"Tohle není hra!" upozorňuje šéfinženýr Jack Salter desítku mladých automobilových nadšenců. Nezdůrazňuje to jen proto, že má cholerickou povahu. Jeho svěřenci, kteří dosud závodili pouze v simulátoru Gran Turismo, brzy usednou za volanty sportovních vozů GT. Čekají je závody, jaké v případě chyby nebudou moct restartovat. Ten nejlepší dostane šanci soutěžit na profesionální úrovni.
Jakkoli může znít absurdně, nápad inspirovala skutečná událost. Herní společnost Sony v roce 2008 otevřela závodní akademii s automobilkou Nissan. Vybraní hráči a hráčky Gran Turisma z celého světa si mohli splnit sen, řídit reálné vozy a navrch udělat skvělou reklamu dvěma korporacím. Roku 2011 do akademie nastoupil sotva dvacetiletý Jann Mardenborough z Walesu. Právě z jeho příběhu film vychází.
Gran Turismo jinými slovy není klasickou herní adaptací. Dává to smysl. Hra pro konzoli PlayStation neobsahuje postavy ani zápletku. Lidé jen závodí na virtuálních okruzích v autech, která mohou různě modifikovat. Scenáristé Jason Hall a Zach Baylin namísto toho vyprávějí dojemný příběh outsidera, jemuž hra umožnila dosáhnout velkoleposti.
Síla snímku nicméně nespočívá ve scénáři, ale značce. Několikadílná herní série patří k nejatraktivnějším konzolovým titulům. Od roku 1997, kdy vyšel první díl, se prodalo přes 90 milionů kopií. Bylo jen otázkou času, než vznikne film. Projekt, o němž se mluvilo již před deseti lety, nakonec kina začala promítat rok po jiné herní adaptaci Uncharted. Ta utržila 407 milionů dolarů, v přepočtu skoro devět miliard korun, a podala jasný důkaz, že "gameři" jsou ochotni chodit do kina.
Gran Turismo jim vychází vstříc víc než všechny dosavadní filmy s herními kořeny. Vlastně je staví na piedestal způsobem budícím lehké rozpaky. Jako kdyby v dnešní společnosti představovali odstrkovanou minoritu. Po několika dekádách, kdy se Hollywood ke hráčům a jejich zálibě stavěl přehlíživě, až pohrdavě, jde ale i tak o příjemnou změnu.
Hlavní hrdina Jann, kterého hraje nevýrazný Archie Madekwe, zastupuje mladé muže bez zářných životních vyhlídek, z jejichž řad se nejspíš bude rekrutovat nejvíc diváků. Neustále musí přesvědčovat svého přísného otce, že točení herním volantem je stejně bohulibou činností, jako když starší bratr kope do míče.
Jiné koníčky Jann nemá, s přáteli se naživo moc nevídá a práce v obchodě s konfekcí mu akorát vydělává na kvalitnější hardware. Když dostane příležitost zúčastnit se soustředění pro nadějné závodníky, neváhá. Konečně může dokázat, jaký v něm dřímal talent. Svým pochybujícím rodičům i přítelkyni Audrey, která je ve vyprávění víceméně do počtu.
Jalová romantická linka, odbytá krátkým flirtováním a jedním rande v nočním Tokiu, je přesvědčivá ještě méně než hrdinův vztah s různými otcovskými figurami, zejména se šéfinženýrem Salterem. Ten ale zásluhou charismatického Davida Harboura představuje jedinou alespoň trochu vrstevnatou postavou.
Mechanik, jenž kdysi sám závodil, vkládá do mladého Velšana stále více nadějí. Doufá, že uspěje tam, kde sám selhal, a zdárně absolvuje proslulý čtyřiadvacetihodinový závod Le Mans. Odlišnosti v jejich povahách a hudebním vkusu, kdy jeden poslouchá Enyu a druhý Black Sabbath, se postupně stírají. Jann poznává, nakolik jsou skutečné závody nebezpečné a že vážně nejde o hru. Salter chtě nechtě musí uznat, že závodní simulátor a pár týdnů tréninku z člověka kupodivu mohou udělat vynikajícího řidiče.
Jenomže zatímco Jann předjíždí soupeře i díky tomu, že se vždy nedrží ideální závodní stopy, film nikdy nevybočí mimo šablonu sportovních dramat. Z podceňovaného závodníka se stává favorit, a přestože občas vyletí mimo dráhu, postupuje stále výš. Až k náročnému finálnímu závodu, při němž bude zápasit s vlastními nervy, únavou i arogantním rivalem.
Klišé střídá klišé, vyprávění je extrémně přímočaré, a přitom ne plynulé. Připomíná spíš jízdu stylem brzda-plyn. Protagonistův cíl se několikrát promění, vedlejší postavy na dlouho mizí a některé motivy, třeba využívání Janna k propagaci Nissanu, zůstávají nerozvedeny.
Scény, které hrdinu posunují ke stupňům vítězů, navíc prokládají patetické dialogy ukazující limity scenáristů i většiny herců. Na druhou stranu: repliky typu "Předjíždění je umění sebevědomí" by s elegancí asi nepodal ani Laurence Olivier.
Filmaři se tak důsledně snaží ukázat, že berou herní komunitu vážně, až zapomínají na humor. Závodění je dřina, při které i mužům tečou slzy, opakují stále dokola.
Přes poněkud křečovitou serióznost ale film není nudný. Největší potěchu přinášejí závodní sekvence. Tady je jihoafrický režisér Neill Blomkamp ve svém živlu víc než při melodramatickém ždímání emocí. Stejně jako v dystopických sci-fi District 9 a Elysium sází na autenticitu.
Točilo se na slavných závodištích jako rakouském Red Bull Ringu nebo autodromu v Dubaji. Kamery byly nainstalovány na autech jedoucích závratnou rychlostí. Reagují tak na jejich nárazy i otřesy. Do kabiny vozů s osmiválcovými motory nás přenáší i perfektní zvukový design.
Ani v tomto případě bohužel nelze mluvit o plynulosti. Gran Turismo je dílem paradoxů. Hráčům se snaží zavděčit do té míry, že z předlohy přejímá font písma, grafiku i zvukové efekty. Polopaticky je ujišťuje, že pokud budou poctivě trénovat, získají srdce dívky, respekt otce a možná i vítězný pohár. Scény ze závodních okruhů jsou ovšem oproti hře rozsekány do mnoha efektních, ale dezorientujících detailů. Tu volant, tady pneumatika nebo noha šlapající na plyn.
Neustále se nesmyslně mění úhly kamery a do toho režisér prostřihává na postavy mimo trať. Stejně opojný a vtahující zážitek z rychlé jízdy jako doma s ovladačem v ruce vás před plátnem čeká jen ojediněle. Teprve v závěru přichází pár desítek vteřin jízdy, kterou neruší ničí slova, ale "jen" stále stejně divoký střih a burácející hudba.
Ve filmu prakticky není záběru, kterému by nedominovalo logo některé ze zapojených firem. Také proto akční scény - se zpomalenými záběry odlétávajícího štěrku a zapadajícího slunce - připomínají krátké reklamní spoty. K reklamě na auta a hry má blízko i vše ostatní. A to počínaje prologem, jenž stručně představuje japonského autora hry Kazunoriho Jamaučiho a označuje Gran Turismo za "nejvěrnější závodní simulátor na světě".
Neill Blomkamp si je tvrzením tak jistý, že zapojuje jen nezbytné minimum filmařské invence. Nejspíš správně usoudil, že s podobně proslulým produktem fanoušci do kin stejně přijdou. Nehledě na to, jak moc bude výsledný film průměrný.
Jde sice o potěšující posun ve vztahu Hollywoodu k hráčům, ale také o drtivé vítězství marketingu nad kreativitou.
Film
Gran Turismo
Režie: Neill Blomkamp
Falcon, česká premiéra 10. srpna.
