V tomto filmu padouch Thanos nechává rozpadnout polovinu lidstva včetně části Avengerů v prach. Bratři Anthony a Joe Russoovi, kteří režírovali minulý díl i nové Endgame, tím maximálně vyšponovali očekávání rozhodujícího střetu.
O to se pokouší mnohá filmová i televizní série. V tomto případě očekávání stojí na košaté desetileté historii filmových verzí slavných komiksů známé jako Marvel Cinematic Universe a na výborném předešlém snímku Infinity War.
Smutný, vtipný a bojovný. Jedno po druhém
Avengers: Endgame ve vyprávění postupují od beznaděje, smutku a melancholie přes patos odhodlání, nutný pro superhrdinský pokus o nemožné, až k bojové vřavě a katarzi.
První takřka hodinu sledujeme svět, ve kterém planeta ztratila polovinu lidstva. Ti, kdo zbyli, teskní po svých nejbližších, o které přišli. Smutek na sebe bere podobu rezignace, mstivého vzteku, slz, terapií nebo utápění se v alkoholu.
Film pracuje s mnoha zastřenými plochami a dostává se tím občas na hranu možností zobrazení ve 3D - například přeostření z postavy na postavu může být v trojrozměrném formátu pro diváky nepříjemné.
V další části se tým Avengers přes mnohé rozpory dává dohromady, aby se chopil poslední šance. Svěží energií od samotného začátku disponuje jedině nová hrdinka Captain Marvel v podání Brie Larsonové, která ale z filmu posléze takřka zmizí s tím, že má dost práce na jiných planetách.
Ve středu dění tak stojí především Iron-Man hraný Robertem Downeym Jr. a Captain America, kterého ztělesnil Chris Evans.
Druhá třetina Endgame je nejvtipnější, poskytuje největší prostor k jiskření mezi postavami, pro jejich pokusy a omyly.
Thanos, důstojné zlo
Znovusjednocený tým superhrdinů nakonec provede loupež času a dostává druhou šanci v boji o kameny nekonečna - první válku o ně vyhrál zlý Thanos. Sílu dramatu Avengers určuje právě silný protivník: Thanos hraný Joshem Brolinem.
Zvrásněný bůh smrti, nazvaný podle starořeckého boha smrti Thanata, je prostý vzteku a padoušských manýrů. Působí krutě i důstojně v tom, jak důsledně se snaží povést svou racionální a málo zpochybňovanou vizi: chce všechny planety ve vesmíru vyčistit o polovinu obyvatelstva, čímž prý umožní jejich rozkvět.
Přeživší polovina bytostí nese v Avengers: Endgame svou ztrátu v živé paměti, nemůže a nechce nadšení z tohoto "rozkvětu" sdílet. Což Thanose teprve vede k myšlence o ne polovičatém, ale úplném zničení života a teprve následném znovustvoření.
Třetí třetina filmu je tedy samozřejmě bitevní a příběh v ní graduje. Jde o válku armád všech živočišných a planetárních druhů, která připomene jak bitvu ve Spielbergově nedávném snímku Ready Player One: Hra začíná, tak válečné zakončení filmové trilogie Pán prstenů s podtitulem Návrat krále v režii Petera Jacksona.
Ze střídačky na bitevní pole
Pokud popisujeme Avengers: Endgame ve třech třetinách jako hokejový mač, je namístě říct, že spousta postav do hry naskakuje jen na několik střídání. V některých případech jsou nasazeny účelově, na jedinou bitku se soupeři. Na ledě se ani nezahřejí.
Jindy jejich krátké spojení ve scéně působí evidentně účelově - jako například na okamžik zformovaná dívčí úderka.
Endgame je galerií postav, se kterými je třeba se rozloučit. Ale ty figury za sebou mají dlouhou historii a mnohdy i samostatné filmy. Takže byť v Endgame představují letmo načrtnutou součást týmu nesourodých, ale silných hrdinů, které spojuje naděje, pro diváky znalé kontextu mají výchozí pozici a hloubku.
Avengers: Endgame
Režie: Anthony Russo, Joe Russo
Falcon, česká distribuční premiéra 25. dubna
Avengers: Endgame bude právě kvůli soustředění na postavy a jejich následný odchod - s klidným svědomím, že se problémům postavily čelem, když bylo potřeba - srdcovou záležitostí pro ty diváky, kteří s protagonisty prožili předcházejících 21 filmů od Marvelu.
Pro ty, kteří by k němu přišli jako k prvnímu seznámení s Avengery, asi snímek nebude příliš přehledný. I nováček musí ale ocenit, jak se režisérské dvojici podařilo i do poměrně netradičně vystavěného filmu zakomponovat všechny potřebné elementy. A provést diváky 182 minutami nejen k závěrečným titulkům, ale především k emocím naděje, vítězství i nenávratných ztrát.
Autor je redaktorem Českého rozhlasu Vltava.
