Šestidílná řada, jež je nově k vidění na české streamovací službě Disney+, rekapituluje krátkou kariéru Sex Pistols z pohledu Steva Jonese. Tedy "zpěváka, který odešel z pódia dřív, než zazpíval", a nakonec v kapele zastal pozici kytaristy. Jones před šesti lety vydal knižní autobiografii Lonely Boy: Tales from a Sex Pistol. Podle ní napsal scénář Craig Pearce, jenž spolupracoval na většině filmů Baze Luhrmanna.
Minisérie začíná roku 1975, kdy se ve fetišistickém londýnském butiku Steve Jones seznamuje s módní návrhářkou Vivienne Westwoodovou a jejím partnerem Malcolmem McLarenem. Zatímco budoucí proslulá designérka vymýšlí pohoršlivý punkový styl oblékání, či někdy spíše obnažování, obdivovatel radikálních situacionistů se stává manažerem skupiny přejmenované ze Swankers na Sex Pistols.
Více než pětihodinové vyprávění pak shrnuje mezníky v její historii - první průniky do hitparád, vynucené přechody od jedné velké gramofirmy k druhé, zničující americké turné, personální rošády, osobní záště i nejznámější výtržnosti. Na nich se podílel okruh nejdivočejších příznivců z takzvaného Bromley Contingentu, mezi nimiž lze rozpoznat i pozdější členy skupiny Siouxsie and the Banshees.
V posledních dvou částech do popředí vystupuje nový člen kapely Sid Vicious. Toho více než se alespoň trochu naučit hrát na baskytaristu zajímá punková image, a především jeho heroinová láska Nancy Spungenová, kterou zbytek skupiny upřímně nenávidí.
S ohledem na zdrojový materiál je ale hlavní pozornost věnována Stevu Jonesovi hranému Tobym Wallacem. Útržkovitě zahlédneme traumatické dětství, kdy jej zneužíval otčím, i nezávazný vztah s Chrissie Hyndeovou, budoucí zpěvačkou a kytaristkou skupiny Pretenders.
Historii Sex Pistols už zrekapitulovalo několik filmů a dokumentů. Ten nejzásadnější v roce 1980 natočil Brit Julien Temple pod názvem The Great Rock ’n’ Roll Swindle a jeho vzniku se částečně věnuje šestá epizoda Boyleovy novinky.
Templeův kontroverzní hraný dokument nahlížel punkovou revoluci výhradně z pozice manažera Malcolma McLarena. Ten se stylizoval do role všemocného manipulátora a cynicky se vysmál všem fanouškům, kteří uvěřili skupině, jež byla údajně jen loutkou v jeho rukách.
Také Temple sebou ale při natáčení nechal McLarenem do značné míry manipulovat. Zřejmě proto o dvacet let později jednostranně zdeformovaný obraz kapely vyvážil dalším dokumentem Sex Pistols: Děs a běs, v němž dal prostor výhradně původním členům sestavy. Zestárlí pankáči v něm na McLarena vzpomínají jako na sebestředného žvanila, který jim kradl nápady a bral je na hůl.
Ani nynější minisérii, jejíž závěrečná část se obrazově, stylově i žánrově rozpadá a záměrně tak napodobuje agónii Sex Pistols, nelze vnímat jako zaručeně "pravdivou" biografii. Tu ostatně nikdo není schopen popsat objektivně. Dění kolem punku i skupiny od počátku obestíralo tolik mýtů, že nebylo možné rozpoznat, co je pravda a co fabulace.
Historie se tak v tomto případě odvíjí od jednoho subjektivního pohledu. A protože vychází z Jonesovy autobiografie, nejspíš zveličuje zase jeho roli. Zároveň tvůrci nezastírají, že kytarista často chyboval. Třeba když z kapely poslušně vyhazoval své kamarády, co se znelíbili manažerovi.
Režisér Trainspottingu Danny Boyle britskou rockovou hudbu zná natolik dobře, že je schopen jistého odstupu, byť ani on se nevyhne smyšleným motivům - viz pokus o "únos" Nancy. Sex Pistols nahlíží především jako formaci, která naplnila punkové krédo frustrovaných a naštvaných mladých lidí, jimž ekonomická, sociální i politická situace v předthatcherovské Anglii nenabízela žádnou budoucnost.
Punková revolta nebyla důsledkem vykalkulovaných her údajných manipulátorů. Ti jen šikovně využili situace, kdy se punk rock spontánně rodil v garážích jako hudební vzpoura vůči "pravěkým kapelám s jejich patnáctiminutovými kytarovými sóly".
McLarena, jehož narcistní pozérství suverénně vystihuje herec Thomas Brodie-Sangster, hudba nezajímala. Nechtěl dělat manažera rockové kapele, nýbrž "úderné jednotce" anarchistů, kteří vyvolají chaos a dají establishmentu co proto. Minisérie nicméně zároveň připouští, že bez jeho podvratných mystifikací, klamů a švindlů by se zřejmě nezrodily některé punkové legendy.
Dobovou atmosféru dodává typická sexpistolská typografie písma v titulcích i zrnité archivní záběry, reklamy a zpravodajské šoty. Ty bleskově střídají hrané pasáže, natočené rovněž v televizním formátu 4:3 a detailně oživující půl století starý Londýn.
Podle zachovaných záznamů Boyle precizně zinscenoval i koncerty Sex Pistols, při nichž se plivalo na pódium i z pódia, nad hlavami publika tančícího pogo létaly židle či láhve piva a show končila krvavými bitkami. Herci se věrohodně naučili ovládat své nástroje, někteří zřejmě lépe než skuteční členové Sex Pistols.
Strhující koncertní scény patří k nejlepším scénám - znamenitě vystihují hudbu, jež působila jako utržená ze řetězu. Zejména herec Anson Boon přesně odpozoroval zuřivě excentrickou řeč těla, falešné halekání i běs čišící z očí zpěváka Johnnyho Rottena.
Detailně tvůrci napodobují též excesy, které kdysi zaznamenaly kamery. Především skandální rozhovor skupiny v televizní show Billa Grundyho, při němž punkeři moderátora v přímém přenosu zahrnuli sprškou urážek.
Vizuálně těkavý, epizodicky roztříštěný a záměrně neukázněný příběh počítá s tím, že diváci mají základní povědomí o tehdejší britské hudební scéně. Je protkán desítkami slovních i vizuálních odkazů na konkrétní muzikanty, názvy kapel a písně, nejen ty punkové.
Jako většina "posmrtných" aktivit spojených se Sex Pistols se ani Boyleova novinka neobešla bez žalob. Šestašedesátiletý John Lydon alias Johnny Rotten se od projektu distancoval a na rozdíl od někdejších spoluhráčů marně zkoušel zabránit, aby v něm byla použita jejich hudba. Podle něj Disney "ukradl minulost a vytvořil pohádku, která se jen málo podobá skutečnosti".
Je to nemístně příkré odsouzení, nicméně jisté výhrady mít lze. Počáteční energie vyprávění postupně slábne a nejen vinou některých odboček přinejmenším kolísá. Například ve třetí epizodě se objevuje postava choromyslné fanynky skrývající v tašce hrůzné tajemství. Děsivému příběhu, který by se hodil spíš do světa skotského spisovatele Irvina Welshe, tvůrci věnují neadekvátní prostor.
Příliš mnoho pozornosti se dostává také sebedestruktivní, drogami živené love story mezi vyšinutým baskytaristou Sidem Viciousem a permanentně sjetou groupie Nancy. Tato "romantická" dějová linka místy vyznívá až melodramaticky, byť je halená do kožených bund, minisukní s falešným leopardím vzorkem a roztrhaných triček sepnutých sichrhajskami.
Navzdory křiklavě provokativním, někdy až obscénním momentům se především poslední třetina nedokáže vymanit ze schémat tradičních životopisných hudebních filmů. Možná je to dáno i paradoxním nesouladem, který vystihl časopis Rolling Stone: "Sex Pistols se zrodili z hněvu, zatímco série Pistol je vytvořená s láskou."
Minisérie
Pistol
Tvůrce: Craig Pearce
Režie: Danny Boyle
Minisérie je k vidění na Disney+.
