Pokračování příběhu mladé marketingové manažerky Emily z amerického Středozápadu, která přiletěla za prací snů ovládnout Paříž, zveřejnil Netflix krátce před Vánoci. Jen týden poté už novinka nasbírala skoro 118 milionů zhlédnutí.
Popularita tedy přetrvává, jinak je to ale se seriálem čím dál složitější. Emily in Paris si člověk s vyhlídkou intelektuální zábavy nespojil nikdy. První řada vydaná v době pandemických lockdownů nicméně v lecčem fungovala. Především jako fantazijní přelud s jednoduchým dějem plným klišé a stereotypů, které tvůrci vrství stejně bezmyšlenkovitě jako outfity hrdinky v podání herečky Lily Collins.
Druhá řada byla jako ten kousek vánočního cukroví, který si dáte osmadvacátého prosince. Nemáte na něj tolik chuť, ale když už před vámi leží, nepohrdnete. Analogicky? Třetí série je cukroví z krabice objevené začátkem ledna vzadu ve spíži. Dáte si - a hned litujete.
Seriál už prostě nechutná stejně. Nikdy nebyl objevný, vždy měl tendenci spíš iritovat - teď je problém, že se zasekl ve vlastních klišé. Co jakž takž fungovalo v předchozích řadách, už nikoho neoslní. A kromě toho Emily in Paris nenabízí nic navíc. Je těžké si představit, s čím chce tvůrčí tým vedený Darrenem Starem, jinak autorem seriálů Sex ve městě nebo Beverly Hills 90210, přijít v avizované čtvrté sérii. S níž vzhledem k otevřenému konci přijde zcela jistě.
Nerozhodná Emily
Problémem číslo jedna je od začátku sama Emily. Mladá žena z Chicaga, která jako marketérka přiletěla do romantické Paříže ukázat svým francouzským kolegům "americký pohled na věc". Jejich jazykem sice ani po třech sériích skoro nemluví, úspěchy ale slaví obrovské.
Jako zázrakem přichází s nejlepšími nápady, kterým se od klientů vždy dostane nejlepšího přijetí. Na Instagram přidává příspěvky bez sebemenší invence, srdíčka a sledující se však jen hrnou. A byť je postava napsaná velmi ploše, jejímu šarmu podléhají kolegové i ctitelé.
"Cítí se už méně jako ryba bez vody a je odhodlaná více přijmout kulturu, která ji obklopuje," řekla minulý měsíc Lily Collins o své postavě agentuře Reuters.
Emily si sice nechala udělat ofinu, za tři série se ale jinak jako osobnost nebyla schopná nikam posunout. Absenci vývoje ještě posiluje onen kouzelný svět, v němž protagonistka žije. A kde jí nakonec vždycky všechno vyjde, aniž by musela nějak významněji čelit následkům svých činů.
Například: Emily chce pracovat pro francouzskou marketingovou firmu, kterou nově zakládá její pařížská nadřízená Sylvie hraná Philippine Leroy-Beaulieu. Nedokáže ale odejít z amerického korporátu, kde jí šéfuje Madeline v podání Kate Walsh.
Chvíli tedy pracuje tajně pro obě naráz, což hned v prvním díle třetí série vyústí v teatrální scénu u pracovní večeře. Nakonec je po pár karambolech Emily vše rychle odpuštěno, a to i ze strany Sylvie, jež přitom nepatří mezi její příznivce a na "diblíkovství" mladé Američanky nikdy nebyla zvědavá. Právě francouzská šéfka jako jedna z mála oplývá alespoň nějakým charakterem a hloubkou.
Nerozhodnost i neupřímnost, které Emily projevuje, seriál zaměňuje s roztomilostí. Nedává tím příliš dobrý vzor mladým holkám, které ještě hledají své místo ve světě. Právě neschopnost se rozhodnout je nakonec ale jedním z ústředních témat třetí řady.
Co se milostných vztahů týče, Emily dál osciluje mezi šéfkuchařem Gabrielem hraným Lucasem Bravem a finančníkem Alfiem, kterého opět ztvárnil Lucien Laviscount. Neboli mezi citlivým, zasněným Francouzem a maskulinním Britem, který má problém projevovat emoce - tolik ke stereotypům.
Gabrielova snoubenka Camille ztělesněná Camille Razat nakonec rozhodne za svou americkou kamarádku. V jednom z mnoha nesmyslných zvratů přímo u oltáře poukáže na "zcela očividnou lásku", kterou k sobě Gabriel s Emily chovají. Jenže v tom je potíž. První dvě série bylo této dvojici možné citové pouto i sexuální touhu věřit, ve třetí jako by se ale veškerá chemie vypařila. Prostě tam není.
I Gabriel tráví většinu času v práci, to znamená restauraci, protože chce získat michelinskou hvězdu. A také napravit svůj vztah s Camille. Ačkoliv v jeho interakci s Emily je cítit určitá melancholie z toho, jak se "život vyvinul", nezdá se, že by ho to příliš trápilo. Zajímavěji než to, co k sobě cítí s Emily, se nakonec vyvíjí jeho vztah s Camille, a pro změnu Camillin románek s řeckou umělkyní. Škoda, že slibnou linku scenáristé utnuli.
Zarytá "girl boss" ze starého světa
Emily lecčím připomíná jinou hrdinku producenta Darrena Stara - Carrie Bradshaw ze Sexu ve městě. I té jsme museli trpět neustálé přešlapy, libovala si v luxusních značkách a byla věčně nerozhodná. Jeden rozdíl je mezi nimi ale znatelný. Zatímco Carrie byla spíše marnivá bonvivánka, Emily do Paříže přijela s jasně artikulovanou "girl boss" neboli šéfovskou mentalitou.
Tvůrci nám často a okatě dávají najevo, kolik času protagonistka tráví prací a co pro ni znamená. Když zrovna není v kanceláři, pracuje z postele nebo sedí na kávě či vínu a o práci mluví. Přestože se zhruba uprostřed příběhu na krátkou dobu ocitne v pozici nezaměstnané, také v tomto případě se situace rychle vyřeší.
Samotný fakt, že Emily ráda a tvrdě pracuje, není špatně. Tvůrci ale její workoholismus bez odstupu staví do kontrastu s francouzskými postavami. Ty samo sebou podléhají zjednodušené americké představě o tom, jak se asi v Paříži žije - pomalu, hýřivě a v luxusu.
Důraz na práci pak ubírá prostor i skutečnému vnitřnímu životu postav, jejichž některé kroky působí nejasně a zkratkovitě. Navíc to ani celé nereflektuje trendy. Poslední roky média spíš úlevně píší, že éra "girl boss" je u konce a místo ní nadchází doba pospolitosti, empatičtějších nadřízených.
Emily se svým jestřábím přístupem zůstává hluboko v minulé dekádě - po které alespoň mladší diváci určitě nepociťují nostalgii.
Konec fantazií?
Seriál jako by se odehrával v alternativním světě, který se skutečnou Paříží a životem obecně nemá nic společného. Tak by to mohlo být i v pořádku - je přece hezké snít a pohádky má rád skoro každý.
Pokud se ale z romantické komedie vytratí už tak dost křehký humor i kousky dramatu a zbyde jen zkratkovitý příběh plný podivných zvratů a product placementu, od McDonald’s přes McLaren po Apple, něco je špatně.
My se přesto dál díváme a dívat se s velkou pravděpodobností nepřestaneme. Z Emily in Paris se stala svého druhu popkulturní záležitost, která občas úspěšně, častěji bez úspěchu karikuje korporátní lifestyle i rozdíly mezi americkou a francouzskou kulturou.
Není to žádné umění. Kritici i diváci mají tendenci na seriál nadávat, vsaďme se ale, že i příště si do křiklavých barev oděnou Emily v Paříži na Netflixu zase pustíme. Spíše ze zvyku - a snad už naposled.
Seriál
Emily in Paris III
Tvůrce: Darren Star
Třetí řada je k vidění na Netflixu.
