Recenze - Prodloužený víkend není zrovna typem filmu, který by člověk čekal od režiséra, jako je Jason Reitman. Snímek o osudovém setkání osamělé rozvedené ženy (Kate Winslet) a uprchlého trestance (Josh Brolin) neobsahuje ani náznak cynického humoru, na který byli diváci zvyklí z jeho komedií jako Děkujeme, že kouříte, Juno nebo Lítám v tom.
Je pravda, že Reitman nebyl jako tvůrce nikdy tak podvratný, jak o něm tvrdí jeho příznivci, a i když jeho filmy představovaly svěže neortodoxní hrdiny, nikdy nevybočil z bezpečných hollywoodských šablon vyprávění.
Zvážnění v kariéře tohoto teprve šestatřicetiletého režiséra znamenal před třemi roky snímek Znovu a jinak, typické indie komediální drama, v němž si Charlize Theron neodolatelně vystřihla roli sobecké, ambiciózní třicátnice vracející se po letech do rodného města.
Ale že Reitman v Prodlouženém víkendu sáhl po látce tak nepokrytě sentimentální a hraničící s červenou knihovnou, je přes to všechno docela překvapující.
Řídký příběh s hutnou atmosférou
Film vznikl na základě pět let starého bestselleru Joyce Maynard a zdroje, které knihu četly, tvrdí, že Reitman předlohu adaptoval velmi věrně. Zjevně pochopil, že řídký a mnoha nelogičnostmi oplývající příběh je potřeba zabalit do hutné atmosféry, která by se dala krájet. A z nepříliš psychologicky prokreslených postav udělat archetypy, do nichž můžou (nejen) hospodyňky promítat své touhy po emociálním naplnění.
Prodloužený víkend je psychoterapeutická pohádka založená na dynamických proměnách vztahů mezi ústřední trojicí postav, z níž každá si nese na svých bedrech nějaký svůj problém.
Adele Wheeler v podání Winsletové má depresi. Rozvedená matka třináctiletého syna Henryho (Gattlin Grifith) takřka nevychází z domu, jen jednou za měsíc překoná svou agorafobii a vyrazí do města na větší nákup. Co čert ale nechce, při jedné takové návštěvě supermarketu se k matce se synem pod nedbale skrývanými výhrůžkami přidá démonicky charismatický muž (Josh Brolin), jemuž zpod trička prosakuje krev, a donutí milou Adele, aby mu na pár hodin poskytla útočiště ve svém domě.
Z uprchlíka se vyklube odsouzený vrah Frank Chambers (který má ovšem nepřekvapivě pro svůj čin řadu polehčujících okolností, jak postupně vyplývá z flashbacků, kterými Reitman rozhodně nešetří). A z původní hrozby se až směšně rychle – tedy během pár hodin od setkání - vyklube pan Božský, s nímž Adele okamžitě začne plánovat útěk do Kanady. Není se co divit – ve vyprahlém citovém životě svobodné matky se najednou objeví muž s velkým M.
Nejdříve Henryho a Adele sváže s jejich svolením k židlím, aby je policie při zátahu neoznačila za komplice útěku. Což je smyslně natočená scéna se zcela jasně sadomasochistickým podtextem, která ukazuje, jak se nešťastná Adele může po dlouhých letech, možná poprvé v životě někomu dominantnímu slastně podvolit.
Podobný význam má asi nejcitovanější moment filmu, v němž Frank učí Adele péct broskvový koláč. Je to erotikou nabitá scéna v jinak zcela cudném filmu, v němž se emoce linou na povrch v metaforách nebo náznacích asi jako v melodramatech Douglase Sirka z padesátých let.
Napětí hraničí s parodií
Po řemeslné stránce je film natočený víc než kompetentně. Výprava přesně zachycuje atmosféru osmdesátých let v New Hampshire, kamera se opájí na výmluvných detailech, ambientně vibrující zneklidňující hudba Rolfea Kenta efektivně přispívá k pocitu ohrožení.
Problém je v tom, že neustálé udržování stavu napětí hraničí v tomhle nerealistickém příběhu s parodií.
Prodloužený víkend (55%)
Jason Reitman v Prodlouženém víkendu sáhl po látce nepokrytě sentimentální a hraničící s červenou knihovnou, což je u autora ironických komedií jako Děkujeme, že kouříte, Juno nebo Lítám v tom překvapující. Po řemeslné stránce je film natočený víc než kompetentně. Problém je v tom, že neustálé udržování stavu napětí hraničí v nerealistickém příběhu s parodií. Výsledek je groteskně vážný a až moc vykalkulovaný na efekt.
Brolin s Winsletovou hrají jako o život a v málokterém filmu je vidět mezi ústřední dvojicí taková chemie. Ale je těžké ztotožnit se s postavami, které se chovají tak nesmyslně jako Adele s Frankem.
Jeden příklad za všechny, který mě definitivně odcizil od dění na plátně. Celé maloměsto žije útěkem nebezpečného vězně, v jedné takřka hitchcockovské etudě Franka skoro odhalí Adélin soused přes ulici (J. K. Simmons), který evidentně pečlivě a ostřížím zrakem sleduje všechno, co se v okolí jeho domu děje. Přesto se v následujících minutách Frank producíruje, jako by se nechumelilo, volně kolem domu: opravuje auto, učí Henryho hrát baseball nebo večer v okně tančí s Adele po kuchyni.
Takové detaily jako aspoň primární věrohodnost zkrátka autory nezajímají. Věří prostě, že tahle sonda do duše emociálně frustrované ženy, jíž na pár dnů vstoupí do života chlapský ideál, uhraje všechno na atmosféře, hereckých výkonech a psychologických pravdách opsaných z ženských časopisů. Není to pravda.
Přesto by bylo nefér označit Prodloužený víkend za úplné tvůrčí selhání, protože ho Jason Reitman natočil evidentně přesně tak, jak zamýšlel.
Ironické diváky, které si vychoval svými ranými komediemi, ale o upřímnosti svých záměrů asi nepřesvědčí. Na to je tenhle groteskně vážný a občas nechtěně směšný příběh až moc vykalkulovaný na efekt.
