Recenze - Člověk nemusí mít nijak zvlášť vyvinutý šestý smysl, aby mu zápletka o chlapci, který vidí mrtvé lidi, nepřipadala trochu povědomá. Malý Norman ale nebude pomáhat Bruci Willisovi najít celkem nečekané řešení jeho existenciální krize. Má totiž na starosti mnohem zábavnější problém. Ve městě začala řádit čarodějnice a skupina dávno mrtvých otců zakladatelů povstala z hrobu.

Norman a duchové je nový projekt amerického animačního studia Laika, které se specializuje na ruční loutkovou animaci. U této společnosti nepřekvapí, že spojuje rodinnou animovanou podívanou s mordbidními a hororovými prvky. Ústřední osobností Laiky založené v roce 2005 byl totiž Henry Selick, režisér slavné Noční můry před Vánocemi. Ostatně první větší zakázkou studia byla práce na loutkovém muzikálu Mrtvá nevěsta, za kterým stál producent Noční můry před Vánocemi Tim Burton.

Foto: Aktuálně.cz

Jde to i bez Selicka

Nejslavnějším filmem samotné Laiky je ovšem Selickova adaptace hororové pohádky Neila Gaimana Koralína z roku 2009. Po jejím dokončení ovšem Selickovi vypršela smlouva se studiem a vedení Laiky odmítlo produkovat jeho následující film. Selick proto se studiem přerušil spolupráci. Norman a duchové je první celovečerní film Laiky po jeho odchodu, napsaný a spolurežírovaný debutujícím Chrisem Butlerem, který dělal storyboardy k Mrtvé nevěstě a Koralíně. Studio s ním zjevně chce ukázat, že umí točit rodinné hororové animáky i bez Selicka.

A v podstatě se mu to daří. Norman a duchové totiž postrádá ponurou romantickou melancholii typickou pro Burtonovy a Selickovi filmy o příšerách, které touží po lidském štěstí. Spíš se drží americké tradice haloweenského koledování, ze které dlouhodobě žijí dětské animáče jako Scooby-doo nebo Hrabě Káčula. Vyžívá se v groteskních legráckách jako je skotačící duch rozpůleného psa, ztuhlá páchnoucí mrtvola křečovitě svírající v rukou pohádkovou knihu nebo ohnilý zombie hladově se šourající za nejbližším čerstvým mozkem.

Proto tu trochu jinak působí i odkazy na jiné filmy pro dospělé, které najdeme v mnoha dalších animovaných snímcích, kde obvykle mají pobavit dospělé diváky. Naproti tomu Norman a duchové se odvolávají na naprosté žánrové klasiky jako Halloween nebo Pátek třináctého, na které musí každý pilnější nadšený halloweenský koledník dřív nebo později narazit.

Foto: Aktuálně.cz

Dětem, které mají alespoň trochu smysl pro hřbitovní humor, se Norman a duchové bude velmi pravděpodobně líbit. Přes celý arzenál prvků převzatých z hororových filmů „pro dospělé" se snímek navíc rozhodně nesnaží budovat atmosféru úzkosti, šílenství nebo sadismu, takže není pro děti nijak zvlášť nevhodný.

Výchova dospělých diváků

Naopak v některých ohledech je až zbytečně krotký. Zatímco dětem dává prostor užít si přehlídku zábavných mostrozit, rodiče může chlácholit, že to přeci jen v jádru je tradiční pohádka, kde nakonec každý dostane, co si zaslouží, rodina drží pohromadě a všichni se mají víceméně rádi. Jestli je Norman a duchové v něčem rozpačitý a nedotažený, pak právě v téhle „výchovné" linii, která ale paradoxně má šanci oslovit spíš dospělé než dětské diváky.

Foto: Aktuálně.cz

Film totiž není jen příběhem o přízračných vizích na záchodě a nemrtvých parašutistkách napíchnutých na větev stromu, ale pokouší se také o moralizující vyprávění o outsiderech opovrchovaných a nenáviděných společností. To, že Norman vidí duchy, z něj dělá vysmívaného podivína a později, když na město dolehne kletba čarodějnice, také terč iracionální nenávisti davu. Na první pohled se může zdát, že se Norman podobá filmům Tima Burtona, které také vyprávějí o pohnutých osudech těch, kteří se odlišují.

Jenomže Burtonova díla líčí smutek z toho, že ti „jiní" z různých důvodů musejí stát mimo svět těch „stejných". Nejsilněji to vyjadřuje Střihoruký Edward, ale podobnou melancholii najdeme i u Mrtvé nevěsty, která nemůže prožít lásku se svým živým manželem. Proto jsou také světy Burtonových filmů silně stylizované, jsou to světy ponořené do smutku, takové, tak jak je vidí jejich hrdinové.

Norman se ale od Edwarda, mrtvé nevěsty a dalších hrdinů Burtonových filmů liší tím, že není monstrem. Otázka ale je, kým má být. Na jednu stranu ho film ukazuje jako docela obyčejného kluka, který je osamělý, většina spolužáků se mu posmívá a jeho rodina nemá pochopení pro jeho fanatickou zálibu ve filmovýh hororech. Na druhou stranu ale vidí duchy, což ho uvrhá do řady velmi trapných situací, a navíc zjistí, že není jediným podobně postiženým jedincem a že s dalšími takovými městská komunita nezacházela právě v rukavičkách. A právě Normanovo dobrodružství s čarodějnicemi ukáže, že bychom měli takovéto „jiné" jedince brát vážně a důstojně.

Foto: Aktuálně.cz

Problém ale je, že Norman se tu nenápadně drolí do dvou docela odlišných postav - osamělého kluka, který s morbidním zájmem sleduje brutální horory, a dítě, které dokáže skutečně komunikovat s mrtvými. Není těžké si domyslet, proč Norman každou z daných vlastností má. Na horory kouká proto, aby se s ním identifikovali diváci filmu, a s mrtvými mluví kvůli tomu, že je to základní prvek rozpohybovávající celou zápletku. Ale ve snímku jsou obě vlastnosti použité, jak se to autorům zrovna hodí, aniž by je tvůrci nějak smysluplně provázaly dohromady a tím zcelili Normanovu postavu i samotné vyznění filmu.

Pro samotné vyprávění vlastně není vůbec důležité, že Norman kouká na horory, a jeho paranormální schopnost zase nijak zvlášť nezasahuje do jeho povahových vlastností.

Jak vnímat zásvětí?

Co je horší, nemáme pak jasno v tom, jak si vlastně přebrat morální sdělení filmu. To je samo o sobě poměrně kuriózní - doslova říká, že když máme syna, který je přesvědčený, že s námi v domě bydlí naše mrtvá babička, máme se pokusit mu to uvěřit a začít s tou babičkou mluvit. Jestli tohle poselství nějak souvisí s dětmi koukajícími na horory nebo s osamělými podivíny, není tak docela jasné.

Norman a duchové tak zapadá mezi rodinu současných animovaných filmů, které jsou obdivuhodně animované (ruční práce loutkových animátorů Laiky je tak precizní, že modeluje i pohybující se ústa jednotlivých postav) a dokáží diváka zabavit a strhnout, ovšem jen do té doby, než o nich začne přemýšlet. Lorax nás nabádal, abychom chránili přírodu, která ve filmu vypadá jako dokonale umělohmotný výběh pro My Little Ponies, Pixarovská Rebelka nechala hlavní hrdinku vzbouřit se proti sešněrované morálce její matky a pak ji znovu s drobnými výhradami dobrovolně přijmout, Norman a duchové začíná u sledování brakového hororu a končí přijetím existence posmrtného života.

Pokus Laiky přejít od Selickovy romantické ponurosti k řízným makabrózním gagům je sice sympatický, ale možná by to chtělo trochu méně nedomyšleného mudrování a trochu více strašení.