reklama
 
 

RECENZE Babovřesky jsou český úděl i prokletí

21. 2. 2014 17:57
Zdeněk Troška pokračuje v druhém dílu prosluněné komedie Babovřesky v intenzivní výpovědi o vesnici prodchnuté zlem.

Recenze - Čekání filmových fajnšmekrů nemělo dlouhého trvání. Jen rok a pár dnů poté, co Zdeněk Troška potěšil všechny cinefily neobvykle krutou obžalobou života na české vesnici, přichází do kin druhý díl Babovřesk. Intenzitou své originální výpovědi nezůstává prvnímu dílu nic dlužný.

Excentrický solitér českého filmu Zdeněk Troška zavádí diváky opět do malebné jihočeské vsi. Nablýskané fasády domů a sluncem neustále zalitý trávník na návsi ovšem jen nedbale maskují, že tahle vesnice je prodchnutá zlem.

Podvratná kontradikce mezi zdánlivou idylou a děsivou realitou je jedním z nejpůsobivějších stavebních kamenů Troškovy poetiky.

Čarodějnice se sklonem ke koprolálii

Stejně jako v prvním dílu vládne uzavřené vesnické komunitě neformální „junta“ babek v tradičních venkovských zástěrách. I když to ve filmu nikde explicitně nezazní – Troška mistrně pracuje s uměním náznaku -, jde zcela jistě o skupinu čarodějnic posedlých ďáblem, což se projevuje nejen v jejich intrikách, ale také v nekoordinované motorice, schopnostech teleportace, podivných neartikulovaných výkřicích a sklonech ke koprolálii.

Je to mistrovská metafora. Závistivé nemrtvé staré ženy bdící nade vším, co se ve vsi děje, symbolizují matriarchát přetrvávající v naší společnosti dodnes. Muži jsou v Troškově podání převážně trapní a submisivní slaboši, což je nejvíc vidět na postavě starosty Stehlíka (Pavel Kikinčuk) a na postavách tří lemplovských partnerů vnuček oněch zlopověstných bosorek (Radek Zima, Petr Polák a Jaroslav Čermák).

Omezený obzor těchto tupců dokumentuje například skutečnost, že když už jejich ženy potřebují z Babovřesk pryč, vezmou je leda tak „na motorky do Brna“ nebo na „Budějic na Kabáty“.

Čtěte také o prvním dílu

Recenze: Babovřesky jsou kruté i nablýskané peklo

Buranství ovšem podle Trošky není jen záležitostí sociální determinace prostředím. Babovřesky totiž navštíví na jakýsi letní kemp k novopečenému ministru obrany Martinu Stropnickému i skupina hokejistů z NHL v čele s olympijskými reprezentanty Ondřejem Pavelcem a Jakubem Voráčkem.

Režisér jednoznačně ukazuje, že rozdíl mezi vidlákem z vesnice a dolarovým milionářem není co se chování týče nijak zvlášť velký. Troškovi se podařilo obsadit do cameí národní hokejové celebrity a namluvit jim, že natáčení bude legrace, a přitom je ve skutečnosti sofistikovaně ztrapnil. Není vyloučeno, že za nesoustředěností Ondřeje Pavelce v první třetině olympijského čtvrtfinále s USA, byly myšlenky na čtvrteční premiéru Babovřesk a následnou ostudu.

Neunikneš Troškovi!

Troška se ale neinspiruje jen ironickou distancí a škodolibým výsměchem české nové vlny. Dějová linka zapovězené lásky jeptišky Glorie (Pavla Bečková) a faráře Petra (Lukáš Langmajer), kterého už na rozdíl od prvního dílu nikdo netituluje libozvučným příjmením Šoustal, připomíná ty nejsugestivnější filmy polského kina morálního neklidu. Farářův boj s pokrytectvím církevních hodnostářů vnáší do veřejného diskurzu ateistického Česka důležitá morální dilemata.

Babovřesky 2 (25%)

Babovřesky 2 (25%)

Druhý díl Babovřesk intenzitou své originální výpovědi nezůstává prvnímu dílu nic dlužný. Babovřesky jsou v podání Zdeňka Trošky odpudivé místo, v jehož obyvatelích jako by byly koncentrovány všechny špatné lidské vlastnosti. V sugestivní pointě, která je jako z pera Samuela Becketta, se ukazuje, že z tohoto očistce je navíc nemožné uniknout. Film tím mrazivě navozuje pocit naprosté skepse a deziluze. Babovřesky jsou náš úděl i prokletí.

Babovřesky jsou v Troškově podání odpudivé místo, v jehož obyvatelích jako by byly koncentrovány všechny špatné lidské vlastnosti. V sugestivní pointě, která je jako z pera Samuela Becketta, se ukazuje, že z tohoto očistce je nemožné uniknout.

Farář Petr, propuštěný ze služby, už je na cestě ze zakleté vesnice, poté ho ovšem nějaká neznámá síla – stockholmský syndrom nebo čarodějnické kouzlo – donutí zařadit zpátečku a vrátit se zpět.

Film tím mrazivě navozuje pocit naprosté skepse a deziluze. V souvislosti s tím, že Troška jedné z postav dává do úst narážku na třetí díl, se ukazuje, že nejen farář Petr, ale ani my diváci nemáme tu moc Babovřeskám teď ani v budoucnu uniknout. Babovřesky jsou náš úděl i prokletí.

autor: Jan Gregor | 21. 2. 2014 17:57

Související

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama