Praha - Temný rytíř z Gothamu byl vždy vnímán jako „jiný" komiksový hrdina. Jaksi lepší, protože temnější, hlubší, lidštější. Mnozí ho dnes považují za výtvor reagující na dušínovského Supermana, který vzniknul, aby posunul dál laťku žánru. Ve skutečnosti se oba hrdinové do své zhruba nynější podoby zformovali s odstupem pouhých dvou let - Muž z oceli se zrodil v roce 1937, takže nemůžeme dílo Boba Kanea a Billa Fingera (1939) považovat za jeho následovníka, ale souputníka a konkurenta od samého počátku.
Čtěte také
Recenze: Temný rytíř povstal a prohrál. Ale hrdě
Temný rytíř musí uspět. Nolan využívá své dobré pověsti
Batmánie utočí. Temný rytíř se vrací a má i syna
I proto oba superhrdinové zažívali podobné porodní bolesti. Jen u Batmana byly vzhledem k jeho psychologičtější povaze mnohem viditelnější. Po zlaté éře komiksu přišly šílené pokusy o oživení, z nichž sidekick Robin je ten nejvkusnější doplněk. Traumatizovaný Bruce Wayne pronásledující démony minulosti kvalitativně klesl z dnešního pohledu na nepochopitelné dno, jak si tenkrát žádaly trendy. Nechvalně kultovní seriál z šedesátých let s Adamem Westem v čele byl tak směšně špatný, že ho nejde ani pořádně zparodovat, protože už sám o sobě působí jako uhozený nesmysl, který nemohl být myšlen vážně. Nejspíš ale byl.
Burtonovy komplexy
Raději se ohleduplně přenesme do druhé poloviny osmdesátých let, kdy se Bruce Wayne díky kultovní vizi Franka Millera (především v sešitu Rok jedna) dočkal nutného očištění. Na Westa začali fanoušci pomalu zapomínat, tak si studia řekla, že si netopýří muž zaslouží další šanci i ve filmu.
Producenti si ze všeho nejdřív pojistili Jacka Nicholsona. Slavný herec s pověstí tak trochu primadony byl největší sázkou na jistotu, jakou si mohli přát. Místo klasického platu mu dokonce přislíbili procenta z tržeb, takže si nakonec připsal sumičku, jakou by mu dnes mohl závidět i Johnny Depp. Až pak přišli na řadu ostatní.
Nicholson byl sázkou na jistotu největší, ale také v podstatě jedinou. Ani ne třicetiletý podivín Tim Burton měl za sebou pár malých divných filmů a zdá se nepochopitelné, jak se vůbec za kormidlo projektu dostal právě on. Buďme za to ale rádi. Přestože se o Nolanovi s oblibou říká, že komiksový žánr posunul dál, tak i kdyby nešlo o pouhé přehánění fanoušků, oproti Burtonově přínosu jde o pouhý krůček. Mnoho z prvků, které dnes považujeme za samozřejmé a které jsou následovány většinou adaptací komiksu, se poprvé objevilo právě u Burtona.
Do té doby poněkud vysmívaný žánr vyrostl ve žhavé zboží. Přestože se fanoušci komiksu po obsazení Michaela Keatona bouřili, nakonec si ho zamilovali. Batman se stal nevídaným hitem, vydělal celosvětově 411 milionů dolarů. Což se rovná dnešním 760 milionům, 16 miliardám v českých korunách. V tehdejším ještě ne zcela otevřeném světě šlo o velkolepý výsledek.
Přitom máme co do činění s velmi osobitým filmem, ne nějakou ždímačkou vstupného. Tiše vyhlížející Burton mu vtiskl hlasitou podobu sobě vlastní. Bruce Wayne vystupuje jako extrémně zakomplexovaný člověk, který až se schizofrenní přesvědčivostí po navlečení kostýmu mění vystupování i povahu. Celý Gotham je pojat pouze coby panoptikum narušených postav, z nichž některé stojí na straně dobra, jiné zla.
Ďábelský Nicholson si podle vlastních slov velmi užíval Jokerův nechutný humor, ale nejcyničtějším se na snímku stává právě celkové pojetí světa stylizovaného do podoby temného komiksu, kde vaše komplexy nabudou hmatatelných podob. Změní vás nejen uvnitř, ale i na povrchu.
Ve stejném, možná ještě extrémnějším duchu se nese i dvojka, představující neodolatelnou Catwoman (Michelle Pfeiffer) a slizkého Tučňáka (Danny DeVito). Burtonův smysl pro humor nechal Batmana bojovat o osud města uprostřed vánočních svátků, kdy pohodová prázdninová atmosféra a všudypřítomné ozdoby staví nejednoznačné postavy do ještě většího kontrastu.
Schumacherova kocovina
Burton měl v sérii pokračovat, ostatně postavu Harveyho Denta si opatrně připravoval od prvního dílu, nakonec ale ustoupil do pozice (ne moc) výkonného producenta. Stejným nepochopitelným zázrakem jako kdysi on se nyní do čela postavil Joel Schumacher, aby nám dvakrát připomněl, že Westovy časy nejsou pryč zase tak nenávratně, jak jsme si mysleli.
Ještě Batman navždy, kde Bruce s tváří Vala Kilmera za pomoci Robina (Chris O'Donnell) čelí Hádankáři (Jim Carrey) a Two-Faceovi (Tommy Lee Jones) nabídl snesitelný zážitek, ale následující Batman a Robin s Georgem Clooneym, Arnoldem Schwarzeneggerem, Umou Thurman a jakýmsi anonymním kulturistou v roli Banea ničí mozkové buňky každou vteřinou. Snímek se dodnes vyjímá na seznamech nejhorších filmů všech dob, což už bylo dostatečným varováním pro studia, kterým dolary z kas přestávaly stačit k dalšímu přehlížení tvůrčí neschopnosti hvězdného týmu.
Série byla mrtvá. Nebylo, kam pokračovat. Nejzajímavější a nejoblíbenější záporáci byli vyplýtváni a pověst ležela někde u ledu. Neonová jízda a (jak fanoušci nikdy nezapomenou poznamenat) kostýmy opatřené prsními bradavkami skutečně nabídly značně studenou sprchu. Na východisko jsme čekali osm let.
Nolanovo vykoupení
Pak přišel Christopher Nolan, v porovnání se svými předchůdci již zkušený režisér, i když zdaleka ne tak velkých filmů. Přibral Christiana Balea, o roli Waynea neúspěšně se ucházejícího již v Batman navždy, a udělat jediné, co mohl. Vrátil se na počátek. Jeho Batman začíná funguje částečně jako prequel k Burtonově Batmanovi, částečně jde vlastní cestou.
Tenkrát si Nolan ještě nemohl být jistý pokračováním, natož trilogií, protože ohlasy byly vesměs kladné, ale málokdy nadšené. Režisér zkoumající spíše narativní možnosti filmu se začal potýkat s akcí, jež se od komiksu očekávala. Snímku Batman začíná se tak občas vytýká nejasný střih, nepřehlednost a nevýraznost stylizace. Hrdinovy počátky a výcvik u Ra's Al Ghula nicméně nelze označit za neúspěch.
Nolan položil základy světa trochu realistického, trochu stále komiksového, aby se více než úspěšně vrátil s Temným rytířem. S Batmanem se v něm střetává opět jeho nemesis Joker, tentokrát v podání Heatha Ledgera. Snímek se setkal s dvěma druhy reakcí. Jedni diváci ho bezmezně obdivují, druzí podotýkají, že tento „Batman bez Batmana" se vzdaluje od komiksového vidění světa natolik, až je nepochopitelné, že měl Nolan potřebu se k netopýřímu muži vracet a neudělal raději další nesouvisející film.
Mnozí dokonce žertovali, že Batmany točí jen proto, aby mu Warneři proplatili „projekty za odměnu", tedy Dokonalý trik a Počátek. Nakolik to byla pravda, se samozřejmě jen těžko někdy dozvíme.
Jako ukázka technicky téměř dokonalé filmařiny (se značným posunem u dříve vytýkané akce) ale Temný rytíř rozhodně obstojí u většiny diváků. Tak bezvýhradně, že Nolan ještě posílil svou pověst génia a existují tací, kteří jsou schopni rezervovanějším divákům vyhrožovat smrtí za udělení podprůměrného hodnocení jeho filmu. Jak se před premiérou závěru trilogie přesvědčil jeden nešťastník na metakritickém serveru Rottentomatoes.com. Na jeho záporný názor se sesypalo tolik nenávistných výhrůžek, že byli administrátoři nuceni vypnout diskusi.
S bezvýhradností na tom možná bude hůř závěrečný díl trilogie, ten však na konečné přijetí diváky teprve čeká. Tady můžu předložit jen vlastní názor, a sice že Nolanovi se jeho pojetí komiksového světa vymklo z rukou. Snahy i ten nejpřehnanější prvek předložit jako reálný působí leckdy nemístně a množství postav se zdá opravdu nadbytečné. Přičtěme výroky režiséra o „největším filmu od dob němé éry", okatou snahu o sociálně-politické poselství, která se zdá až v protikladu k předchozím dílům, a máme tu zbytečně velikášské a předimenzované dílo, co potěší opět svými ještě méně zpochybnitelnými technickými kvalitami, něčím dalším už jen s obtížemi.
Kdo byl nejlepší?
Samozřejmě nelze určit, který přístup byl nejlepší (ten nejhorší ale určíme snadno, Joeli). Burton a Nolan uchopili temného rytíře až moc odlišně. Burton svou vizí nastavil nové standardy pro komiksový žánr, Nolan je pak ignoroval a natočil něco zcela jiného, skoro nekomiksového. Z pohledu případných následovníků je stále zásadnější Burton, protože Nolanem naznačený trend nebude snadné (a vlastně možné) masově dorovnávat. Batman je možná jediným velkým komiksovým hrdinou, který tak realistické pojetí snese, aniž by fanoušky nudilo, ale naopak těšilo.
Zajímavější než nějaké soudy mezi Nolanem a Burtonem je ale osud značky. Již před premiérou se Warneři netajili tím, že by rádi natočili další trilogii, tentokrát méně vážně pojatou, nad níž by mohli bratři Nolanovi producentsky dohlížet (podobně jako nyní u Muže z oceli Zacka Snydera). Už nemohou počítat s režisérem, bylo by šokující, kdyby vzal ještě své sbohem zpět, ale ani s Christianem Balem, který bez Nolana natáčet nechce (asi dodnes děkuje každý den bohu, že ho tenkrát Schumacher nevzal).
Mezi fanoušky kolují zvěsti, že by hrdinové stáje DC mohli začít spolupracovat ve stylu těch z Marvelu. Málokomu se přece bojuje bok po boku tak dobře jako Supermanovi a Batmanovi, kteří se za těch sedmdesát let stali dobrými přáteli. Na crossover si ale nejspíš ještě pár let počkáme. Zatím jen vyhlížejme, co bude s Batmanem dál. Vynikající finanční výsledky delší odmlku nenaznačují.
