Praha - Dvě sestry z rodiny amerického spiritualisty a slavné výtvarnice, které se po deseti letech odloučení potkají v Paříži a v koupelně pronajatého bytu natočí úžasně divné album, které je uvede mezi smetánku hudební alternativy. Je to jako příběh z románu nějakého spisovatele-surrealisty, ale přesně takhle začala historie amerického dua CocoRosie, které se po dvou letech znovu vrací do České republiky. V pátek zahraje v pražském Divadle Archa.
Je to už devět let, co se Sierra a Bianca Cassadyovy náhodou potkaly na Montmartru a třebas jim tenhle bláznivý příběh nemusíte věřit, jisté je, že se jim za tu necelou dekádu podařilo výrazně zapsat do současné alternativní hudby. Opera, hip hop, ukolébavky nebo třeba šamanistické rituální popěvky, tím vším zní kvarteto dlouhohrajících desek CocoRosie, které lze žánrově dost obtížně zařadit.
Když jejich lo-fi debut La maison de mon reve (Dům mých snů) objevil v roce 2004 prostřednictvím vydavatelství Touch & Go hudební svět, začalo se o nich psát jako o jednom z nejvýraznějších projektů tehdejší freak-folkové vlny. Její paralelní název „nová divná Amerika" popisoval písničkářskou generaci začátku tisíciletí, která se vracela ke kořenům americké lidové hudby s akcentem na nespoutanou kreativitu a improvizační či komunitní rozměr hudby.
Hnutí definovala kompilace The Golden Apples of the Sun, kterou pro časopis Arthur sestavil v roce 2004 Devendra Banhart. CocoRosie na ní měli skladbu Good Friday a také se díky ní seznámily s Antony Hegartym z Antony and the Johnsons. Natočili s ním skladbu Beautiful Boyz na svoje druhé album Noah's Ark, na jehož naivisticky nakresleném obalu kopulují tři jednorožci a jeden přitom zvrací. Hudba natočená často za pomocí podomácku vyrobených nástrojů či hraček evokuje dětskou radost z divných zvukových patvarů.
Třetí album The Adventures of Ghosthorse and Stillborn natočené v roce 2007 v opuštěné farmě na jihu Francie je ve znamení vyzrálejšího autorství a nese se v duchu objevování rodinných indiánských kořenů.
Zatím poslední album Grey Oceans natočily sestry Cassadyovy s výraznou pomocí pařížského jazzového klavíristy Gael Rakotondrabe a obsahuje hudebně nejsoustředěnější produkci CocoRosie plnou snivých, ambientních melodií na pokraji spánku a bdění. Falešné vousy a bradky, které mají sestry přilepené na fotografii z obalu desky, jsou vtipnou připomínkou jejich feministické agendy - mužské atributy serióznosti podvratně upozorňují na genderové předsudky.
Od poslední návštěvy Prahy v červenci 2010 si sestry daly od sebe na chvíli pauzu. Starší Sierra napsala na motivy textů své sestry „new age muzikál" Soul Life a mladší Bianca mezitím připravila s brazilským choreografem Bino Sauitzvy taneční vystoupení Nightshift. Předzvěstí nové desky, na které začaly pracovat, je letní singl We Are On Fire / Tearz For Animals. Produkoval ho Dave Sitek z TV On The Radio a sestry se na něm znovu spojili s nedávným návštěvníkem ostravských Colours Antonym.
V Divadle Archa doprovodí CocoRosie indická skupina Rajasthan Roots vyžívající se v exotickém groove s kořeny v tradiční lidové indické hudbě. Sestrám bude k dispozici také beatboxer Tez.
Aktuálně.cz: K hudbě CocoRosie vždy patřil element improvizace či kreativní spontaneity. Neztrácíte i po bezmála deseti letech v hudebním průmysl chuť dělat věci neobvyklými způsoby?
Bianca Casady: Neustále pracujeme na tom, abychom nestály na jednom místě. Na tomto turné je nás na pódiu deset, a tak tam není žádný prostor na nějaké staré návyky nebo povědomé věci. A stejně to máme i s psaním písniček - pokaždé měníme styl, kterým na nich pracujeme. Pro nás je hudební průmysl něco strašně vzdáleného, mnohem více se cítíme být součástí světa cirkusu.
A.cz: Během posledních let jste se obě věnovaly vlastním projektům. Jak se tato „dovolená" podepsala na CocoRosie?
Všechno co jsme dělaly tu dobu nakonec vede zase zpět k naší skupině. Pro Cocorosie to bylo obohacení, dostaly jsme nové impulzy, nové barvy i témata.
A.cz: Proč své desky málokdy natáčíte v USA? Pokud se nepletu, tak vaše nahrávky vznikaly v Austrálii, Argentíně nebo ve Francii.
Není za tím žádný záměr. Vždycky to tak prostě vyšlo. Byly jsme na turné a začaly pracovat na desce na cestách. Nová deska, kterou teď připravujeme třeba už vzniká z velké části v Los Angeles.
A.cz: Na Grey Oceans i novém singlu s vámi spolupracoval Dave Sitek. Proč jste si ho vybraly a jaká je přesně jeho role?
Dave je velmi inspirativní osoba, chlapík který klidně nad písničkou prosedí celou noc dokud ji nedokončí. Pro nás je důležité, že je pořád otevřený zkoušet nové věci stejně jako my. S ním nemáme nikdy pocit, že by v hudbě existovaly nějaké hranice nebo pevné definice. Ale popsat přesně co dělá při tvorbě hudby je obtížné a stejně by to nikdy úplně nevystihlo, jak spolu pracujeme. Jednoduše řečeno - je to kreativní výměna idejí. Rády spolupracujeme s jinými muzikanty, vítáme každou možnost dělat věci nějak jinak.
A.cz: Jedním z vašich klíčových spolupracovníků je Antony Hegarty. Změnil se nějak mezi vaší první kolaborací Beautiful Boyz a letošním singlem Tearz For Animals?
Jeho role je pořád stejná - v našich písních je hlasem matky přírody. Vždycky byla pro nás něco jako učitelka, která nám osvětlovala taje přírody, ekologie a světa, jenž zoufale potřebuje přitakat své ženské stránce.
A.cz: V rozhovorech často říkáte, že neposloucháte hudbu. Inspiruje vás víc svět výtvarného umění nebo jiných uměleckých disciplín?
Současnou hudbu opravdu moc nevnímáme a ani nijak detailně nesledujeme, co se děje v umění. Máme plné ruce práce s plněním našich vlastních hudebních snů. Jestli nás něco opravdu inspiruje, tak je to zkoumání přírody.
A.cz: Vaše poslední projekty zahrnují operu či taneční performanci. Znamená to, že se zajímáte o umělecké žánry, které obohacují hudbu u další prvky?
Takhle bych to asi přímo neřekla. Pro nás neexistuje žádná hierarchie uměleckých disciplín. Hudba má pro nás pořád svoje okamžité, bezprostřední kouzlo, díky němuž můžeme sdílet naše dobrodružství se světem.
A.cz: Zdá se mi, že hudební tisk má s CocoRosie zvláštní vztah oscilující mezi láskou a nenávistí. Jak tyto proměny vnímáte?
Moc nečteme hudební časopisy nebo internetová média. Jsme si vědomy toho, že hudební tisk má s námi velké problémy a musím říct, že jsem z toho vždycky měla dobrý pocit. Jsem ráda, že děláme hudbu, která vzbuzuje protichůdné názory. Věci, které se snaží zalíbit všem jsou k ničemu.
A.cz: Čím je pro vás umění? Útočiště před světem nebo naopak způsob jak světu vnutit nějaké vize?
Hudba je pro nás asi nejvíce prostředkem transformace.
