Trailer z dokumentu Obyčejné dějiny ničení. | Video: MFDF Ji.hlava

Lze ospravedlnit smrt civilistů?

Obyčejné dějiny ničení
Režie: Sergej Loznica, sekce Svědectví

Venkovan s radostí sleduje, jak mu na obou rukách přistávají ptáci a zobou zrní. Pár mladíků pokuřuje na loďce v přístavu, jeden s chutí hraje na tahací harmoniku. A jinde, ve městě, lidé tančí. Přesto z těch černobílých archivních záběrů nevyzařuje pohoda všedních dní. Hudební doprovod jako by jim hrál umíráček. A zlověstná předtucha zesílí, když se objeví první letecké scény doprovázené burácením motorů.

Ukrajinský filmař Sergej Loznica se ve snímku Obyčejné dějiny ničení pozastavuje nad věcí, která se během druhé světové války stala běžnou součástí válečných konfliktů: nad bombardováním civilního obyvatelstva.

Režiséra inspirovala kniha esejů německého spisovatele Winfrieda Georga Sebalda, který zemřel roku 2001. Klade znepokojivé otázky, zda je ospravedlnitelné používat prostředků hromadného ničení a útoků na civilní cíle. "V současnosti lze tento princip sledovat na Ukrajině, ale krátce předtím se totéž dělo v Sýrii, zatímco okolní svět lhostejně přihlížel," říká Loznica.

Ve snímku předkládá pádný audiovizuální materiál k zamyšlení. Při sledování archivních záběrů německých měst, jež za druhé světové války rozbombardovala spojenecká vojska, vyvstává před očima perspektiva, v níž nejde o sympatie k jedné či druhé straně konfliktu. Tématem je hlubší etické zamyšlení nad tím, jak se společnost proměňuje a dříve nemyslitelné se stává normou.