Lidé uvěznění v podivných hrách a labyrintech jsou populárním kinematografickým tématem. Boj o přežití se line hororovou sérií Saw, řadou filmů pro náctileté Hunger Games, ve vynalézavějších podobách s tématem pracuje japonský snímek Battle Royale.
K nejnovějším přírůstkům patří americký horor Lov, který vloni provokoval premisou, kdy zazobaní liberálové masakrují konzervativní „vidláky“. Všude tady jsou lidé zbaveni práv pro potěchu zvrhlých či bohatých. Stávají se kořistí a mnohdy také aktéry zvrácené reality show.
Tvůrci devítidílného seriálu Hra na oliheň oblíbené ingredience využili, dali jim ale přitažlivější, vypiplanější formu. Načančaný design tu nelahodí jen oku, je součástí konceptu.
Budižkničemu Ki-hun se účastí v tajemné hře rozhodne vyřešit své dluhy a neschopnost čelit jim jinak než sázením na dostihy. Stejně jako dalších 455 účastníků netuší, co ho čeká. Probuzení ve strohých, geometricky precizně uspořádaných prostorech, kde se o protagonisty starají muži v růžových kombinézách a maskách, nevěstí nic dobrého. Ale vidina astronomického výdělku rychle zaplaší obavy.
Záhy se ukáže, že riziko je nejvyšší možné: hraje se o život. Ale také o nepředstavitelnou sumu v desítkách miliard wonů.
Jihokorejští tvůrci už od konce 90. let minulého století vynikají divokým mícháním žánrů ve vizuálně opulentním kabátě, jak vědí nejen tamní diváci, kde má domácí produkce obří podíl na návštěvnosti, ale též návštěvníci mezinárodních festivalů, na nichž tato díla sbírají ceny.
S oscarovým snímkem Parazit se loni korejský um dostal k očím mnohem širšího publika. A v podobném duchu nyní působí Hra na oliheň na desítky milionů uživatelů Netflixu, pro něž se seriál stal nejúspěšnějším neanglicky mluveným pořadem a jedním z nejsledovanějších vůbec, s potenciálem stát se absolutním číslem jedna této videotéky.
Rychlý spád, akce, napětí a silné emoční zvraty podporují přitažlivé scény uprostřed labyrintů, které vypadají, jako by vizuální hříčky kreslíře M. C. Eschera někdo přetvořil na kulisy dětského pořadu v pestrých, ale pastelově tlumených barvách. Přitom jde o prostředí, kde vládnou krutá, byť spravedlivá pravidla. A právě díky podobným paradoxům je seriál chytlavý.
Rozmach jihokorejské ekonomiky i kinematografie v uplynulých dekádách vedl mimo jiné k popularitě romantických komedií, které nekriticky dávají na odiv luxus a design.
Hra na oliheň pracuje s podobným pozlátkem. Jenže tentokrát jsou nejen bohatí, ale celý společenský systém generující podobný přepych předmětem ostré palby. A za dokonalým designem herního prostředí se skrývá sarkastická povaha hry, jež ilustruje, jak moc dokážou peníze ovládat lidskou mysl.
Většina hráčů se dostala do takové spirály dluhů, že i po odhalení pravidel "na život a na smrt" a vstřebání prvotního šoku dobrovolně pokračují. V podmínkách, které jsou v jistém ohledu zcela férové. Ovšem takový je i zákon džungle. Ale možná jen v takových zvířecích podmínkách se odhalí, jakou má kdo povahu.
Hra na oliheň ve vrcholně estetizované, o poznání jízlivější podobě odhaluje to, co už dávno známe jak ze sociologických experimentů, tak z reality show typu Robinsonův ostrov. Lidé se v extrémních podmínkách rychle zbaví sociálních návyků, morální zákony okorají v podobně kvapném tempu.
Daný efekt ještě umocňuje fakt, že jde o modifikace her známých z dětských hřišť. A účastníci se na jedné straně vracejí do dávných vzpomínek, na té druhé má výhra i prohra tak fatální povahu, že se samotný princip hry jako férového systému převrací v pravý opak: v touhu po vítězství za jakoukoliv cenu.
Tvůrci nejsou vždy zcela důslední v tom, jak celý mechanismus funguje, jak mohl zůstat neodhalen a podobně. Někdy ztřeštěný nápad převáží nad logikou a především v závěru už je kritika vykořisťování slabých znuděnými boháči až příliš očividná.
Samotný základ, v němž jde o konkrétní rozhodování jednotlivců v každém daném okamžiku, ale udrží Hru o oliheň v dostatečně fascinující poloze. V ní sledujeme, jak se vynalézavost a týmová hra rozpouštějí, jak přicházejí pletichy a úkladné tahy, za nimiž není jen etická otupělost, ale často prostá nutnost.
Nakonec je ten seriál o něco elegantnější než hloubavý. Ve schopnosti spojit brutalitu s obřími erupcemi emocí i nápadů však dovede především na diváky neznalé jihokorejské filmové či seriálové produkce zapůsobit jako nečekaný šrapnel. Takový, který do vás zasekne střepiny z blyštivého zlata.
Hra na oliheň
Režie: Hwang Dong-hyuk
Seriál je k vidění na Netflixu.
