bregant | Foto: DVTV

Michal Bregant

Podle ředitele Národního filmového archivu Michala Breganta chtěl Jiří Menzel především potěšit lidi. "A to byl základ toho, že se celou dobu pohyboval mezi úspěchem a popularitou. Byly to dva klíčové aspekty jeho práce. Hlásil se intenzivně k Otakaru Vávrovi jako ke svému učiteli a jeho heslu, že je potřeba točit filmy, ať se děje, co se děje, protože diváci to očekávají," řekl Bregant v České televizi.

Připomněl význam filmu Perličky na dně z roku 1965, podle povídek tehdy ještě málo známého Bohumila Hrabala. "Perličky na dně ukazují, jak byla československá nová vlna různorodá. Každý režisér měl vlastní styl, a i když všech pět povídek ve filmu je založených na Hrabalovi, každý k nim přistoupil jinak. Přístup Jiřího Menzela, který byl z režisérů nejmladší, se už tehdy vyznačoval lyričností nebo snahou vystihnout Hrabalův humor, který bývá spíš sarkastický, až drastický, jemnějším způsobem," srovnává Bregant.

Oscar pro Menzelův film Ostře sledované vlaky z roku 1966 byl úspěch, který s Menzelem zůstane navždy spojen. "Československé filmy se tou dobou už pohybovaly v mezinárodním měřítku na mnoha festivalech. I když je Oscar důležitý, je to trochu fetiš," míní Bregant a připomíná úspěchy na dalších přehlídkách. "Režim potřeboval mezinárodní ohlas, aby ve druhé půlce 60. let bylo vidět, že se podmínky pro život i umění v Československu začaly měnit."

Podle Breganta byla důležitá také Menzelova herecká práce, stejně jako jeho divadelní tvorba. "Herecké role, které ztvárnil, on měl osobnost, kterou kamera milovala. Ať už to byly role v mládí, jako třeba Arnoštek v Rozmarném létu, nebo jeho poslední role ve filmu Tlumočník, vždycky se skromným hereckým projevem dokázal přizpůsobit roli a nechal se kupodivu dobře vést i jinými režiséry," shrnuje Michal Bregant.