Mytické mstitelky za sebou nechají spoušť a podivují se, kde jsou ti pozemští šampioni, kteří se jim postaví. Netuší, že ve filmu Shazam! Hněv bohů, jejž od čtvrtka promítají česká kina, budou čelit partě dětí.
Čtyři roky starý první díl Shazam! chtěl do světa superhrdinů ze studia DC vnést potřebné odlehčení. Rodinný snímek byl pravým opakem toho, co ve světě Batmana, Supermana či Wonder Woman vytvářel Zack Snyder, režisér posedlý temným zachmuřeným vyprávěním. V jeho příbězích dlouze padá déšť, superhrdinové sošně stojí a dlouhé minuty čekají, než daný osudový okamžik dojde naplnění.
Tato estetika má své příznivce a ti berou Snydera jako tvůrce, který chce točit komiksová dramata pro dospělé. Naopak pro všechny, kdo ho považují za sice zručného, ale nabubřelého a nesoudného autora, byl Shazam! takřka terapeutickým počinem. V době, kdy konkurenční Avengers od Marvelu válcovali kasy kin i historické rekordy, režisér David F. Sandberg natočil drobnou komedii o chlapci, jenž se omylem stal superhrdinou.
Pro milovníky sterilní sošné temnoty Snyderových snímků typu Batman vs Superman: Úsvit spravedlnosti šlo o infantilní záležitost. Jistě měli pravdu. Škoda, že pro mnohé je obtížnější nahlédnout, jak nedospěle působí Snyderovo superhrdinské univerzum předstírající dospělost a závažná témata tím, že ve filmu se více mlčí a vydatněji tam prší. Shazam! byl oproti tomu klukovským dobrodružstvím stojícím na naivním chlapci, který se trochu podobá konkurenčnímu Spider-Manovi. Jen neobléká kostým, ale vyřknutím kouzelného slova, jež dalo filmu jméno, se rovnou mění v jiného, dospělého člověka v hrdinském, trochu legračním retro kostýmu.
Nynější druhý díl Shazam! Hněv bohů rozvíjí jeho příběh. Protagonista, v civilním životě hoch se spoustou traumat žijící v pěstounské péči s mnoha dalšími dětmi, již opatřil superschopnostmi všechny své "sourozence".
Snímek zachovává lehký tón předchůdce, který odkazoval k dětským dobrodružstvím Hollywoodu 80. let minulého století, konkrétně k titulům jako Rošťáci. Jen tentokrát je záběr o něco epičtější - aby ne, když tu jde o pomstu antických bohyň.
Druhý Shazam je podobně jako jednička v mnoha ohledech rozháraný, epizodický a nedotažený. Navíc už logicky tolik netěží z toho, co bývá zábavné na prvních dílech franšíz o nedospělých hoších získávajících superschopnosti - tedy sekvencí, v nichž se hrdina sžívá se svým novým já. V takových scénách se ze školního otloukánka rázem stává mužný, takřka nesmrtelný heroj. Sice by měl zachraňovat svět, zároveň mu ale hlavou běží mnohem zásadnější věci: třeba jak se na něj podívala ta nová spolužačka. Navíc když je vám čtrnáct a umíte metat blesky, drobné katastrofy na sebe nenechají dlouho čekat.
Ve druhém dílu se hrdinové potýkají s potížemi hned od začátku. Byť zachrání desítky osob z bortícího se mostu, titulky novin nemilosrdně praví, že lidi zachránili, avšak most zničili. Brzy přijdou starosti odlišných proporcí. Antické bohyně hrané Lucy Liu a Helen Mirren potřebují získat pradávné artefakty a cestou za nimi se s lidstvem příliš mazlit nebudou, jak napovídá úvodní scéna, v níž promění všechny návštěvníky muzea v sochy.
Časem se na scénu dostanou různí tvorové z řeckých bájí a pověstí, kromě jiných také hodně zlí jednorožci. Navzdory velkolepějšímu rozpětí ale stále zbývá čas na středoškolské problémy dospívajících, přičemž právě tato směs opulentnosti a dětských potíží dává celku potřebnou dynamiku. Režisér Sandberg ostatně není žádný vizuální puntičkář. Mnohé efekty jako přeskupování velkoměstské architektury pomocí kouzel, konkrétně třeba obřího železobetonového origami, působí coby druhořadá výpůjčka podobných triků z marvelovského Doctora Strange.
Helen Mirren se příliš nenadře, aby stvořila působivého padoucha. Tvůrci si lehce dětinsky neodpustí scénu, kdy sedmasedmdesátiletou bělovlasou "důchodkyni" brutálně prohazuje zdmi jeden z hrdinů. Moc jiných příležitostí, kdy lze v Hollywoodu beztrestně bít ženy v letech, se nenajde. Především však motivace této dvojice bohyň, ze které se časem stane trojice, působí dosti vachrlatě.
Nový Shazam je nevyrovnaná jednohubka, dětská i dětinská. Někdy jí to jde k duhu, jindy si tvůrci až příliš ulehčují cestu. Jsme v "antice", takže se film neobejde bez závěrečného užití dramatického principu deus ex machina. Jen škoda, že na rozdíl od řeckých tragédií je tu o poznání víc namístě otázka: proč se tohle nestalo rovnou, hned na počátku filmu?
Komiksové snímky samozřejmě nejsou realistická dramata, jen ty povinné hrátky s formátem franšízy a náhodným objevováním postav z kánonu lze dělat více či méně elegantně.
Aktuálně je superhrdinské universum DC v jakési přechodové fázi. Jeho noví šéfové James Gunn a Peter Safran by mohli být příslibem, že tento svět najde tón, v němž je prostor jak pro bláznivý humor, tak pro temnější okamžiky. Snad už bez patosu a nechtěné směšnosti mnoha starších filmů.
Momentálně je tak nový Shazam jednookým králem mezi slepými. Sympatické na něm zůstává, že svůj "handicap" dává hrdě najevo: netváří se, že by byl něčím víc než klukovinou a rodinnou zábavou. Může poskytnout potřebné odlehčení všem divákům, kteří nechtějí čekat dvě tři minuty, než se na sebe zírající Batman a Superman znovu pohnou do nové strnulé, rádoby zasmušile osudové pózy.
Film
Shazam! Hněv bohů
Režie: David F. Sandberg
Vertical Ent., česká premiéra 16. března.
