reklama
 
 

Film Shazam! usadil teenagera do dospělého těla superhrdiny, je vtipný i civilní

5. 4. 2019 16:37
Shazam! obsahuje mnoho vtipných i naopak všedních, lidsky dojemných chvil. | Video: Vertical Ent. |  00:51
Nad hollywoodskou kinematografií budou prozatím i nadále vládnout superhrdinské filmy studia Marvel. Ale tápající konkurence z firmy DC se svou komiksovou novinkou jménem Shazam! nepokusila dorovnat valící se kolos Marvelu s vlajkovou lodí jménem Avengers. Raději zvolila docela sympatický krok stranou.

A tak zatímco nový díl čím dál megalomanštější ságy Avengers láme rekordy v předprodejích lístků, snímek Shazam!, který od včerejška hrají česká kina, je spíše malou komedií o klukovi, co se trochu omylem ocitl v dospělém těle. Navíc v těle obdařeném superschopnostmi.

Billy Batson byl obyčejný hoch, co se ztratil mámě v lunaparku, a od té doby utíkal z jedné pěstounské rodiny za druhou. Až ho jednou metro nedovezlo na 30. ulici, kam mířil, ale do podivné jeskyně s vousatým čarodějem, který se tvářil zasmušile a osudově.

Billy se sice napřed - a celkem po právu - smál čarodějovým vyprávěnkám o boji proti zlu, ale nakonec podle pokynů přeci jen vyslovil komicky znějící zaklínadlo Shazam! A probudil se v těle supermanovských proporcí a v kostýmu, který jeho designéři museli vykutat z 50. let minulého století, kdy superhrdinské komiksy byly jen naivním čtivem pro děti plným jasných barviček.

Odtud dál už si tvůrci převážně dělají legraci z mnohých klišé spojených s žánrem, který se často bral až moc vážně.

Hned zkraje je třeba přibrzdit nadšení mnohých zahraničních recenzí. Shazam! je příjemnou odbočkou od produkce studia DC, které dosud točilo buď nezáměrné parodie zasmušilých temných dramat s obludným "vrcholem" v podobě filmu Batman v. Superman, nebo o něco snesitelnější pokusy o soudržný a koukatelný filmový tvar, jako byla předloňská Wonder Woman.

Přesto Shazam! stále nedosahuje suverenity většiny děl od konkurenčního Marvelu. Příliš urputně se snaží být něčím víc, něčím jiným. Naštěstí ne rádoby temnou záležitostí, ale docela malou komedií o partě dětí bez rodičů, z nichž se jedno mění v superhrdinu.

Je to taková kombinace dětinského a nedospělého, ale vždy přátelského Spider-Mana s naopak cynickým Deadpoolem, jehož filmy stály na "drsňáckém" vysmívání se stereotypům.

Právě zrozený hrdina tak většinu filmového času tráví klukovinami a své schopnosti používá k ne zcela superhrdinským cílům. Snímek civilně ukazuje, jak by se asi choval čtrnáctiletý kluk v dospělém svalnatém těle, jenž má supersílu a umí metat blesky. V první řadě by šel sobě a svému kamarádovi koupit pivo, protože po něm nikdo nebude chtít občanku.

Po čase se však tento trik - tedy dělat z hrdiny ňoumu, který s velkou silou automaticky nepřevzal i velkou zodpovědnost - poněkud omrzí. Přinese několik výtečných vtipů i docela dost tlačení na pilu.

Není to ani ostrá satira ani skvostná teenagerská komedie, ale snaha o obojí, které i přes počáteční sympatie místy padá řetěz.

Shazam! v sobě má potřebný kousek naivity i nadsázky, jenže stačí to? Podobné nároky splňuje i původní Superman z roku 1974, který už je dnes jen nostalgickou podívanou pro pamětníky.

Toto srovnání nemá být krutým šťouchancem pod žebra, spíše naznačením, že u Shazam! mnohdy není snadné určit, kdy jde o záměrné a nepříliš funkční naplňování konceptu, a kdy se tvůrcům nedaří udržet patřičné tempo a atmosféru.

Je zápletka tohoto snímku tak zaměnitelná až tupá proto, že se tvůrci smějí podobným převládajícím klišé? Anebo prostě jen nedovedli nezůstat u pouhého výsměchu klišé, a navíc svůj film posunout dál?

V jádru Shazam! stojí na dobré premise: vzít fázi objevování nového "já", která ve filmech o zrození superhrdiny mívá zábavnou, klipovitou podobu, a roztáhnout ji na celý film. Jen by bylo propříště dobré si dát pozor, aby se u takového konceptu s hrdiny místy netrápili také diváci.

Shazam!

Režie: David F. Sandberg
Vertical Ent., česká distribuční premiéra 4. dubna

Je to škoda, protože Shazam! obsahuje mnoho vtipných i naopak všedních, lidsky dojemných chvil. Ale právě takové okamžiky o to více nutí se ptát: proč takový nemohl být celý snímek?

Ne každý odvážný úkrok stranou je vždy automaticky lepší než schopnost sebevědomě a přesvědčivě kráčet po prošlapané stezce. Ne vždy je David lepší Goliáše.

autor: Tomáš Stejskal | 5. 4. 2019 16:37

Související

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama