reklama
 
 

Punk je mrtev, jeho královna Vivienne Westwoodová se však do důchodu nechystá

27. 3. 2019 17:04
Extravagantní "královna punku" Vivienne Westwoodová v posledních třech desetiletích třikrát získala prestižní ocenění pro britského módního návrháře roku, v roce 1990 a 1991 dokonce dvakrát za sebou.

Určitě to není špatná vizitka pro módní designérku, jejíž největší ambicí na počátku kariéry bylo provokovat establishment záměrně roztrhanými hadry sepnutými sichrhajckami.

Dokumentární film nazvaný Westwood: Punk, Icon, Activist, který byl v předpremiéře uveden na Febiofestu a od zítřka se objeví v běžné distribuci, protagonistku představuje jako ženu, která již čtyři dekády ovlivňuje módní trendy. Ačkoli oblečení od Westwoodové nosily světoznámé modelky, její jméno je pro mnohé i nadále spjato především s polovinou sedmdesátých let, kdy svoji rozčepýřenou a křiklavými barvami nastříkanou hlavu poprvé pozdvihl hudební žánr punk rock.

Vivienne Westwoodová, která tehdy byla partnerkou Malcolma McLarena, kontroverzního manažera "nejzběsilejší skupiny rockové historie" Sex Pistols, se ale v nynějším celovečerním dokumentu režisérky Lorny Tuckerové k tomuto období vracet nechce. Přestože to byla právě ona, kdo ve skandálním butiku na londýnské King's Road vymýšlel, vyráběl a i na vlastní tělo navlékal punkovou garderobu.

Diváci, kteří očekávají podrobný průzkum geneze zásadního období rockové hudby ze strany jeho přímého účastníka, budou proto filmem spíše zklamáni. Dočkají se jen dobře známých archivních materiálů, včetně těch zaznamenávajících zatčení Sex Pistols na parníku na Temži v den výročí korunovace královny. Doplňuje je několik záběrů přibližujících fetišistické latexové oblečky nebo trička s pohoršlivými nápisy z návrhářčina punkového šatníku.

Neochotu hovořit o tomto období Vivienne Westwoodová zdůvodňuje tím, že jí to připadá příliš nudné. Pravděpodobnější přitom je, že sedmasedmdesátiletá módní ikona spíše nechce hovořit o dnes již zesnulém Malcolmu McLarenovi - jejich rozchod nebyl idylický. A že nehodlá vyvolávat podobné polemiky, jaké doprovázely její autorizovanou, avšak faktograficky spornou knižní biografii, vydanou před pěti roky.

Je to určitě škoda, nicméně jak naznačuje název dokumentu, režisérka Tuckerová se osobnost Vivienne Westwoodové snaží přiblížit ze širší perspektivy a více úrovní. V rychlosti shrnuje mezníky v dětství Westwoodové, prožitém v dělnické rodině v severoanglickém maloměstě, průběh jejího unáhleného prvního manželství i následnou potřebu uniknout z partnerského chomoutu, aby mohla naplnit svůj potenciál.

V rovině pracovní ji film líčí jako svébytnou, neústupnou módní vizionářku, která se ani v nynějším věku nechystá do důchodu a v oboru stále zůstává celosvětově uznávanou, podvratně inspirativní osobností.

Vivien Westwoodová se nikdy nepřestala vyvíjet, nikdy nepřestala provokovat. | Video: Artcam |  01:55

Zároveň snímek připomíná, že dlouhá léta byla Vivienne Westwoodová zesměšňována. Dokládá to ukázka z roku 1988 z televizní talkshow moderátorky Sue Lawleyové, v jejímž průběhu se studiové publikum předváděným modelům hlasitě posmívalo.

Dokument, v němž vystupují oba návrhářčini synové, spolupracovníci či modelky, ji představuje i jako úspěšnou obchodnici, jež vždy dokázala šikovně využít příležitost, punkovou "estetiku" vnesla do mainstreamu a jejíž oblečení dnes prodávají módní domy po celém světě. Firma a značka Westwoodové dnes již tak expandovaly, až má zakladatelka obavy, že je nedokáže mít plně pod kontrolou.

Závěrečná část filmu se letmo dotýká také návrhářčina občanského aktivismu, spojeného především s hrozbou klimatických změn.

S tak energickou a svárlivou osobností, jakou byla a je Vivienne Westwoodová, zjevně nikdy nebylo snadné žít ani spolupracovat.

Poslední čtvrtstoletí je jejím manželem o takřka pětadvacet let mladší rakouský módní designér Andreas Kronthaler. Pro návrhářku to ale je zřejmě ideální partner. O rozmarně působícím muži před kamerou říká, že se jí s ním žije stejně dobře, jako kdyby byla sama.

Lehkou pozici jistě neměla ani autorka filmu, bývalá modelka a debutující režisérka Lorna Tuckerová. Přestože se spolu obě ženy během natáčení údajně sblížily a dokument vyznívá až oslavně, Vivienne Westwoodová se před premiérou na festivalu Sundance od konečné podoby distancovala. Nedodala ale, že to byla ona sama, kdo - jak ze snímku vyplývá - na své vlastní filmové biografii neměl zájem příliš spolupracovat.

Dokument proto především působí poněkud neuspořádaně - přeskakuje ze současnosti do minulosti a zase zpátky, některá témata jen naznačuje a dále je už nerozvádí, jiná úplně vynechává. Formou ale snímek koresponduje s řízeným chaosem, který se pro život i tvorbu návrhářky zdá být příznačný.

Podobně jako je Vivienne Westwoodová považována za průkopnici kontrastního stylingu, spojujícího luxusní materiály s obnošenými kousky ze second handu, i její život byl a je plný protikladů.

Westwood: Punk, Icon, Activist

Režie: Lorna Tuckerová
Artcam, česká premiéra 28. března

Na rozdíl od punk rocku, jehož "hněv ztroskotal na úskalích módy", se Vivienne Westwoodová nikdy nepřestala vyvíjet, nikdy nepřestala provokovat. A to přesto, že se jako buřička proti konvencím a puritánství všeho druhu stala nedílnou součástí módního byznysu a že oblékala i britskou premiérku Margaret Thatcherovou nebo herečku Sarah Jessicu Parkerovou ve filmovém doplňku seriálu Sex ve městě. Tedy osoby reprezentující část společnosti, která stála v přímém protikladu k punkové revoltě.

Punk rock je ze své hudební podstaty dávno mrtev. Jeho duch v modelech, stylu i pózách Vivienne Westwoodové však žije dodnes.

autor: Tomáš Seidl | 27. 3. 2019 17:04

Související

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama