S Jandou vytvořili autorský tandem Olympicu. Chrastina byl podepsán například pod hity Želva, Snad jsem to zavinil já, Dej mi víc své lásky nebo Krásná neznámá.
Ve skupině působil v její nejslavnější éře v 60. letech minulého století i jako doprovodný zpěvák a hráč na baskytaru. Olympic opustil roku 1969.
"Nejčastěji vzpomínám na tu krásnou dobu, kdy jsme začali skládat své vlastní věci a jako bojovníci za liverpoolský zvuk začali předělávat Olympic do podoby vokální skupiny. I když období pořadu Ondráš podotýká v Semaforu, kdy jsme v jednu chvíli měli snad patnáct sólových zpěváků, bylo taky zajímavé. Režisér Karel Mareš nás zprofesionalizoval," řekl v rozhovoru pro web Bestia.cz.
Podle něj byla sestava ve vrcholné formě v letech 1967 až 1968. Dle vlastních slov často přemýšlel o tom, zda udělal dobře, když odešel. "Muzikou jsem stejně postižen doteď, zatímco filmařinu, kvůli níž jsem odešel, dělám spíš už jenom sporadicky. Čili na svůj odchod z Olympicu nevzpomínám moc rád," dodával Chrastina. Ten tehdy studoval dokumentaristiku na pražské FAMU, což podle něj s provozem Olympicu nešlo sloučit.
Zkušenost z kapely mu ale zvednula tvůrčí sebevědomí. "Ověřil jsem si, že záleží jenom na nás, co a jak budeme dělat," shrnul.
Už předtím se Pavel Chrastina zapsal v širším povědomí coby člen pražských kapel EP-Hifi a Studijní skupiny big beatu. První kapelu založil už jako student poděbradské elektrotechnické fakulty roku 1958 na zámku v Poděbradech. Jmenovala se Samuel's Band.
"Jednou jsem vezl osm lidí v tátově stařičké tatře přes malou posázavskou vesničku, došel nám benzin a kolem šli zrovna policajti v civilu. Zatkli nás, dost hrubě vyslýchali, zabavili auto a poslali nás pěšky domů. Asi je rozzuřilo, že jsme si na čumák auta namalovali křídou lebku s hnáty a dozadu napsali We like Elvis," vzpomínal Chrastina v letošním článku pro Lidové noviny, jak za nevhodné chování na veřejnosti dostal rok před koncem studia vylučovací dekret.
Později se živil jako radiomechanik, díky čemuž se seznámil s Františkem Ringem Čechem a dalšími hudebníky, až se dostal k Olympicu.
Za normalizace Chrastina pracoval v Krátkém filmu Praha, kde natočil asi třicet dokumentárních snímků pro československý průmysl. V roce 1980 emigroval do Austrálie. "Začínat v nové zemi není snadné. Berete jakoukoli práci, chodíte do jazykových kurzů, pak dosáhnete jakéhosi postavení v oboru, kterému rozumíte, a musíte se rozhodnout, zda vám to stačí, nebo ne. Prošel jsem tím hned dvakrát. Poprvé v Melbourne a podruhé v Sydney, kde jsem se naučil zacházet s kamerou a založil produkční podnik," popsal pro Lidové noviny.
Po revoluci ještě několik let žil v americké Kalifornii, roku 1994 se vrátil do Česka.
