Recenze: Rebelka válčí s matkou přímočaře a vypiplaně

Radomír D. Kokeš
29. 8. 2012 15:25
Rebelka je podobně jako většina pixarovských snímků postavena na síle tématu
Foto: Falcon

Od premiéry Rebelky, nejnovějšího snímku kdysi bezmála kanonizovaného animátorského studia Pixar, uběhly takřka dva týdny. Tento text budiž proto spíše analytičtějším zamyšlením nad filmem samotným, nad jeho pozicí v souvislostech současného animovaného filmu, a zároveň v kontextu tvorby vlastního studia. Ačkoli se totiž Rebelka dílem odchyluje od vzorců, které jsme si navykli s pixarovskou poetikou spojovat, dokáže být podobným způsobem ozvláštňující, byť spíše v rovině tématu a postav než v rovině světa.

Světy…?

Výjimečností pixarovských filmů dlouhou dobu byla schopnost nabízet značně ozvláštňující pohledy na určité aspekty našeho světa, založené na principu: „Co kdyby?" Co kdyby hračky žily mimo lidskou pozornost své vlastní životy, které se radostmi, problémy a proměnlivými vztahy nijak zvlášť neliší od životů našich? Co kdyby existovala organizace příšerek tyjící z dětského strachu? Co kdyby superhrdinové byli konfrontováni s běžnými úskalími maloměšťáckého života, pubertou a krizí středního věku?

Rebelka z tohoto vzorce vypadává, nenabízí žádné nové světy a zapouští svůj příběh do existujících norem pohádkových světů. Využívá k tomu obvyklé rekvizity: středověké prostředí (skotské), krále, královnu, námluvy, princeznu, čarodějnici, bludičky a velké hrady. Princezna je individualistická a sobecká, má si vybrat ženicha z aristokratických synků (do jednoho jsou tupci), což nechce a raději by svobodně střílela z luku. Ovšem musí dospět, přijmout zodpovědnost a pochopit pravé hodnoty.

Ano, Rebelka v některých ohledech připomíná nedávné (vynikající) animáky Na vlásku či Jak vycvičit draka: dospívání, vztahy mezi dětmi a rodiči, nalezení svého místa ve světě, pohádkové prostředí a akční scény. Už vidím ty litanie, jak se Pixar rozpustil v požadavcích disneyovského molochu a ztratil tvář. Tento předpoklad je ovšem značně krátkozraký a časté srovnání s filmy Na vlásku i Jak vycvičit draka zavádějící a povrchní. Rebelka je totiž opět vypiplaný, ozvláštňující a v řadě ohledů odvážný film - a skrznaskrz „pixarovský".

Poetika Pixaru

Foto: Falcon

Každý film si lze rozložit na tři úrovně: styl, vyprávění/příběh a téma. Pixar nikdy nebyl nijak zvlášť revoluční v tom, že by libovolnou z těch úrovní vybočoval z běžných norem hollywoodského filmu - tak v čem byl výjimečný a v čem je výjimečná Rebelka? Pokud budeme na Pixar nahlížet jako na kolektivního „autora", vždycky natáčel filmy, jako by byly hrané. Animace mu umožňovala lépe vyprávět o jiných světech, o nichž by hraný film vyprávět nemohl. Nedeformovala témata, rozšiřovala tvůrčí možnosti…

Pixarovské filmy byly vzrušující především v tom, že poskytovaly stejná potěšení jako hrané filmy, ale lépe - za posledních deset let nebylo v hollywoodském filmu natočených mnoho lepších akčních scén než „prcek běží po vodě" z Úžasňákových, dramatičtějších okamžiků než hračky držící se za ruce v Toy Story 3 nebo (v dobrém slova smyslu) efektivnějších kýčů než úvod Vzhůru do oblak. Divák nepřemýšlí o tom, že je to skvělá animovaná zábava, zcela odlišná od hraných filmů, ale že jsou to skvělé figury, skvělý příběh, skvělý svět.

To se vám u Madagaskaru, Doby ledové, Na vlásku a vlastně ani u Jak vycvičit draka nestane, jsou eliptičtější, sebeuvědomělejší, animace je atrakcí samotnou o sobě - ve vztahu animace-příběh vítězí animace, kdy příběh je nástroj, animace cíl. Nemusí to nutně znamenat, že film bude reprezentovat jen jednu z těchto poloh - Lví král třeba staví na tom, že se mezi těmito mody pravidelně přepíná a vzájemně se umocňují. Ovšem Pixaři snad s výjimkou Aut vždycky kladli důraz na příběh a téma, animace byla nástroj.

Youtube video
Youtube video | Video: youtube.com

U pixarovských filmů je jednoduchá rovnice: maximálně neviditelný styl podporuje příběh a celý příběh je podřízen tématu. Explicitní významy pixarovských animáků nejsou náhodná poučení na konci, jsou to složitě vystavěné hodnotové systémy, které se budují od první do poslední minuty - přátelské vztahy, rodinné vztahy, společenské vztahy (málokdy čistě milostné vztahy, to jsou spíš nástroje k vedení příběhu). Nejslabší pixarovské filmy nejsou hůře vyprávěné než jiné, ale mají slabší hodnotovou základnu (např. Vzhůru do oblak, Auta).

Možná předchozí odstavce připadají na text o Rebelce poněkud obecné. Byl však podle mě nezbytný k tomu, abych vydělil pixarovskou poetiku od (zevšeobecněné) poetiky hollywoodských animovaných filmů, a zároveň abych na základě toho mohl vysvětlit, proč je Rebelka tak podnětný film - i když se může jevit, že vlastně vychází vstříc spíše animákům jiných studií než Pixaru. I ona je totiž celá vystavěna na síle tématu: vztahu mezi matkou a dcerou.

Matka a dcera

Na kolik si vzpomenete animovaných filmů o vztahu mezi matkou a dcerou? Jistě, Na vlásku - ovšem tam je to nástroj pro k vyprávění milostného příběhu. Skutečná matka se souží a teskní po ztracené dceři. Falešná matka je karikatura, čarodějnice využívající kouzelnou sílu princezniných vlasů - a hrdinčin vztah k falešné matce je rozbit prostřednictvím milostného vztahu, který se díky tomu může rozvíjet a hrdinka dospívat. Vztah mezi matkou/"matkou" a hrdinkou je motiv posouvající příběh dopředu.

Přiznám se, nikdy jsem nebyl dcerou. Nemohu tedy „mimeticky" posoudit, nakolik je zobrazení proměňujícího se vztahu mezi osobností dcery a osobností matky v Rebelce „pravdivé" (už proto, že matek a dcer je docela dost, takže nelze předpokládat jeden model vývoje, což je dobře, protože pak by byly ty matky a dcery dost nudné a zaměnitelné, a to bychom asi nechtěli). Mohu ovšem posoudit, nakolik soudržně je v tomto filmu vystavěn, a jak je toho dosaženo pomocí příběhu.

Foto: Aktuálně.cz

Na rozdíl od filmu Na vlásku je tu příběh nástrojem k rozvinutí všech úrovní vztahu - hodnotového systému matky, hodnotového systému dcery, infantilních mužských postav stojících mimo tyto hodnotové systémy. Příběh Rebelky je vskutku jednoduchý - dcera se nechce vdávat, nechá si poradit od čarodějnice, čímž provede hloupost a musí ji odčinit. Jenže on nemohl být komplikovanější, aniž by se rozbila významová jednota filmu, v němž jsou velké pasáže věnované dlouhým konfrontacím dvou dam, a příběh je umožňuje inscenovat.

Pokud platí, že hollywoodské filmy jsou vyprávěné především skrze vývoj svých postav a proměn jejich cílů, je navzdory svému názvu Rebelka příběhem o dvou protagonistkách, jejichž cíle jsou nejdříve v rozporu a posléze se spojí. Zároveň platí, že ani jedna z nich se nevyvíjí, aniž by se nevyvíjela ta druhá (jde o boj rozdílů, podobností a paralel). Chlapi jsou ve filmu vlastně jen proto, aby tvořili komunikační kanál (otec), rozběhli konflikt (tři nápadníci), demonstrovali sílu ženské autority (tři šlechtici) nebo posunuli vyprávění dál (tři sourozenci).

Film funguje na principu klasické čtyřaktové struktury vyprávění: „úvod" filmu srovná odlišné hodnotové systémy obou dam, „komplikace děje" je v návaznosti na vdavky postaví proti sobě, „vývoj" je nutí spolupracovat a hledat místo rozporů styčné plochy obou systémů (kdy jedna se snaží pochopit druhou) a „vyvrcholení" využije všechny motivy, které film v průběhu nabídnul. Rebelka tento vztah nerozvíjí jako jednoduchou formuli, ke které se musí dojít, ale jako komplikovaný proces, který se na konci nezastaví, pouze dospěje do další fáze.

Youtube video
Youtube video | Video: youtube.com

Už kvůli tomu je Rebelka nejen výborný, ale zejména se vším všudy pixarovský film, který sice tentokrát nevytváří alternativu našeho světa, nicméně do popředí staví z hlediska hollywoodských norem nestandardní hodnotový systém a tomu vše podřizuje. Od norem klasického příběhu se koneckonců odchyluje i v tom, že v žádném ohledu nenaplní divácká očekávání milostného příběhu. Běžný model vývoje by spočíval v tom, že si Merida najde chlapa někde jinde, vysvobodí zakletého prince, promění bludičku ve švarného jinocha - a to se nestane.

(Zákeřně) sevřený film

Úskalí Rebelky je však v tom, jak systematicky je motivicky i rytmicky vystavěná, takže působí paradoxně strašně jednoduše a samozřejmě. Dokonale u ní platí, že klasické hollywoodské filmy jsou filmařsky neviditelné, jako by vám příběh doručovaly automaticky bez jakýchkoli překážek - a dosahují toho nesmírně komplikovanými a zcela nepřirozenými postupy. A u Rebelky to platí o to víc, že na rozdíl od jiných pixarovských filmů nevyvolává úžas svými světy (podmořským, superhrdinským, hmyzím, postapokalyptickým).

Foto: Falcon

Ve skutečnosti jde však o jeden z filmařsky nejvypiplanějších filmů (v naplňování klasického hollywoodského řemesla) poslední doby, ve kterém opravdu každý motiv nakonec zapadne do svého místa ve skládačce filmového systému - a ještě je nějak paralelně vztažen k motivu jinému (medvědi, hrdinské historky, gobelíny, legendy, bludičky, náhodně pronesené věty) či slouží jako leitmotiv rozvíjený celým filmem (luk na stole). Schválně, až Rebelku (znovu) uvidíte, zkuste se soustředit na to, jestli se ve filmu objeví nějaký výraznější prvek, který později nenajde jasné uplatnění za prvé v příběhu, za druhé v tématu vztahu matky a dcery.

Během závěrečných titulků je dokonce ještě kratičká scéna, která dohraje motiv, na který jste pravděpodobně v té době už dávno zapomněli. I písničkové pasáže mají velmi jasnou funkci (rozvíjejí představu o hodnotovém vidění postav a oddělují významově různé části vyprávění). Někomu může připadat důsledné využívání motivů a variace stejných situaci (útěk z hradu) až otravné, ale tyto dodávají filmu rytmus a pokaždé nějak rozvíjejí, co bylo řečeno či ukázáno předtím.

Vezměte si třeba čtyři výjezdy z hradu - dvakrát vyjede Merida sama a dvakrát s matkou. Merida sama vyjede na začátku a na konci (úvod a vyvrcholení), s matkou ve druhé a třetí čtvrtině (komplikace děje a vývoj), přičemž vždy jsou tyto výjezdy k sobě významově paralelní a zásadně posouvají povědomí o vnitřní povaze postav (v extrémním kontrastu jsou dva Meridiny výjezdy). Podobně by bylo možné uvažovat i o jídelních scénách, kde se podle mě vyvíjí i způsob, jakým jsou natočeny (ale to je pouze domněnka, musel bych si to ověřit).

Jak jsem řekl na začátku, styl filmu se výrazně podřizuje vyprávění příběhu a vyprávění se podřizuje tématu. Ve filmu je jen jedna scéna, v níž styl vystupuje do popředí - když vidíme „kulešovovský" rozhovor Meridy s matkou, který je precizně sestříhán záběrem/protizáběrem a návazností pohledů. Matka ale ve skutečnosti mluví s manželem, zatímco Merida s koněm. Stylisticky výrazné řešení ale opět slouží tématu - vidíme významově důležitou hádku matky s dcerou, ke které ale nemůže v tu chvíli dojít, protože spolu nejsou schopny mluvit.

Rebelka vlastně není pohádkou, ale funguje ve vztahu k ní podobně jako Úžasňákovi v relaci k bondovským a komiksovým schématům či Hledá se Nemo k road movie a útěkářským-vězeňským dramatům. Pohádkové rámce (prostředí, rekvizity, motivy) prostě využívá jako instrument k tomu, aby mohla vyprávět o vztahu mezi matkou a dcerou, což dělá precizně, jakkoli se nelze ubránit dojmu, že v porovnání s filmy Hledá se Nemo nebo Úžasňákovi vede důsledná snaha o stoprocentní naplnění konceptu k lehkému pocitu až přílišné přímočarosti.

Rebelka
Brave
Žánr: Animovaný, Dobrodružný, Pohádka
Režie: Mark Andrews, Brenda Chapman
Obsazení: Kelly Macdonaldová, Billy Connolly, Emma Thompsonová, Julie Waltersová, Kevin McKidd, Robbie Coltrane, Craig Ferguson, John Ratzenberger
Délka: 100 min
Premiéra ČR: 16.08.2012

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Jaké jsou filmové novinky?

 

Právě se děje

před 5 hodinami

Biden se pustil do boje se změnami klimatu, zastavil pronájem půdy k těžbě ropy

Americký prezident Joe Biden ve středu podpisem exekutivních příkazů zahájil realizaci svého plánu postavit se změnám klimatu a učinit z "klimatické krize" téma pro velkou část federální vlády. Nařídil například ministerstvu vnitra, aby v co největší míře pozastavilo uzavírání nových smluv o pronájmu federální půdy k těžbě ropy a plynu. Podle nového šéfa Bílého domu Spojené státy nemohou v souvislosti s ekologickými výzvami dál otálet.

Americká média před vystoupením prezidenta psala o zahájení "frontálního útoku" proti klimatickým změnám nebo o rychlém startu ambiciózního projektu nové administrativy. Během povolebního přechodného období Biden avizoval například rozsáhlé investice do "zelené infrastruktury" včetně vyčlenění dvou bilionů dolarů (43 bilionů Kč) na projekty kolem obnovitelných zdrojů.

Prvními konkrétními kroky na cestě za klimatickými cíli je sada dekretů, které podle Bidena pomohou nejen snížit emise skleníkových plynů, ale i vytvořit nová pracovní místa. Média si všímala především ohlášené "přestávky" od nových pronájmů federální půdy či pobřežních vod k těžbě ropy a zemního plynu. S tímto krokem se pojí také "důkladná revize" všech existujících nájemních kontraktů souvisejících se zpracováváním fosilních paliv.

Zdroj: ČTK
Další zprávy