Asthmatic Kitty 2021
