Nekrolog: Připomenout si, jak je v Česku krásně. Menzelovy filmy, to jsme my

Petr Fischer Petr Fischer
7. 9. 2020 11:35
K identifikačním národním dílům patří filmy Jiřího Menzela, který předevčírem zemřel ve věku 82 let. Kdykoliv si lidé chtějí připomenout, jak je v Česku krásně, pustí si Menzelův film, malebné dílo plné lidského pochopení a laskavého vhledu, v němž se najde i trocha moudrého poučení o životě.
Jiří Menzel jako klasik nezůstane jen v archivech a na DVD.
Jiří Menzel jako klasik nezůstane jen v archivech a na DVD. | Foto: Matej Slávik

Ne snad Ostře sledované vlaky nebo Skřivánci na niti, ale Na samotě u lesa, Postřižiny nebo Slavnosti sněženek jsou snímky dávno zlidovělé, jejichž "hlášky" z hlavy cituje několikatá generace. Na začátku 90. let, kdy Češi začali hromadně jezdit na Západ, se v zájezdových autobusech hojně pouštěl právě Menzel. Jeho komedie jsou esencí idylického češství.

Jiří Menzel chtěl vždy točit pro lidi, protože film byl od začátku lidová zábava, novodobý cirkus, do něhož se lidé chodí pobavit, třeba i v slzách. Především však v slzách smíchu, neboť, jak zesnulý režisér opakoval, točil většinou komedie, a to především proto, že když je legrace, člověk se o druhých a o sobě nejvíce dozví.

Legrace jako specifický nadhled nad věcmi, který umožňuje přežít i ty největší hrůzy, nechybí ani v Menzelových "vážných" kusech, jako jsou Skřivánci na niti, komunisty odložení na 20 let do archivu, nebo oscarové Ostře sledované vlaky, na nichž američtí akademici ocenili právě onu kombinaci tíživé válečné atmosféry a humorného odlehčení situace.

Na konci filmu, kdy se v groteskním gagu převalí tlaková vlna z výbuchu vlaku, je té legrace najednou až příliš a Hrabalova předloha, prosta sebedojímání, zato plná hlubší melancholie a vnitřní hrůzy války, najednou v bouření dějinného větru dostává trochu jiné zabarvení.

Jiří Menzel se stal odborníkem na dílo Bohumila Hrabala, natočil podle něj řadu filmů, kromě Skřivánků, Vlaků a Sněženek také Obsluhoval jsem anglického krále.

Hrabal je v jeho filmech sladkobolnější a milejší než ve svých knihách. Menzel, jak si už v 60. letech všiml kritik a básník Andrej Stankovič, neomylně vytáhl z Hrabala to, co se "bude líbit lidem".

"Schopnost rozlišení 'podstatného' a 'vedlejšího' v kýčovité předloze dělá z Menzela významnou veličinu současného zábavního průmyslu," soudí přímočaře a příkře Stankovič, přičemž připomíná, že tuto schopnost Jiří Menzel osvědčil i při adaptaci Vančurova Rozmarného léta. Jako by v sobě měl onen divácký kompas, který v jinak komplexním díle ukáže přesně na to, co diváky nejvíc zaujme. A tak je i Vančura poněkud zploštělý a od počátku vedený k jakési sdílené "české životní kráse".

Jiří Menzel (na snímku s Bohumilem Hrabalem) po návratu z USA, kde získal Oscara za Ostře sledované vlaky. | Video: Československý filmový týdeník

Tyto Menzelovy poetické filmy života, které v čase normalizace působily jako oáza krásy a lidskosti v bezčasém upatlaném hnusu socialistické reality, se staly nejen předmětem velké lásky českého společenství, které se rádo nechává pohladit idylou, i když nakadeřenou a poněkud falešnou. Vytvořily také normy pro každý další film, který na diváky v Česku zabere.

Menzelovy snímky se pak staly hodnototvorné i co do vidění a přemýšlení tvůrců. V Česku se vždy čeká spíše na malé, intimní filmy, v nichž je hodně smíchu či zapomnění a k důležitým věcem se dochází v životní empatii, v pochopení pro všechny, kteří žijí obyčejně, nikoli v dramatickém a někdy dost nechutném konfliktu. I ošklivost a zlo musí být nějak krásné.

Menzelovým filmům navíc nedominují obrazy, není to opulentní podívaná, žádný velký biják, a když už si obraz řekne o své, je téměř vždy malebně krásný, podbarvený podobně laděnou hudbou.

Jiří Menzel v roce 2016.
Jiří Menzel v roce 2016. | Foto: Matej Slávik

V pozdním věku se Jiří Menzel s filmem poněkud míjel, jak dokazuje mimo jiné jeho poslední opus Donšajni z roku 2013, který je vzdor veškerým snahám a Mozartově hudbě vnitřně nesourodý a rozdrolený.

Autor se odvolával na znalost řemesla, která přece sama o sobě musí zaručit, že udělá ne-li dobrý, pak alespoň slušný film. Režisér už však nerozuměl, nechtěl rozumět moderním trendům, neměl pro ně - on, proklamovaný staromilec - pochopení, protože podle něj takové filmy nectí tradici, třeba postmoderní velkofilmy a hry, jaké servírují režiséři typu Quentina Tarantina.

Menzel všude viděl úbytek řemesla, nepochopení smyslu filmařské práce, která přece už od počátku němé kinematografie zachycuje primárně lidský smích a slzy, aby pro pobavení ukázala lidu jeho vlastní pohyblivé zrcadlo, pouťový filmový spektákl.

Při vzpomínce na Jiřího Menzela se okamžitě vynoří i mnoho hereckých rolí, které naplnil elegantně a přesvědčivě, přestože to podle vlastních slov neuměl. V hereckém neumětelství, které v sobě nese přirozenost života, hledala oživení filmu už československá nová vlna 60. let. Menzel se v této roli ozvláštňovatele téměř profesionalizoval, nezapomenutelný zůstane zejména ve Hře o jablku režisérky Věry Chytilové.

Na Jiřího Menzela se ale bude vzpomínat hlavně proto, co uměl, tedy točit filmy. Jako klasik nezůstane jen v archivech a na DVD, protože jeho filmové obrazy jsou už dávno součástí českého kolektivního vědomí. Všechny kritiky a pochybnosti jsou zapomenuty a zůstává, jistě ještě dlouho zůstane, pocit, že Menzelovy filmy tu mluví za všechny. Že Menzel, to jsme my!

Filmový kritik Kamil Fila si do pořadu TV ovladač vybral film Jiřího Menzela Vesničko má středisková. Pod povrchem jde o moudrý a smutný film. | Video: Kamil Fila
 

Právě se děje

před 20 minutami

O byty po H-Systemu má zájem 58 z 60 jejich současných uživatelů

Dnes končí termín pro podání nabídek na odkup 60 bytů v Horoměřicích u Prahy po zkrachovalé společnosti H-System. Nabídku podalo 58 z 60 současných uživatelů bytů, dva konkurzní správkyni napsali, že o byt nemají zájem a vyklidí ho. Celková hodnota sídliště podle minimálních cen znaleckých posudků činí zhruba 210 milionů korun, řekli dnes šéf věřitelského výboru a advokát největšího věřitele H-Systemu Petr Pavel a Martin Junek, předseda bytového družstva Svatopluk, které sdružuje část bývalých klientů H-Systemu.

"Nabídky ještě můžou chodit. Dva ze současných uživatelů nemají o odkup zájem všech zbylých 58 podalo nabídku, a souhlasí tak s cenou, kterou určil znalecký posudek," řekl Pavel. Konkurzní správkyně obdržela také několik nabídek na odkup některých bytů od třetí strany. Obdržené nabídky by měl věřitelský výbor vyhodnotit v úterý 26. ledna.

Zdroj: ČTK
Další zprávy