Když přišel Gunn poprvé k Marvelu, bylo to právě k rozpracovanému projektu Strážců galaxie, tedy prvnímu filmu s protagonisty mimo hlavní tým Avengers. Parta nepříliš známých podivínů připomínala tak trochu superhrdiny ze smetiště - mluvící stromek, obr, co nechápe vtipy, metafory a analogie, přisprostlý drzý zmutovaný mýval. Skoro jako kdyby někdo vysypal z košíku hračky pro hodně zlobivé děti.
Jenže autor se zázemím v anarchistických béčkových filmech na pomezí teenagerských komedií a brutálních hororů učinil to, co mu jde nejlépe. Nejenže přepracoval látku do životaschopného tvaru. Strážci galaxie v jeho podání se stali nejvtipnějším a nejpřekvapivějším marvelovským filmem.
Spíš než velké kosmické dobrodružství to byla epizodická vyprávěnka o partě vesmírných pobudů. Její autor jim uměl vtělit osobnost, díky níž nenechali diváky chladnými.
Teď těmto podivínům věnoval epické a emotivní finále, které od čtvrtka promítají česká kina. Jako by chtěl světu říci: nejen Avengers si zaslouží svůj obří opus. Přitom na něj málem nedošlo, režisér byl kvůli starým nekorektním tweetům na témata jako pedofilie od projektu "odejit".
Tím se Jamesi Gunnovi naskytla příležitost zkusit si podobný "trik" s oživením party trochu marných superhrdinů také u konkurenčního studia DC. Po zdařilém snímku Sebevražedný oddíl a z něj vycházejícího seriálu Peacemaker rovnou zakotvil u DC jako jeden z nových šéfů, co budou dohlížet na rozvoj celé, dosud spíše tápající franšízy. Mezitím byl ale povolán zpět Marvelem, a tak nyní dává patřičně velkolepé sbohem svým prvním superhrdinům, které přivedl na plátno.
Jednička Strážců galaxie z roku 2014 vděčila za mnohé ošoupanému charismatu herce Chrise Pratta v roli pozemšťana Star-Lorda, komické parodie na vesmírného kovboje a dobrodruha, který nicméně v průběhu série odhalil divákům traumata, jež si nese na bedrech. A právě s těmito vážnějšími motivy pracuje trojka.
Star-Lord neboli Peter Quill si před takřka dekádou hned v úvodu střihl tanečně akční číslo, aby jasně nastavil tón filmu. Ten se nesl v rytmu starých funkových a rockových písní. Právě výběr hudby byl pro režiséra Gunna vždy klíčový, jeho snímky trochu připomínají mixtapy - jde o šlapající směsice těch nejchytlavějších nápadů. Ostatně prastarý artefakt jménem audiokazeta byl Star-Lordovým jediným pojítkem s rodnou Zemí.
Zatímco zprvu se ale tančilo na Come and Get Your Love od kapely Redbone a úvod druhé části ságy patřil songu Mr. Blue Sky od skupiny Electric Light Orchestra, v trojce už není prostor na žádnou rozvernou funkovou basu.
V úvodu posledních Strážců galaxie zní akustická verze skladby Creep od Radiohead. Výběr hudby se posunul do alternativnější tvorby devadesátých a nultých let, čemuž odpovídá i nálada filmu. Ten začíná uprostřed zmaru a chaosu. Star-Lord neboli Peter Quill netančí, neboť je opilý pod obraz. A hlavním hrdinou se nečekaně stává protivný hašteřivý mýval Rocket, ten na první pohled nejméně sympatický člen týmu.
Právě jemu hned po počátečním útoku zlatého létajícího prosťáčka z mimozemské rasy říkající si Suveréni půjde o život a kolem záchrany parťáka se celý díl točí. Zatímco umírající mýval leží a čeká, zda přátelé přijdou na to, jak mu pomoci, režisér Gunn odhaluje, odkud se vzal tenhle tvor, jenž má pozoruhodné schopnosti týkající se ovládání a vytváření různých technologií od raket po zbraně.
Gunn tady připomíná své hororové kořeny. Do největší franšízy současného Hollywoodu ale nevnáší žádnou brakovou estetiku laciných krvavých efektů. Vzpomínka na doby, kdy byl Rocket pokusným tvorem v rukou šíleného vědce, má naopak nádech nejklasičtějších hororů od Frankensteina po Ostrov doktora Moreaua. Motiv pololidských zvířátek pak připomene i temné nálady komiksu Mlsoun předního kreslíře a scenáristy Jeffa Lemira.
Režisér ubral na fórcích a vzájemném špičkování, naopak do děje poměrně nabitého akcí vpravil dvě paralelní love story, z nichž jedna se týká právě zmutovaných zvířátek. Celá tato vzpomínková linie o chlupatých, kovem prorostlých zrůdičkách stojí na použití digitálních triků. O to větší zázrak, jak dojemnou a znepokojivou atmosféru vyvolává.
Svědčí o tom i články v amerických médiích varující, že film obsahuje scény týrání zvířat. Což může působit absurdně, když jde o počítačové výtvory, každopádně to dokládá přesvědčivost, s níž James Gunn umí "oživit" jakýkoli charakter natolik, až publikum nejen rozesměje, ale také rozpláče.
Marvel chce poslední fázi své tvorby postavit na padouchovi jménem Kang Dobyvatel, který má sice přesvědčivě kamennou a nečitelnou tvář herce Jonathana Majorse, ale v posledním snímku o Ant-Manovi se prozatím nepředstavil jako dostatečná osobnost schopná být důstojným protivníkem týmu Avengers.
Zato James Gunn ve Strážcích galaxie přichází s postavou Velkého evolucionáře, posedlým vědátorem toužícím stvořit utopii. Ve své směsi dětinskosti, posedlosti a velikášství je chvílemi takřka parodií podobných typů známých z filmů i literatury. V hlavě publika ale právě kvůli této svérázné šílenosti uvízne.
Akční závěr na palubách kosmických lodí i v otevřeném kosmu přináší takřka patetické poselství, že všechny - nejen ty vyšší - formy života stojí za to zachránit, ale Gunn emoce nikdy nenechá přetéct. A zatímco hrdinové nacházejí smíření uprostřed širého kosmického prostoru, nabízí se otázka, jak se jejich tvůrci povede v úplně jiném univerzu jménem DC.
Režisérovou první velkou zkouškou bude oživit nejprkennějšího z hrdinů Supermana, tedy toho, kdo filmovému uchopení po dekády zarytě odolává. Gunn tvrdí, že by chtěl stvořit takového Supermana, jehož chcete obejmout. Pro tvůrce, který umí podobně vřelé emoce vyvolat u oprsklé hromádky digitálních chlupů Rocketa, by to nemusel být nemožný úkol.
Film
Strážci galaxie: Volume 3
Režie: James Gunn
Falcon, česká premiéra 4. května.
