Sedmašedesátiletý Angličan celý život ztvárňuje chodící pohromu. Jako pan Bean nebo zvláštní agent Jejího Veličenstva Johnny English vlastní nemotorností vystavoval nebezpečí sebe i okolí. Zmar a ponížení zakoušeli také nešťastníci, kteří se ocitli pod palbou sarkastických šlehů jeho lorda Edmunda ze seriálu Černá zmije nebo policejního inspektora Fowlera ze situační komedie Tenká modré linie.
Zkázu kolem sebe rozsévá i Trevor Bingley, protagonista devítidílné komedie Včela na mušce, která je nově k vidění na Netflixu. Oproti dřívějším Atkinsonovým alter egům, na něž je spoleh jen co do zákeřnosti a sebestřednosti, to s druhými myslí dobře. Akorát je naprosto nepoužitelný. Manželka se s ním rozešla, nikdo jej nezaměstná. Nejspíš kvůli patologické roztržitosti. Ohřát si polévku, aniž by zapálil kuchyni, je pro něj výzva.
V úvodu první epizody obžaloba shledává Trevora vinného ze čtrnácti přečinů. Poškození cizího majetku, žhářství, nechtěné uvedení domácího mazlíčka do kómatu a tak dále. Na svou obhajobu omluvně zakoktá: "Byla tam ta včela."
Po této ochutnávce z orgií destrukce, jež budou následovat, se děj vrací o několik dní zpět. Trevor zrovna nastoupil do firmy Luxusní hlídání. Jeho prvními klienty jsou manželé vlastnící ultramoderní vilu. Mladí, zámožní a domýšliví příslušníci vyšší třídy mu svěřují klíče a přístupová hesla. Zatímco budou na dovolené, vyjukaný hlídač má dohlédnout na jejich majetek a fenu.
Již samotné obsazení Atkinsona dává tušit, že ani rozsáhlá sbírka umění, zahrnující originály od Vasilije Kandinského či Pieta Mondriana, ani první model vozu Jaguar E-Type zaparkovaný v rozlehlé garáži situaci nepřežijí bez úhony. Pokud vůbec. Interiér plný drahých obrazů, křehkých dekorací a přepychového nábytku se brzy změní v bitevní pole.
Trevor se zodpovědné funkce zhošťuje s elegancí slona v porcelánu. Sotva za majiteli zaklapnou dveře, rozbíjí první sošku. O chvíli později nedopatřením zlikviduje manuál s veškerými instrukcemi. Včetně kódu ke knihovně, do které právě vběhla fenka. Trevorovi nezbývá než zpoza skla zděšeně sledovat, jak pes cupuje na kusy vzácný iluminovaný rukopis.
Ano, hrdina je trochu nešika, ale zpočátku přece jen jedná s větší rozvahou než pan Bean nebo Johnny English, což byly v podstatě přerostlé děti s vysokým destruktivním potenciálem a nulovou sebezáchovou. Trevorovi se počáteční přešlapy daří vynalézavě napravovat, mimo jiné s pomocí kečupu a kusu látky vystřiženého z pohovky.
Dokonce zvládá volat své dceři Maddy, které slíbil společnou dovolenou. Na rozdíl od bývalé ženy jej ještě nezatratila. Pravidelné a láskyplné hovory otce s dcerou Trevora polidšťují.
Ňoumovitá, ale docela sympatická postava, rozhodně sympatičtější než vlastníci domu, však počáteční klid a příčetnost zanedlouho ztrácí. Na vině je antagonista seriálu - dotěrná včela. Vletěla do vily a nehodlá ji opustit. Trevor se jí rozhodne zbavit. Klidně s pomocí podomácku vyrobené bomby nebo plamenometu půjčeného od zahradníka.
Atkinsonův nešika si do nebohého zvířete projektuje všechna svá selhání. Přenesení viny na někoho jiného je patrně mechanismus, který mu znemožňuje vidět vlastní vady. Ve druhém plánu tak seriál skládá portrét muže neschopného sebereflexe a proměny. V tom prvním se odehrává souboj člověka s přírodou.
Kromě přírodních živlů zastoupených psem, včelou a ohněm Trevor zápasí s vyspělými technologiemi. Plně automatizovaná domácnost je ovládána specifickými gesty, která však dočasný podnájemník nezná. Jako mistři grotesky, od Charlieho Chaplina po Jacquese Tatiho, také Atkinson zakládá svou komiku na nápadné neshodě mezi člověkem a prostředím.
Z moderního světa symbolizovaného nevlídným sídlem, kde vše plní jasný účel a prakticky neexistuje prostor pro nenucenost, je zmatený. Technické vychytávky využívá po svém, ne v souladu s jejich účelem. Když jsou mu videohovory nepříjemné, znehybní mimické svaly a předstírá, že došlo k přerušení signálu. Včelu se snaží polapit i pomocí mikrovlnky nebo ručního šlehače.
Nechtěně anarchistickým počínáním nabourává řád, do nějž vnáší chaos. Svou neschopností podřídit se pravidlům místa mimoděk odhaluje, že fasáda spořádanosti, kultivovanosti a technické vyspělosti maskovala jeden velký podvod.
Gagy v novince nejsou srovnatelně propracované jako například v Mém strýčkovi od Jacquese Tatiho, k němuž se Atkinson odvolává a jenž se zčásti odehrává ve srovnatelně nepraktickém stavení. Cesta od přípravy vtipu k pointě, konkrétně třeba od psího lejna na podlaze k momentu, kdy do něj někdo spadne obličejem, je často příliš přímá a předvídatelná.
Tvůrci, mezi něž patří i Atkinson, vyjma výborného úvodu gagy moc nestupňují ani napříč epizodami, natož celou sérií. Většinu představených objektů nicméně alespoň jednou zapojí do hry a z jednoduché premisy, které by bohatě stačil formát krátkometrážního filmu, díky tomu vytěžili obstojné, byť ne závratné množství vtipů.
Ať však Trevor sáhne po jakémkoli nástroji, včela odolává a podobně jako monstra v hororech zas a znovu vstává z mrtvých. Vzhledem k její nezničitelnosti absentuje pocit, že by zápletka někam směřovala. Hrdinova neblahá situace připomíná spíš trenažér nebo videohru.
Víc než hon na včelu přispívají k pevnějšímu provázání epizod a zdání vývoje navracející se postavy, zejména místní policista, kterému Trevor předvede nezapomenutelnou performanci na téma "včela v kalhotách". Od strážce pořádku se zároveň dozvídá o profesionálním gangu lupičů, který ve vyprávění sehraje důležitou roli.
Dramaturgická stavba, jejíž zásluhou seriál nepůsobí jako pásmo autonomních skečů, je tak pečlivější než inscenace jednotlivých situací.
Scény jen vzácně dávají vyniknout Atkinsonově virtuózní práci s tělem. Jestliže v klasických groteskách představuje ústřední atrakci sám herec, snímaný v přehledných celcích, Včela na mušce humorného efektu obvykle dociluje střihem na detail či trikovými záběry. Plně digitální je pochopitelně i superodolná včela, jejíž hledisko kamera občas přejímá v zájmu větší vizuální dynamiky.
Postprodukční triky tvůrcům umožnily dovést Trevorovo řádění do takového extrému, že zprvu jakž takž uvěřitelná postava, která přinejmenším při komunikaci s dcerou a manželkou projevuje normální emoce, ve finále ztrácí kontakt s realitou. Už to není pouze muž nezdravě fixovaný na jednu zástupkyni blanokřídlého hmyzu. Stává se vyšinutým sadistou.
Komediálně vděčný kontrast člověka a objektů, které ho neposlouchají, přestává fungovat. Nelidsky působí obojí. Obdobně pozbývá smyslu rozdíl mezi karikaturním vykreslením manželů, arogantních snobů, a civilnějším Trevorem, s nímž pro nás bylo snazší soucítit. Všichni končí jako poněkud děsivé kreatury.
Požadavky na to, jak vážně hrdinu brát, jsou stejně nekonzistentní jako jeho chování. Dokáže vymyslet důmyslnou past s insekticidy nebo obelstít alarm, zároveň ale považuje kotoučovou pilu za ideální nástroj k proniknutí do útrob automobilu, jehož hodnotu pán domu chlubivě vyčíslil na dva miliony liber.
Když však pomineme nestálou logiku fikčního světa a snížíme své nároky, lze si Včelu na mušce užít jako odpočinkový návrat Rowana Atkinsona k tomu, co umí nejlíp. K přehnaným grimasám, legračním převlekům a bolestivým úderům páčidlem do kolena. Komediální geniality pana Beana nedosahuje a spíše než hlasitý smích budí lehké pobavení. I vtip založený na tom, že někoho kousne do zadku pes, ale pořád dokáže prodat tak, že vám při sledování není trapno. Nebo alespoň ne příliš.
Seriál
Včela na mušce
Tvůrci: Rowan Atkinson, William Davies
Seriál je k vidění na Netflixu.
